Le monde selon HR Giger
velká retrospektivní výstava v Paříži
16.9.2004 – 06. 03. 2005
Samotná cesta pro mne začíná už v pátek, jelikož letíme brzy ráno v sobotu.
Jedu do Prahy o den dříve, dávám si pár dobrých piv a jdeme s Angelem k němu domů, kde budu nocovat. Angelo mi ukazuje jeho nové přírůstky ve sbírce, něco po 10. ulehám. Moc toho ale nenaspím, zítra je přece ten velký den.
Ve čtyři vstáváme a jedeme na letiště, máme sebou ještě Angelova spolupracovníka Honzu. Rozhodli jsme se pro letadlo, protože cena je skoro stejná jako u autobusu, ale let trvá jen 1,5 hodiny. Po vyřízení všech formalit jsme v letadle, které vzlétá přesně podle letového řádu. O půl osmé jsme v Paříži na letišti. Kupujeme si dvoudenní jízdenku na metro (27EUR) a přesouváme se do centra. Po deváté jsme u galerie. Metro staví kousek od ní. Fotíme se u reklamního plátna s Li I, vevnitř se samozřejmě fotografovat nesmí. To už víme. Máme ještě hodinu do otevření, tak jdeme ke kostelu Sacre Coeur, který je hned vedle.
Po desáté tedy vstupujeme do jámy lvové. Vlevo kavárna, vpravo pokladna a obchůdek s knihami. Kupujeme vstupenku za 7EUR, odkládáme batohy a hurá na Gigera. Za černým závěsem, nad nímž je logo Gigerova muzea, je to, proč jsem se plahočil do Paříže. Celá místnost je černá a spoře osvětlená. Hned vlevo za vitrínou jsou věci od McFarlana. Již vydaná soška Li II, tři díly z dosud nevyšlého Passage Templu a Giger gnome, což je taková soška ve stylu fantasy, kde skřítka představuje sám Mistr – je zde i se svou kočkou. Ale pojdme dál, ke skutečnému umění – hned vedle jsou dva kusy nedokončených airbrushí, na kterých je vidět, jak Giger pracoval.
Přesouváme se dál, a tady už to začíná jeden skvost vedle druhého, jen namátkou:
National Park, Cataract, Spell I, Crowley,… a hlavně celý Passage Temple. Jak se druhý den dozvídáme od Marca, ta nejdůležitější věc na výstavě. Jedná se vlastně o místnost do které se vstupuje jednou stěnou, která má otvor ve tvaru člověka, otvor asi dělal Giger na sebe, protože já mám problém se tím malým otvorem dostat dovnitř. Vylézám z Templu a sleduji hologram Sil z horroru Mutant (v originále Species).
Uprostřed místnosti je nábytek z muzea, Harkonnenovy židle a stůl, vedle vitrína s notně poškozenou originální hlavou vetřelce z první části ságy. Je zde i celý vetřelec. V zadní části se vracíme k předairbrushové éře Gigera. A tady je můj oblíbenec Aleph. Jsem uchvácen. Vedle něj pár perokreseb, a portfolio Ein fressen fur der Psychiater. Vycházíme z černé místnosti a po schodech nahoru přicházíme do bílé místnosti, které vévodí Spell IV, je zde zase mnoho a mnoho airbrushí, namátkou NY City série, Kim I, dokonce i originál Li I, o kterém jsem vůbec netušil, že existuje, znal jsem pouze fotogravuru..
Je zde i hodně soch, Biomechanoid 2002 je úžasný.
Scházíme dolů po schodech plni maximálního uspokojení. Kupujeme katalog, který obsahuje všechny vystavené kousky. Je v pevné vazbě a stojí 45EUR. V kavárně si dáváme kafíčko a pak hurá na hotel.
Ten je jen kousek od galerie. Pokoj pro tři osoby má dvě toalety a dvě sprchy a stojí pouze 75EUR za noc, takže pohoda. Sice kolem samý sexshop, ale klid. Na pokoji necháváme batohy a hurá za architekturou Paříže. Moji dva spoluvýletníci jsou totiž architekti. Večer kupujeme víno, trochu popijeme a jdeme spát.
Druhý den dopoledne opět nějaké památky a pak zpět do galerie. Dáváme si kafe a slaný koláč se salátem, který byl výborný. Po půl třetí doráží Marco z Curychu. Chvíli si povídáme o Gigerovi, a pak nastává okamžik, o kterém jsem snil řadu posledních let. Marco vytahuje malý tubus. Otvírá ho a ukazuje mi obsah. Je to originální airbrush od Gigera. A já se stávám vlastníkem toho skvostu. Jak Marco říká, jsem patrně první ve východní Evropě. Všechna krev se mi žene do hlavy, nemůžu ani mluvit, jen kývu hlavou. Už vím jak se cítil Šebrle, když vyhrál olympiádu, je to slastný pocit. Schovávám malbu a jdeme s ním ještě jednou dovnitř galerie, dostáváme od něj informace k jednotlivým obrazům.
Pak se se slovy “See you in Prague” loučíme, vyrážíme k Eiffelovce se rozloučit s Paríží. Večer s hodinovým zpožděním odlétáme domů.
Musím přiznat, výstava opravdu stojí za to. Můžu srovnávat i s muzeem, kde bylo dost kopií, kdežto tady je přes 200 děl, samé originály a jen pár litografií. Jediná škoda, že Giger nemohl vzít z muzea všechno. Pak by to bylo úplně bez chyby.
Ale i tak ty dvě návštěvy během dvou dní byly málo, chtělo by to tak týden, je toho tam opravdu hodně.
Takže kdo má peníze a čas, tak doporučuji si tam zaletět. Pokud je nemáte, tak si počkejte a snad to všechno dobře dopadne a výstava bude příští rok v Praze. A pokud chcete vidět jak to tam vypadá tak se mrknětě na:
http://www.unbreakable3.com/giger/index.htm
odkaz na galerii: http://www.presse-hallesaintpierre.org
Příběh obrazu Li I:
Jeden z nejznámějších Gigerových obrazů, Li I (na fotografii na poutači), byl namalován airbrushem na papír akrylovými barvami, jako většina Gigerových originálních maleb. Nicméně je velmi málo známým faktem, že originální malba byla zničena Gigerovou přítelkyní Li, krátce po tom, co ji dokončil. Roztrhala obraz na čtyři kusy se slovy: “Udělal jsi mě ošklivou!” Gigerovo mistrovské dílo tak přežilo ve 190 fotogravurách, které byly publikovány v roce 1978 (tři roky po tom, co se Li zastřelila). Li I edice je tak další, kterou kdy Giger vytvořil fotogravurní technikou (další obrazy např. Friedrich Kühn a některé další, na nichž ale Giger dále nepracoval). Všech 190 tisků v této edici může být považováno za originály, protože Giger na každém z nich pracoval airbrushem, aby zesílil všechny světlé plochy a odlesky. Originální malba nebyla nikdy obnovena. Tento pravdivý příběh je naznačen v knize Giger´s Necronomicon. Porovnáním popisku obrazu Li I na straně 30 s ostatními popisky pod dalšími obrazy v knize. Všechny ostatní originální malby jsou popsány jako práce akrylem na papíře nalepeném na dřevěné desce, jen Li I originál je popsán jako fotogravura. Edice byla vyprodána v roce 1983. V rámci výstavy je vystavován poničený originál.
