Když jsem na začátku roku 2009 (to to letí) recenzoval první Henkovu knihu, tiše jsem doufal, že nezůstane jen u ní a časem se dočkáme nějakého přídavku. Přání bylo vyslyšeno v podobě druhé knihy opuštěných míst – Abandoned Places 2, která vyšla v roce 2010 a protože je taktéž v mé sbírce, rozhodl jsem se ji představit touto recenzí. Aby toho nebylo málo, Henk na svých minimalistických stránkách www.henkvanrensbergen.com oznámil na konec letošního roku třetí knihu svých fotografií! Skvělá zpráva. Vraťmě se ale na začátek – Abandoned Places byla opravdu velmi povedená kniha, nejen po stránce obsahové, ale i po té technické. Přinášela zamyšlené, většinou černobílé, toulání po opuštěných industriálních komplexech s vynikajícími fotografiemi i popisem. Laťka byla tímto přístupem nasazena proklatě vysoko a tak jsem byl zvědav, nakolik se povede druhému dílu tuto úroveň udržet.
Abandoned places 2 v první řadě překvapí změnou formátu. První díl byl sympaticky širokoúhlý, což většině fotografií dovolilo pěkně vyniknout. Druhá kniha je jen o centimetr větší, ale orientovaná na výšku, jako většina knih. Přání mít knihy vedle sebe v knihovně coby sérii se tedy bohužel rozplývá do ztracena, protože díky rozdílným formátům spolu nebudou ladit. Škoda. Grafická úprava je v podobném duchu jako u první knihy, ta měla jako doplňkovou barvu grafiky a předsádky citrónově žlutou barvu, která příjemně akcentovala černobílé fotografie. U dvojky najdete klasickou magentu, která publikaci oživuje. Celkově je grafická úprava opět decentní a příjemná – nijak neruší samotné fotografie. Ano, fotografie – hlavní obsah Henkovy knihy. Je jich opravdu spousta a jejich prohlížení se stane zážitkem, který občas ruší bohužel právě ten nešťastný formát – autor zvolil u mne ne příliš oblíbené řešení, kdy některé celostránkové fotografie otáčí o 90°. Výsledkem je nucené obracení knihy, nebo (v horším případě) kroucení krkem. Naštěstí je kniha natolik zajímavá, že tento problém jí člověk odpustí. Ze stránek také zmizela mnou velmi chválená laminace – neviditelný film zmatnil fotografie a zamezil vzniku nenáviděných otisků prstů v tmavých místech. Abandoned places 2 tuto laminaci nemá, ale přesto jsou fotografie k lapání otisků docela odolné, což mne překvapilo.
Zdálo by se, že Henk jako pilot Boeingu 767 má možnost pořizovat fotografie při své práci. Sám přiznává, že nějaké fotografie takto udělal, ale drtivá většina vznikla na plánované cestě s připravenými body pro fotografování. V první knize převažovaly prostory továren, nejen coby analogie gotických katedrál, ale i jako místa plná nejrůznějších detailů, které tiše leží ladem. Druhý díl je obsahově pestřejší a určitým způsobem i bizarnější. Přibylo více barevných fotografií, které často přibližují opuštěná místa blíže k naší době, zvláště ze stále více zchátralého Detroitu, kde některé objekty vypadají jakoby je člověk opustil před měsícem. Všechny fotografie si stále uchovávají vysokou úroveň, technicky dobře zpracované, se zajímavými kompozicemi, tu plné detailů, jinde úderné ve svém zacílení na konkrétní bod. Světů, které Henk prostřednictvím své knihy ukazuje, je mnoho. Zasněžená pracovní rukavice na studeném asfaltu, schodiště ve změti trubek, čelo kotle připomínající nějakou úděsnou fetišistickou kombinézu, nemocniční světla s vymlácenými žárovkami, která až nepříjemně evokují prostředí známé počítačové hry Silent Hill, břečťanem porostlé cihly a omšelá graffiti v Newarku, kde byl pohyb bez bodyguarda životu nebezpečný a přišla ke slovu i zbraň.
Některá místa nejsou až tak úplně opuštěná, znovu je zabydlely různé existence, špinavé pelechy v rozpadající se věznici pak kontrastují s funkcionalistickým kampusem univerzity, který je v lepším stavu, než mnohé domy v Praze, smutný je pohled na obrovské divadlo, do jehož hlediště se postupně hroutí kusy stropu. Henk vybírá i všelijaká zákoutí, ze kterých dýchá zatuchlina a vlhkost, fotografie jsou velmi sugestivní a vyvolávají atmosféru starých archivů s plechovými skříněmi a stovkami svazků pod nemocně blikající zářivkou, nemocniční pokoje, domy dávných boháčů, vily a pokoje se skvrnitými tapetami, ale i skříněmi s původním oblečením, které tam majitelé zanechali. Záběr témat pak rozšiřují do tmy ponořené bruselské katakomby nebo bizarní hřbitov aut z konce druhé světové války v Chatillonu.
Kniha přináší velké množství nejrůznějších obrazů a vjemu spojených s místy, která člověk opustil a ponechal svému osudu. Velkoformátové fotografie lákají k prozkoumání i k přemýšlení nad tím, co na nich vidíme. Atmosféra knihy je jednoznačná a všem, kteří mají rádi toulání po opuštěných místech splní jejich přání. Některé fotografie mohou pak velmi dobře sloužit i jako reference pro nejrůznější návrhy, coby inspirační zdroj například pro tvůrce filmů nebo her. Nemohu jinak než, stejně jako první díl, Abandoned places 2 doporučit. Mnoho míst postupem času zanikne a tyto fotografie se tak stanou jedinou připomínkou.
Autor: Henk Van Rensbergen
V roce 2010 vydal Uitgeverij Lannoo, Lannoo International
ISBN: 978 90 209 9083 6
Počet stran: 176
Provedení: Lepená, vázaná, pevné desky bez obalu
Průměrná cena: 43USD
Velikost: 30,5×23,5cm
Hodnocení: 9/10
