H.R. Giger

www.hrgiger.com

Narozen 5.února 1940, Chur, Švýcarsko

H. R. Giger je jeden z nejznámějších surrealistických malířů 20. století. Jeho jedinečný styl malby a hlavně motivy jeho obrazů mu vynesly nesmrtelnou slávu, kterou se řadí po bok takových velikánů, jakými jsou třeba Salvador Dalí nebo Hieronymus Bosch. Jeho surrealistické malby jsou nezaměnitelné, na světě neexistuje člověk, který by je byl schopen stoprocentně napodobit. V umění zavedl nový pojem – biomechaniku. V jeho podání je to zvláštní druh fůze mechanického a biologického, z čehož jako finální produkt vzniká jakýsi mutant nebo hybrid, poznamenaný oběma vlivy, Gigerem nazýván BIOMECHANOID. Kombinace jsou často v nerovnováze a tak vznikají jedinečné, brutální, temné a jakoby nemocí naplněné obrazy, které se pro mnoho citlivějších lidí stávají noční můrou. Giger inklinuje k násilí, špíně, brutalitě, mučivé neskrývavosti a také k temné erotice. Do maleb zasazuje torza nebo části lidských těl, která čím dokonaleji jsou namalována, tím více jsou okleštěna, zmučena nebo jinak poznamenána. Do toho všeho se přidává chladná a strojová mechanika, která někdy svým tvarem a podobou připomíná náhradní části těla, nebo dokonce supluje svébytný mechanický organismus. Giger si hraje s obrovským množstvím témat, která proměňuje v bizarních variacích – obraz Satana používajícího kříž jako prak, démonické substance zavánějící magií a kabalou v čele s mendézským kozlem, krajiny sestavené z rozkládajících se obličejů nemluvňat, podivné postavy s protáhlými hlavami, přetechnizované a strojové ztvárnění mrakodrapů v NYC, nepochopitelné útvary, které až na druhý pohled odhalí, že jsou vlastně pohlavními orgány… To vše je jedinečný, temný a zlověstný svět H. R. Gigera. Jeho podobu nám dává okusit pomocí nejrůznějších malířských technik v čele s airbrushem – americkou retuší, jejíž sláva přišla právě společně s jeho.

Giger je mezi lidmi znám asi nejvíce jako autor legendárního Vetřelce, tajemné kosmické bytosti, která je tak zvířecí, jako lidská. Jeho originální nápady společně s konstrukční zručností Carla Rambaldiho, daly vzniknout této jedinečné kreatuře, z jejíhož potenciálu si půjčují autoři filmů dodnes. Scénarista Dan O´Bannon přinesl režisérovi Ridley Scottovi kopii knihy “Giger´s Necronomicon”. Oba už delší dobu hledali nějakou konkrétní podobu vetřelce pro svůj připravovaný film. Scott byl Gigerovým uměním uchvácen a okamžitě se rozhodnul pro něj. Vybral obrazy, které nejvíce odpovídaly jeho představám a kontaktovali Gigera přímo ve Švýcarsku. Giger začal malovat návrhy pro objekty a scény ve filmu a také rozvíjel různé varianty postavy vetřelce. Některé prvotiny musely být z různých důvodů odmítnuty – například velké elipsovité oči se k alienovi nehodily, příliš připomínaly motoristické brýle. Giger vytvořil celý životní cyklus vetřelce, navrhnul exteriér a interiér zřícené kosmické lodi i s jejím fantastickým pilotem a samozřejmě vytvořil aliena samotného. Vetřelec byl zhotoven jako oblek, který si navlékal herec nebo kaskadér. Povrch a základní konstrukce byly vytvořeny z elektroinstalačních materiálů, hadic a pryže. Hlava nesla pohybový mechanismus, který otevíral čelisti a vymršťoval vnitřní čelist. Hlav vzniklo několik, základem byla lidská lebka bez dolní čelisti, zasazená do protáhlého skeletu hlavy. Tvůrci nejdříve plánovali, že herec mechanismus unese, ale později se ukázalo, že hlava je příliš těžká a nebylo možné ji ani podpírat pomocí ocelových lan. Takže nakonec vznikla statická hlava s mechanikou, která se točila v detailních scénách a zbytek zůstal na herci, navlečeném v obleku vetřelce. Nohy byly odlity podle vysokého černocha Bolaje Badejo (210cm), takže díky tomu získal vetřelec na své výšce a i jisté hubenosti. Tvůrci měli mnoho práce s tím, jaký zvolit materiál pro oblek, byly vytvořeny sádrové formy, do kterých se odlévala silikonová guma. Ta ale nebyla dost odolná, nekopírovala přesně detaily, trhala se a na některých plochách vznikaly kapky. Vybudovali speciální pec, ve které se guma za konstantního rotačního pohybu vulkanizovala, ale stále nebyli schopni dosáhnout potřebných výsledků. Musela by se udělat kovová forma, což by bylo moc náročné. Naštěstí se podařil experiment s latexem, ze kterého sádra odsála vodu a díky tomu se podařilo vytvořit opravdový a kvalitní oblek pro herce, který byl dokonce průhledný. Ridley Scott chtěl původně vetřelce průhledného, potom slevil jen na průhlednou hlavu, ve které měl být vidět mozek, ale nakonec se od toho upustilo a hlava se zakrytovala mírně průhledným krytem z PVC. Celé natáčení i vývoj filmu v Shepperton Studios bylo provázeno nervozitou a velkým spěchem. Vzniknul ale snímek, který nenechal několik generací diváků vydechnout. Za speciální efekty k filmu Alien dostal Giger od filmové akademie Oscara. Giger spolupracoval na třetím dílu vetřelce, kdy navrhnul zcela nové monstrum – změnil vnitřní čelist na jazyk, upravil hlavu, dal vetřelci lidské rty, odstranil některé roury a choboty na jeho zádech a udělal z něj mnohem dravějšího a rychlejšího tvora. To se ale nehodilo do krámu filmařům a tak inovací prošlo jen několik a spíše kosmetických. Už v druhém díle byly problémy s autorstvím, což se ve třetím a čtvrtém díle vyhrotilo tím, že společnost 20th Century Fox se neobtěžovala uvést Gigera jako spoluautora a uváděla ho jen jako autora původního návrhu. Ve čtvrtém díle to došlo až tak daleko, že Gigerovo jméno nebylo uvedeno vůbec. On sám se na společnost obrátil s tím, že jde o zcizení jeho autorských práv. Také velká spousta fanoušků mistra podpořila. Filmová společnost nakonec uvedla Gigerovo jméno v titulcích videoverze, ale opět jen jako autora původního návrhu. Giger tím byl opravdu šokován.

Jistý rozruch mezi veřejností způsobily právě Gigerovy originální motivy, které často vycházely naprosto živelně z tvarů pohlavních orgánů. Zvláště jeho portfolio EROTOMECHANICS způsobilo u kritiky značný rozruch. Giger ho vytvořil po účasti na filmu Alien, kde se seznámil s Miou Bonzanigo, se kterou se později oženil. Období po svatbě označuje Giger jako sen, ve kterém, ovlivněn jejími vnady, vytvořil toto provokující portfolio. Po roce a půl sen skončil a oba se rozešli, aby zůstali do dnes dobrými přáteli. Plakát s provokujícím motivem vložil do obalu své desky americký punkový zpěvák Jello Biafra z kapely Dead Kennedys. Objevily se hlasy, které prohlásily plakát za pornografii. Biafra se bránil tím, že jde o obraz od umělce H. R. Gigera, který se objevuje v uměleckých knihách a na výstavách je k vidění již řadu let. Giger obvinění z pornografie odmítnul a na znamení pohrdání nad nepochopením svého celoživotního díla symbolicky vrátil cenu Oscar, kterou dostal za realizaci speciálních efektů k filmu Alien.

Giger byl spjat nejenom se svým nejbližším okolím rodného Švýcarska, ale i s osobnostmi právě vrcholící psychedelické doby. Podílel se na petici, která měla podpořit azyl Timothy Leara ve Švýcarsku a několikrát se s tímto psychologem i setkal. Leary napsal pro Gigera předmluvy do jeho knih. Giger se setkal i se Salvadorem Dalím v Cadaquésu v roce 1975, což na něj udělalo obrovský dojem. Setkání zařídil americký malíř Bob Venosa, který byl častým hostem v Dalího domě.

Snímku Alien předcházela Gigerova rozsáhlejší práce na filmu Alexandra Jodorowského podle sci-fi románu Franka Herberta “Dune”. Giger dostal za úkol vytvořit temný a zlý svět Harkonnenů. Vypracoval mnoho originálních návrhů včetně proslulého Harkonnenova křesla. Gigerovy návrhy mělo do reality převádět třicet odborníků na filmové efekty. Spolu s ním na filmu pracovala řada známých autorů, jako třeba Chris Foss nebo Moebius. Celý projekt však ztroskotal na financích a po nějaké době jej realizoval David Lynch, zcela po svém a bez jakýchkoliv Gigerových návrhů. Po práci na snímku Alien byl Giger velmi fascinován možností ztvárnění třetího a čtvrtého rozměru pomocí filmu. Proto začal postupně pracovat na dalších filmových projektech, z nichž bohužel většina zůstala nerealizována.

Giger spolupracoval i na projektu mystického hororu Poltergeist II, pro který vytvořil spoustu návrhů scén a netvorů. I když již na začátku viděl, že projekt nemají v rukou ti praví lidé, tvořil dál. Až pozdě zjistil, že pracuje na nesprávném filmu. Výsledek byl pro něj zklamáním, autoři nebyli schopni převést jeho vize do reality takovým způsobem, jaký si sliboval on a tento film nevyvolal mezi diváky žádný větší ohlas.

Navrhnul monstrum Goho Dohji pro japonský film režiséra Akia Jitsusoji, podílel se značnou měrou na designu klipů pro Blondie, kde si i v jednom s názvem Koo Koo sám zahrál. Mimo to pracoval na filmových projektech, které nikdy nebyly realizovány, např. The Tourist nebo Death Star.

Úspěch mu přinesl i celkem povedený hororový sci-fi snímek The Species (u nás uveden pod názvem Mutant), ve kterém mohl opět uplatnit své nápady. Natočen byl i druhý díl.

V Gigerově případě byl jeho umělecký potenciál maximálně využit bohužel jen v případě filmu Alien. Pozdější filmy jako např. The Species se pokoušely stavět na tom, co se v případě Aliena osvědčilo, ale Gigerův fantastický svět by potřeboval daleko hlubší a propracovanější přístup, ideální ve spojení filmů založených na psychologii, nebo surrealistické stavbě scény, jednoduše řečeno s daleko výraznější uměleckou vizuální stránkou. Právě přístup výše zmiňovaného Davida Lynche by v kombinaci s Gigerovými světy coby nějakým hluboce vnořeným prostorem v lidské mysli jistě vyniknul. Zrovna tak vizuálně bohaté filmy jako byl například snímek The Cell (Cela), který si i tam některé Gigerovy motivy vypůjčil, by využily Gigerovu originální fantazii daleko lépe, než béčková sci-fi nebo horory.