www.kuksi.comNarozen v roce 1973 v Springfield Missouri v USA
Na Krisovo umění jsem narazil náhodou na DeviantArtu. Zaujalo mě natolik, že jsem se rozhodl jej požádat o krátkou prezentaci na DarkArtu. Jsem rád, že souhlasil a poskytl možnost použít ukázky jeho prací. Krisovo dílo má větší těžiště spíše ve skulpturální tvorbě, která je velmi zajímavá jak z významového hlediska, tak z technického. Kris reflektuje sice známá, ale zřejmě stále nevyčerpaná témata jakými je třeba válka, smrt, mytologie atd. K tomu používá velmi specifický přístup, kdy bere věci bez nějaké větší hodnoty a ty skládá s neuvěřitelným, skoro až úchylným smyslem pro detail, do obrovských celků, které získávají nový význam a jednotlivé dílky skládačky pak naopak vytvářejí souvislosti, které si může divák interpretovat po svém, případně mohou být symbolické – např. hlavy amerických prezidentů zakomponované do struktur spojených s válkou. Krisovo dílo je makro i mikroskopické, lze jej vnímat jako celek, protože vždy obsahuje rozměrově velké části, které lze snadno intepretovat (kostry, figury, stavby), ale zároveň při bližším pohledu vyniká onen neuvěřitelně bohatý vnitřní mikroskopický detail, který zaručuje, že dílo nelze minout bez dlouhého zkoumání všech jeho miniaturních částí. Některé detaily jdou opravdu až k mezi rozlišitelnosti a společně s výtečně zvolenou patinou dávají Krisovým plastikám nevšední až fantastický vzhled.
O symbolech už byla řeč, k jejich realizaci slouží autorovi velká spousta všelijakých prvků, nejčastěji různé figurky, hračky, stavebnice, ale i velké díly jako části lidských koster nebo stylově vyhraněný nábytek či rámy. Strukturou onoho makro – mikro odkazuje Kris i na náš svět, kdy je důležité si uvědomit, že existují věci, které nejen že jsou menší než my, ale i mnohonásobně větší, a naše existence je jen jejich součástí, na určité úrovni rozměru. A to nemusí platit jen fyzikálně, ale i duchovně, kolik věcí se v našem světě děje, aniž bychom je viděli nebo chápali a některé jsou tak velké, že přímo nebo nepřímo rozhodují o našem osudu. Krisovy plastiky snesou zkrátka mnoho interpretací, a to je dobře. Vizuálně působí často morbidně, hlavně kvůli použití koster a tělesných ostatků, Kris je používá s velkou oblibou, lidský prvek ohlodaný až na vybělenou kost, základní, neměnný a jasně definovaný. V kostrách se poznáme, protože to jsme my a staneme se jimi až přijde čas. Přitom je ona morbidita podána velmi dekorativně – kostry jsou zkroucené do poloh, kdy rámují vnořené světy, působí jako rámy, nebo jakési nadnesené struktury s liniemi kostí a křivkami lebek. Dekorace a detail jsou často uplatněné i na nich samotných – povrchy kostí Kris pokrývá jemnými barokními kudrlinkami, ozdobnými mřížkami, které jako by se hlásily k viktoriánské Anglii a dalšími prvky, které dávají morbidním prvkům novou tvář.
Krisova tvorba je zcela jistě svébytnou a originální. Její vizuální stránka ve mě okamžitě vyvolala vzpomínku na jedinečné obrazy Hieronyma Bosche, Krisovy plastiky připomínají Bosche převedeného do třech rozměrů, což je dané hlavně oním smyslem pro kompozici malinkých detailů do velkého celku, kdy je nutné dílo pozorovat jak z odstupu, tak v detailu, aby z něj člověku nic neuniklo. Velmi rád bych si jeho práce prohlédl osobně, snad budu mít někdy tu možnost, i když jak se zdá, je o ně velký zájem a putují do soukromých sbírek. Kuksi je ale velmi pracovitý a nová díla na sebe nenechávají dlouho čekat, což je fascinující vzhledem k tomu, kolik práce a času jejich zhotovení zabere. Nezanedbatelnou součástí Krisovy tvorby jsou i jeho malby, na kterých pracuje se stejným smyslem pro detail, jako u svých plastik.
Na základě mého zájmu o Krisovo dílo jsme společně napsali tento krátký rozhovor, který ale představuje určitý úvod, přínosný k poznávání autora a jeho vizí.
Kdy jsi začal tvořit? A upřednostňuješ spíše skulptury nebo malbu?
KK: Začal jsem velmi brzy, ještě jako dítě. Hlídávala mě babička a já si čmáral na jejím malířském stojanu. Bavilo mě taky modelování, hrál jsem si s modelářskou hlínou, už když jsem byl na základní škole. Mám rád obě techniky, ale sochařství mi přijde více intuitivní a spíš si ho užiju.
Z tvých stránek jsem vyrozuměl, že jsi absolvoval několik uměleckých seminářů, ale mimo toho jsi samouk, že?
KK: Jsem Magistr Výtvarného umění, takže školu mám, ale řekl bych, že většinu věcí jsem se naučil sám.
Všiml jsem si, že máš na svých stránkách kontakt na HR Gigera a Leslieho Baranyho, jedna tvá malba (Bone Spider) je dokonce v jeho muzeu v Gruyeres. Co si myslíš o Gigerově umění a co pro tebe znamená?
KK: Giger je jedna z osob, která měla přímý dopad na mou práci a nasměrovala ji směrem k surrealismu. Pamatuju si den, kdy jsem poprvé uviděl jeho Necronomicon. Změnilo mě to navždy. Je pro mě čest být vystavován v jeho muzeu a doufám, že se s tímto umělcem jednou setkám. Leslieho jsem už potkal a zajímala ho moje tvorba.
Když jsem poprvé uviděl tvé plastiky, blesklo mi hlavou: To je trojrozměrný Hieronymus Bosch! Byl pro tebe opravdu inspirací?
KK: Ano, Bosch mě určitě poznamenal. Měl přímý vliv na mé skulptury a obdivuji pozornost, kterou věnoval svým bizarním fantastickým tvorům, kterým dal tvář mnohem dříve, než se objevili první surrealisti.
Jsi fascinován negativními tématy jako je třeba válka. Proč si vybíráš zrovna tuhle negativní inspiraci?
KK: Lidstvo v sobě má a vždy mělo mnoho temného a negativního. Dokážeme sami sobě strašlivě ublížit. A nejen sobě, ale i svému okolí a přírodě. Válka nikdy zcela nezmizí, je to naše přirozenost. Snad ale budeme mít někdy v budoucnosti možnost volby, zda se usmíříme sami se sebou a s přírodou nebo budeme pokračovat v ničení, zabíjení, hamižnosti, zneužívání moci a náboženském fanatismu.
Co tě inspiruje? Tvá díla jsou velmi mnohovrstevná – vidím v nich odrazy baroka, gotiky i silné ovlivnění Druhou světovou válkou.
KK: Rád tvořím mosty mezi styly baroka i rokoka a rigidními, ostře řezanými industriálními strukturami. Je to zajímavé, jelikož během 2. světové války bylo následkem bombardování mnoho krásných barokních a gotických památek zničeno. Je to pro celé lidstvo hrozná ztráta.
Každý, kdo viděl tvé plastiky, se musí ptát – jak to jen udělal a jak dlouho mu to mohlo trvat?! Odpovíš nám na to?
KK: Používám k tvorbě mnoho různých prostředků od modelářských sestav přes patrony po papírové vystřihovánky. Na velké plastice strávím zhruba tři týdny, Anatomie války mi ale zabrala několik měsíců. Používám masově produkované všeobecně dostupné věci a aplikuju je pak způsobem, který z nich udělá jedinečnou věc. Prostě vezmu věci bez jakékoliv vnitřní hodnoty a udělám z nich uměleckou koláž.
Když se mluví o umění, bývá považováno za znak špatného vychování ptát se na cenu, ale mohl bys nám prozradit, nakolik si svých věcí ceníš? Všiml jsem si, že některá svá díla jsi prodal do soukromých sbírek.
KK: Kalkulace ceny se odvíjí od toho, kolik času na tom kterém díle strávím. Svou roli hraje i to, jak jsem si dílo oblíbil.
Posbíral jsi mnoho různých uměleckých ocenění, jaký z toho máš pocit? Má to pro tebe nějaký význam? Jak lidé na tvá díla reagují? V mnoha případech je celkem morbidní, i když zároveň krásné.
KK: Je to pro mě samozřejmě čest, získat nějakou cenu, ale není to to nejdůležitější. Co je důležité je fakt, že si mou práci oblíbilo mnoho lidí z různých vrstev. Většina reakcí je velmi pozitivních, hodně lidí mi říká, že něco takového ještě nikdy neviděli.
Tvá sochařská dílka ve mně evokují Betlém. U nás v Čechách je to umělecké ztvárnění Kristova narození, většinou vyřezané ze dřeva lidovými umělci. Posílám několik obrázků největšího českého Betlému, který je dokonce pohyblivý. Je ti tohle lidové umění známo? (poslal jsem Krisovi fotografie Třebechovického betlému).
KK: O tom jsem předtím nevěděl, ale je to určitě úžasný umělecký kus. Díky, žes mi to ukázal.
A poslední otázka – nedávno jsi byl v Praze na dovolené. Jaký na tebe udělala dojem? Inspirovala tě architektura a charisma Starého města k nějakému novému dílu?
KK: Praha je zdaleka mé nejoblíbenější město hlavně díky nekonečnému množství budov, které reprezentují mou oblíbenou architekturu. Je to pro mě jako sen, procházet se uličkami Prahy a nechat se unášet její kulturou a uměním. Už jsem jsem tam byl třikrát a pokaždé je to jako poprvé. Bezesporu mě to inspiruje.
Krisi, díky za rozhovor!
přeložil: petruschka
