Skici a nápady
– Giger mnohokrát vysvětluje, že jeho přímé malby airbrushem na papír vznikají bez předchozích skic, narozdíl od prací, o které je požádán. Při zadaném projektu studuje své práce, píše si poznámky a kreslí skici.
– Jeho práce často začíná v posteli, zvláště ráno jsou vize z fragmentů snů jasnější a může z nich vzejít něco pozitivního, co umožní rozvinout invenci. Šílené nápady přicházejí, když prášky na spaní oslabí zábrany.
Co napsal H.R. Giger o tom, jak vznikly jeho obrazy ze série Passages (Průchody)?
– První malby s názvem Passages byly vytvořeny v roce 1969, vyvolané sérií snů. Nejčastěji se mi v těchto snech zdálo, že jsem ve velké bílé místnosti bez oken nebo dveří. Jediný východ byl temný kovový průchod, který byl, ke vší smůle, částečně zatarasený obřím spínacím špendlíkem. Obvykle jsem uvíznul, když jsem se protahoval skrz tento průchod. Východ na konci dlouhého komína, který mohl být viděn pouze jako nepatrný bod světla, byl naneštěstí blokován neviditelnou silou. Pak jsem se zaseknul, když jsem se snažil protáhnout skrz tuto rouru, ruce zapřené o mé tělo, neschopné k pohybu dopředu či dozadu. V této pozici jsem začal ztrácet dech a jediná cesta ven bylo probudit se. Díky tomu jsem namaloval některé z těchto snových obrazů v sérii Passages (Passages I-IX) a následkem toho jsem byl osvobozen z opakujících se vzpomínek podobných traumatu ze zrození. Ale Passages, které pro mě symbolizují dospělost a úpadek se všemi doprovodnými etapami rozkoše a bolesti, ve mně neodezněly dodnes. (H.R. Giger, Passages, – 1974)
Airbrush
– Co říká H.R. Giger o technice airbrush:
Airbrushové malby jsem začal dělat v únoru 1972 na požádání známého člověka – experta na čtení z dlaně, který vytvářel psychedelické kresby. V té době jsem byl zaměstnaný tvorbou velkorozměrných obrazů Passages, které měly vždy stejnou formu. To znamenalo, že opakování základní formální struktury se stalo záležitostí rutiny.
Proto jsem začal odbočovat k těmto experimentálním kresbám jednou nebo dvakrát týdně. Práce začínala odpoledne a obvykle končila nad ránem. Na první kresby jsem používal černou akrylovou barvu, ale později jsem pracoval se zředěným Indickým inkoustem na velkých rozměrech. Začal jsem pracovat v levém horním rohu napnuté papírové role, postupoval směrem dolů a skončil v pravém dolním rohu. Kresby vznikaly spontánně, bez předchozích skic nebo nápadů. Pokoušel jsem se vypnout své myšlenky na tak dlouho, jak to jen bylo možné a tak necenzurovaně přenést odpad v mé mysli na denní světlo. Výsledkem byla vysoce osobní forma psychogramu.
Mnoho kritiků, kterým se Passages líbily, bylo zděšeno tímto „přeplácaným barokním kýčem“ a rozcupovali kresby jako zpátečnický krok směrem k vyčerpanému druhu surrealismu.
Tyto kresby jsou zajímavé pro mne, skrz ně jsem objevil nové struktury a vytvořil určitá spojení v architektuře lidského těla na jedné straně a ve světě technologie na straně druhé. Skrz ně jsem se také naučil více si cenit teorií obhajovaných Ernstem Fuchsem v jeho knize Architectura Caelestic, a také opovrhovat více méně sračkovou architekturou „od rýsovacího prkna“ produkovanou našimi profesionálními architekty.
Také jsem si uvědomil báječnou přímočarost airbrushe, který mi umožňoval promítat moje vize přímo na obrazový povrch a okamžitě je zmrazit. Pro poučení čtenářů, kteří nevědí, stručně popíšu jak airbrush funguje. Stisknutím tlačítka rozprašuje airbrush jemný paprsek barvy. Držením nástroje velmi blízko k povrchu obrazu a aplikováním relativně malého tlaku na tlačítko získáme relativně jemné figury, body a linky silné přes půl milimetru. Jestliže tlak zvětšujeme a držíme nástroj dále od povrchu, docílíme velkých, rovnoměrně stínovaných ploch, které přecházejí do ztracena na všech stranách. S postupujícím časem se stává práce s tímto nástrojem automatická, jako například řízení automobilu. Jedno se stává pouhým automatem, strojem, funkcí, zatímco druhé překračuje hranice jasných myšlenek jako například ve stavu intoxikace.
– část úvodu ke knize WWW HRGIGER COM:
Když jsem s airbrushem kolem roku 1972 začal pracovat, používalo jej jenom několik umělců. Později jsem poznal armádu amerických ilustrátorů. Používali šablony k přetvoření fotografie jako kopie s takovou přesností, jaká jen byla možná. Nikdy jsem se nepokládal za součást této skupiny. Pracuji s airbrushem volně, metodou jedné skici, obvykle jen zředěnou vodovou barvou na papíře.
Léta před tím jsem používal zubní kartáček k pracnému nastříkávání vodové barvy na papírový povrch skrz síto a pak vyškraboval takto stvořené části ostřím břitvy. To byl postup, jakým vznikly obrazy v letech 1966 a 1969. Používal jsem břitvu k zesvětlení tmavých částí a pak technické pero k práci na malých detailech. V roce 1969 jsem vyzkoušel malbu olejem. Nikdy jsem toto médium příliš dobře neovládnul a vytvořil jsem tak jen několik prací. Domnívám se, že život je příliš krátký na zachycování všech mých nápadů a fantazií olejem! Potom jsem objevil airbrush skrze malířského přítele Huga Schuhmachera. Studoval retušování a věřil, že člověk potřebuje pět let k zvládnutí tohoto nástroje. Jednoduše jsem šel do obchodu a koupil si stejný typ pistole a začal pracovat.
Když jsem se přestěhoval do svého nového domu, velké prázdné stěny přímo volaly po malbě. Po mnoho nocí jsem pracoval jen se zředěnou vodovou barvou na papíře. Ten jsem potom lepil na 12mm silné překližkové panely, jejichž zadní části jsem pokryl stejným papírem kvůli vyrovnání pnutí. Větší panely jsem mohl namačkat do ateliéru v rozměru 240x140cm. Stěny byly pokryty vertikálně třemi k sobě smontovanými panely. Horizontálně byly dva panely dostačující. Takto vznikly velkoformátové chrámové obrazy s rozměry 240x420cm nebo 240x280cm. Obraz Aleph Temple, první kousek vytvořený pouze s naředěnou vodovou barvou, stále ukazuje určitou nejistotu, ale obrazy The Spell Temple nebo zvláště Passages Temple, mohou být počítány mezi má hlavní díla, o nichž nepředpokládám, že bych je někdy překonal. Nejlepší malby s největší variací témat vznikaly mezi léty 1972 a 1975. Po tom, co moje dlouholetá přítelkyně Li zemřela, jsem maloval už jen menší obrazy.
Opravdu mě pohltila příprava filmu Alien. Potřeboval jsem něco kolem dvou měsíců, abych vytvořil dekorace a kostýmy. Tato filmová zkušenost, za kterou jsem získal Oscara, probudila můj zájem o třetí dimenzi a čtvrtou dimenzi, která se nazývá čas nebo pohyb. Od té doby jsem dokončil velké množství airbrushových maleb, většina z nich je soustředěna do knih Necronomicon 1 a 2, N.Y.C. a Biomechanics.
Okolo roku 1990 jsem vytvořil své poslední airbrushové malby, kdy jsem texturoval povrch malby použitím šablon a silné vrstvy barvy. S příchodem faxovacího přístroje jsem přestal používat americkou retuš a vrhnul se na kreslení na stránky formátu A4, které byly občas spojeny dohromady, aby vytvořily větší stranu. Moje vzdělání interiérového návrháře mi hodně pomohlo ve skicování návrhů a nápadů pro Spojené státy nebo Anglii v nejrůznějších rozměrech. Používal jsem nejčastěji technické pero, tužky nebo pera. Vzhledem k tomu, že fax nedosahuje dobrého stínování, používal jsem šrafování. Také jsem začal používat vyškrabávací techniku z šedesátých let. Nicméně, dnes je papír potažený polyesterem, což ho činí odolnější proti vyškrabávání.
Po 20 letech používání airbrushe jsem přešel ke skicám, do nichž vkládám všechny nezbytné specifikace pro mé návrhy. Nyní po mě všichni chtějí airbrushové malby, ale já je sbírám pro sebe a vykupuji zpět všechna má stará díla, neboť chci vystavovat bez neustálého vypůjčování. Vlna okolo americké retuše ze Spojených států zasáhla Evropu a nyní je zde airbrushová konkurence všude. V pochybné originalitě mě lidé kopírují a vykrádají mě. Díky příchodu CD-ROMu jsou uživatelé počítačů schopni krást ve velkém rozsahu. Stávají se nezastavitelní. Moje malby jsou často používány jako základ pro tetování a jsou stříkány na motocykly a auta. Zatím, jak šel čas, moje vlastní posedlost airbrushem odumřela. Nikdy jsem nebyl jen pro jeden směr. Je mnohem pravděpodobnější že jsem je vytvářel..
– Z počátku Giger používal jako zdroj tlaku k retuši tlakovou láhev se stlačeným oxidem uhličitým, později kompresor. Ten byl v přízemí a tlaková hadice vedla do podkroví, kde byl ateliér.
– Giger pracoval s retušemi, které měly trysku o velikosti 0,2mm a také 0,15mm, první od firmy EFBE (Německo).
– Díky malým tryskám retuší mohl dosáhnout velmi jemných čar.
– Šablony, jako třeba pravítka nebo tvary vyřezané z tvrdého kartonu byly nutné pro dosažení ostrých okrajů, tvarů a obrysů. Později (80. léta) se v jeho malbách objevují opakovaně používané šablony z elektrotechnického průmyslu, vynikající svým detailem a složitostí. Ty mu obstaral jeho přítel Cornelius de Fries.
– Řadu obdivovatelů Gigerových airbrushových maleb, kteří se zabývají touto technikou, jistě napadlo, jak mistr dělal repetivní struktury, které jsou vytvořené šablonami, ale jejich směr se různě mění ale přitom zůstává stále stejně repetivní a odpovídá směru zakřivení. Giger toho dostahoval velmi prostým způsobem, kdy šablonu přidržoval rukou, a při stříkání barvy ji postupně pootáčel tak, že výsledná struktura nebyla rovná, ale zakřivená. V tomto triku získal velkou zručnost a takto modulované části vypadají, jako by si pro každou zakřivenou strukturu musel zhotovit speciálně šablonu.
– Patrně někdy používal papírový respirátor (k vidění na některých fotografiích z jeho atelieru).
– Giger často pracoval při hudbě. Na svém gramofonu si pouštěl jazzové desky. Na jednom filmu je takto zachycen při práci. Pracuje airbrushem na velkém obrazu, v podřepu udělá několik tahů a pak couvne pár kroků zpět. Po krátkém zhodnocení se znovu přiblíží k ploše a udělá další tahy. Takto pokračuje na svých velkých a monstrózních obrazech.
– První malby tvořil tak, že pomocí zubního kartáčku pracně stříkal vodové barvy a inkousty na papír skrz síto. Světlá místa nebo odlesky vyškrabával břitvou. Takto pracoval hlavně v období 1966 – 1969. Na dokreslení detailů používal technické pero, kterým některé plochy tečkoval. V roce 1969 začal experimentovat s olejem.
– Gigerovo muzeum ve švýcarském Gruyéres se rozrostlo o stylový bar, který je zcela postavený podle Gigerových návrhů. Umělec s dokonalostí sobě vlastní sloučil své bio-nekro-mechanické prvky se starou architekturou hradu. Obrázky Gigerova baru najdete ZDE.
– Příběh obrazu Li I:
Jeden z nejznámějších Gigerových obrazů, Li I, byl namalován airbrushem na papír akrylovými barvami, jako většina Gigerových originálních maleb. Nicméně je velmi málo známým faktem, že originální malba byla zničena Gigerovou přítelkyní Li, krátce po tom, co ji dokončil. Roztrhala obraz na čtyři kusy se slovy: “Udělal jsi mě ošklivou!” Gigerovo mistrovské dílo tak přežilo ve 190 fotogravurách, které byly publikovány v roce 1978 (tři roky po tom, co se Li zastřelila). Li I edice je tak další, kterou kdy Giger vytvořil fotogravurní technikou (Další obrazy např. Friedrich Kühn a některé další, na nichž ale Giger dále nepracoval). Všech 190 tisků v této edici může být považováno za originály, protože Giger na každém z nich pracoval airbrushem, aby zesílil všechny světlé plochy a odlesky. Originální malba nebyla nikdy obnovena. Tento pravdivý příběh je naznačen v knize Giger´s Necronomicon. Porovnáním popisku obrazu Li I na straně 30 s ostatními popisky pod dalšími obrazy v knize. Všechny ostatní originální malby jsou popsány jako práce akrylem na papíře nalepeném na dřevěné desce, jen Li I originál je popsán jako fotogravura. Edice byla vyprodána v roce 1983.
