“Orphan Works” – slovní spojení, které v poslední době přivádí řadu výtvarníků k zuřivosti. Je velmi pravděpodobné, že jste o tomto problému ještě neslyšeli, což by měl tento článek napravit. Vychází přitom z velké bouře, která se odehrává na internetu a do které je zapojeno mnoho umělců a výtvarníků, kteří nejen na svých blozích, ale i na jiných portálech dávají najevo své rozhořčení.
Tato neskutečná levárna vznikla, jak jinak, v zemi neomezených možností – v USA. O co tedy jde?
V kongresu se objevil 24. dubna 2008 nový návrh zákona, který ošetřuje autorská práva a používání tzv. “orphan works”. To jsou práce a díla, u kterých není uveden autor a není jej možné dohledat a kontaktovat. Takových prací je ve věku internetu obrovské množství a často nejde o prvoplánově nepodepsanou tvorbu, ale o díla, z nichž někdo záměrně copyright odstranil, což dnes není žádný problém a děje se to běžně. Užití těchto prací pro různé účely se tak stává poměrně komplikované a proto se často stává, že jsou použity bez vědomí autora, bez smlouvy a bez vyplacení příslušného honoráře.
Komerční subjekt, který potřebuje pro své účely nějaké autorské dílo, má hned několik možností, jak si jej opatřit. Může si nechat vytvořit práci přímo na zakázku s tím, že si s autorem vypořádá autorská práva a honoráře. Druhou možností je nákup takového, již hotového, díla buď přímo od autora, nebo od třetí strany, která autora zastupuje. Takovými zástupci jsou nejčastěji agentury a databanky, které se souhlasem autora jeho dílo nabízejí. Toto všechno je fér, autor ví, kdo a jak jeho práci použil, má za ni zaplaceno a jeho práva nejsou nijak dotčena. Je tu však ještě třetí možnost, která není nijak vzácná a např. Čína si s ní nedělá vůbec hlavu. Jde o použití autorské práce bez jakéhokoliv jednání, bez vědomí autora, bez vyplacení honoráře, pro své vlastní, komerční účely. Tento způsob je nelegální a poškozuje především autorská práva tvůrce zneužité práce. Nikoho asi nepřekvapí, že např. v ČR je tento způsob velmi populární, ale nebudeme si hrát na to, že lumpové jsou jen v ČR a v Číně.
V případě, že komerční subjekt nalezne práci, která by se mu hodila k jeho výdělečným záměrům, ale nemůže dohledat autora, ani prostředníka, stojí na důležitém rozcestí. Má před sebou právě onu zmiňovanou “orphan work – opuštěnou práci” a dvě možnosti, jak se k ní postavit. Buď ji nepoužije, protože by užitím porušil autorská práva, nebo ji použije jako by to byl materiál k volnému žití, autor o tomto užití neví, není nijak omezeno a samozřejmě z něj autorovi neplyne žádný honorář. Zdarma dostat to, co chci, je velmi přítažlivá politika a tak není divu, že se praktikuje vcelku hojně.
Výše zmiňovaný návrh zákona toto upravuje – ale naprosto opačným směrem, který nakonec znevýhodňuje autory a slibuje jim opravdu nemalé potíže. Zákon plánuje zavést byrokratický systém, který by evidoval autorské práce, spolu s detaily o autorovi a tím dokládal jednoznačně jeho autorství. Cokoliv, co by leželo mimo tento systém a odpovídalo by definici “orphan work” by bylo možné použít zcela volně, bez jakýchkoliv závazků vůči autorovi. Jen těžko lze dokázat, že taková práce je skutečně opuštěná a není to třeba signovaná práce, ze které byl záměrně odstraněn copyright nebo podpis. Už jen z této stručné skici takového systému vstávají výtvarníkům v USA vlasy hrůzou na hlavě. Systém přenáší obrovskou zátěž a byrokratickou doktrínu na samotné autory. Staví je tak do pozice, kdy proto, aby obhájili své autorství, musí na své vlastní náklady zdigitalizovat a zaregistrovat každou svou práci, u které nechtějí riskovat, že se stane “orphaned”. A aby byla levárna dokonalá, tato registrace je samozřejmě za poplatek.
Patrně poprvé v historii tak dochází k tomu, že autorské právo, které vám náleží přirozeně, si musíte koupit. Dokonalý způsob, jak lidé, kteří netvoří žádné hodnoty a nemají s kreativní činností nic společného, mohou parazitovat a vydělávat nemalé sumy na těch, kteří přispívají k vizuálnímu umění a tvorbě kolem nás. Týká se to každého kreativního člověka, ilustrátora, grafika, malíře, aranžera, fotografa, architekta a mnohých dalších. V USA tak nyní hrozí vzniknout situace, kdy budou autoři stresováni nárůstem byrokracie kolem svých vlastních prací, neustálým hlídáním co je a co ještě není registrováno, placením poplatků a řešením dalších nepříjemností. Plánovaný Úřad pro autorské právo navíc nic neusnadňuje a pouze eviduje registrované práce, nepomůže vám v případném soudním sporu, kdy i přes tuto registraci někdo vaši práci ukradne a použije. Vše si stejně musí zaplatit zase autor. Srovnání totoho úřadu s pijavicí je více než trefné.
Možná si říkáte, že to je jen další úpadkový výplod psychicky nemocné americké společnosti, kterého se ve staré Evropě bát nemusíme. Opak je ale pravdou, protože americký trh se pak stává pro mimoamerické autory velmi nepřehledný s tím, že jejich práce mohou být v USA podle navrhovaného zákona používány zcela volně, bez nároku na honoráře, dokud autor nezaregistruje a samozřejmě nezaplatí své práce v Úřadu pro autorská práva. Kromě toho, lobbisté v Evropské unii, kteří jsou dobří jen v tom, jak každého co nejvíc oškubat, se v této politice zhlédli a plánují její zavedení i zde.
Vlna protestů a nevole je obrovská, protože plánovaný systém upírá autorům jejich přirozené právo na autorství, obírá je o jejich živobytí a przní jejich tvorbu. Ze svobodné tvorby, která patří každému člověku se snaží vyždímat desátky, o jejichž směru plynutí nemá nikdo tušení. Samotný systém pohltí jistě nezanedbatelné procento poplatků, ale někdo za oponou bude mít zcela jistě víc, jinak by se takový zákon v kongresu ani neobjevil. Dopady jsou rozsáhlé, protože se týkají velmi výnosných odvětví, jako je reklama nebo film, ale i fotografie, která živí mnoho autorů skrz fotobanky. Odsouhlasení takového zákona je proto, jak se zdá, značně ztížené, což je samozřejmě dobře. Tlak lobbistů kolem kongresmanů je ovšem obrovský, protože si uvědomují potenciál takového systému, který jim bez práce přinese velké finanční prostředky a dovolí jim rozhodovat o práci jednotlivých autorů a využívat registrovaných prací coby databank pro komerční nabídky. Firmy a komerční subjekty, které v minulosti příliš na autorská práva nedbaly zase vítají možnost, jak zcela legálně krást a užívat autorská díla ve svůj výdělečný prospěch bez toho, aby autorovi za užití jakkoliv platili. Dosti hrůzné jsou některé reakce kongresmanů na protesty výtvarníků, a jen podtrhují prohnilou aroganci a tupost těchto činitelů na klíčových místech, kteří se nechají ovlivnit a zkorumpovat jak pro okrádání vlastních kreativců, tak třeba i pro vstup do války. Je proto důležité celou situaci sledovat a informovat o ní další zainteresované lidi.
Zajímavá je i informace o lobbistech, kteří na kongres tlačí, podle dostupných informací pochází velký tlak od lidí, kteří mají mnoho společného s nejvěší fotobankou Corbis. A tuto fotobanku vlastní Bill Gates.
Pro více informací stačí zaúkolovat google vyhledáním spojení “orphan work act”.