Barvou rozumíme v naprosté většině případů barevný pigment vmíchaný do pojiva. Pojivo na vzduchu zasychá nebo polymeruje a tím uzavírá pigment do pevné vrstvy. Samotný pigment je nerozpustný a pokud barvu ředíme, ředíme vlastně pojivo. Pojiva mohou být mnoha druhů a mohou být ředitelné mnoha druhy ředidel. Klasické umění používalo od starověku anorganické pigmenty – rozdrcené a najemno umleté nerosty a nebo volně dostupné přírodní organické pigmenty (rostlinné). Dnes existuje ohromné množství uměle syntetizovaných pigmentů, které nabízejí zcela unikátní odstíny, jsou dostupné a většinou také nejedovaté, narozdíl od mnoha anorganických pigmentů. Pojiva mohou být různých druhů a mohou být založena na různých principech. Používá se olej, arabská guma, šelak, lepidlo, nitrolak nebo akryl a mnohé další. Jeden konkrétní pigment může být v nejrůznějších pojivech, např. akvarelová kobaltová modř obsahuje stejný pigment, jako kobaltově modrá kvaš, kobaltově modrý olej nebo kobaltově modrý akryl.
Tuše, inkousty a akvarelové barvy – jsou to velmi vhodné barvy pro práci s retuší, neboť pigment je velmi jemný a dobře prochází tryskou. Tyto barvy jsou velmi řídké a dobře se čistí. Jsou určeny k transparentní práci, k dosažení kryvosti se přidává běloba. Tyto barvy lze velmi dobře míchat tak, že nanášíme několik vrstev různých barev, které se v důsledku opticky smíchají. Také tmavší plochy nemusí vzniknout namícháním tmavší barvy, ale prostým přidáním většího množství barvy na jedno místo. Tyto barvy nedosahují takové zářivosti a jasnosti jako akrylové barvy, nicméně jsou dostatečně intenzivní a stálé, což opravňuje jejich použití. Ředí se nejčastěji destilovanou vodou (soli rozpuštěné v obyčejné vodě mohou destabilizovat trvanlivost akvarelu) nebo lihem. Je dobré čistit americkou retuš průběžně, aby se v ní barva nenahromadila a neucpala trysku. Výhodou akvarelových barev je také to, že i po zaschnutí je možné je dále upravovat, například různě rozmývat, vymývat nebo jinak upravovat.
Kvaše – jsou velmi podobné akvarelovým barvám s tím rozdílem, že jsou velmi kryvé, neprůhledné. Barevná vrstva musí být hustší a pružnější, než je tomu u akvarelu, který se nanáší v tenčí vrstvě. Kvašové barvy obsahují více glycerinu, takže jsou ve vodě rozpustnější než barvy akvarelové. Vynikají hlavně svojí vlastností dokonalého, hladkého a stejnoměrného pokrývání ploch. Kvaše umožňují podobné dodatečné úpravy a efekty jako akvarelové barvy. I přes svou neprůhlednost je lze při určitých stupních ředění nanášet v transparentních vrstvách. Jako plnidlo se používá jemně přesrážená křída obarvená pigmentem, někdy se používá místo křídy síran barnatý. Jako pojivo slouží nejčastěji arabská guma (30% roztok) nebo dextrin (je ho potřeba více, než arabské gumy). Dále kvaš obsahuje glycerin (cca 5% celkové hmotnosti dávky barvy), který působí jako zvlhčovač a zvláčňovač, jako další aditiva se používají konzervační přísady a smáčedla. Barva se ředí destilovanou vodou.
Akrylové barvy – jsou velmi oblíbené a asi i nejpoužívanější. Velmi dobře se s nimi manipuluje, dosahují velmi jasných a zářivých jakož i intenzivních a temných tónů. Akryly jsou založené nejčastěji na polymerních vlastnostech pojiva, které uzavře pigment do stejnoměrné, pružné a odolné vrstvy. Nejběžnější formy malířských akrylových barev vycházejí z polyakrylátů a polymetylmetakrylátů. Emulze akrylového polymeru je za mokra rozpustná ve vodě a po vyschnutí dává pružný, vodovzdorný a nežloutnoucí barevný film. Akryl lze použít velmi všestranně – ve velmi tenkých nátěrech akvarelového typu nebo v silně pastózních a texturovaných plochách. Akrylový film vysychá poměrně rychle, proto je nutné věnovat pozornost čištění retuše, kterou by zaschlý film poškodil. Nezaschlá barva se ředí většinou vodou nebo speciálním ředidlem. K dostání jsou jak hotové odstíny v tubách nebo lahvičkách, tak i jednotlivá média a samostatné pigmenty, které si umělec smíchá sám. Rovněž jsou dostupné i tzv. retardéry, což jsou látky, které zpomalují zasychání barvy (nejčastěji jde o polypropylenglykol), ale je potřeba je používat opatrně, neboť mohou znesnadnit tvorbu akrylového filmu nebo způsobit jeho dlouhodobé vysychání (až několik dní).
Pro malbu na povrchy vystavené povětrnostním vlivům se používají zvlášť odolné typy akrylových barev, které jsou ředitelné speciálními ředidly (např. směsi toluenu, xylenu, etylacetátu a acetonu). Tyto barvy jsou známé jako automobilové autolaky, často založené na bázi polyuretanů (polykyanátů) (známé značky např. PPG, Dupont, DEBEER…) a používají se na barevné lakování karosérií a dílů. Nanášejí se v matném tónu a po vyhotovení malby se přelakují vrstvou laku (často s UV ochranou) stejné značky. Počet vrstev laku vytváří i dojem prostorovosti a hloubky – čím víc vrstev, tím větší hloubka. Tyto barvy vynikají svou světlostálostí a odolností, velmi dobře se odstraňují z retuše. Nevýhodou je těkavé rozpouštědlo, které je toxické a proto je nutné používat respirátor chránící před párami organických rozpouštědel.
Často se doporučují modelářské akrylové barvy značky TAMIYA, které jsou k dostání v lahvičkách o objemu 50ml. Jsou ředitelné vodou nebo alkoholem. Je k dispozici vcelku slušná škála barev a hotových odstínů.
Naprosto ideální jsou akrylové tuše – transparentní akrylové inkousty, připravené speciálně pro airbrush nebo pro rýsovací pera. Práce s nimi je příjemná, vynikají tím, že jsou již naředěné do ideální konzistence a díky tomu, že obsahují pigment s částicemi o správné velikosti také dobře kryjí. Obvykle se prodávají v několika desítkách odstínů, v 50ml lahvičkách s kapátkem, které usnadňuje dávkování. Ředitelné jsou vodou a v případě zaschnutí je lze odstranit volně dostupnými čistícími roztoky pro airbrush.
Některé zahraniční barvy jsou označovány jako WATERPROOF, což znamená, že jsou po zaschnutí odolné vodě. Je důležité si přečíst etiketu barvy nebo inkoustu, abyste věděli o jaký typ barvy vlastně jde. Některé barvy a zvláště inkousty jsou sice ředitelné vodou, ale po zaschnutí jsou vodou již nerozpustné. Označení WATERPROOF lze najít hlavně u akrylových barev, které se v mokrém stavu ředí vodou, ale po zaschnutí jsou již vodě odolné. Akvarelové barvy jsou ředitelné vodou a to i po svém zaschnutí. To je dáno díky arabské gumě, která slouží jako pojivo a není odolná vůči vodě. U barev typu WATERPROOF je nutné čistit retuš na dvakrát. Nejdříve příslušným rozpouštědlem a až potom vodou.
Pokud používáte barvy, které nejsou přímo určené pro airbrush a nemáte jistotu, že je barva kvalitně umletá a rozpuštěná, přefiltrujte ji přes jemnou tkaninu (dámská punčocha, monofil…) nebo přes jemné sítko, čímž se vyhnete větším kouskům nerozpuštěné barvy, které by mohly ucpat otvor z nádobky na barvu. Obecně lze použít v podstatě jakoukoliv barvu, vhodně zředěnou ke stříkání. Důležité je mít dostatek příslušného ředidla k pohodlnému ředění barev a k čištění retuše i ostatních nástrojů.
Některé barvy je vhodné zředit na konzistenci vhodnou ke stříkání. Často se uvádí, že se ředí tak, aby měla barva hustotu mléka. Na hustší barvy je dobré zvýšit tlak. Záleží však na konkrétní práci. U méně zředěné barvy jsem se setkal s nepříjemnou vlastností – sice dobře a rychle kryje, ale zároveň oblepuje hrot jehly. Takto se během okamžiku stříkání vytvoří na jehle nános barvy, který se pak odtrhne a “rozprskne” se přímo na stříkanou plochu, což může vaši práci znehodnotit. Velmi citelné je to při stříkání černou nebo při tvorbě odlesků pomocí bílé barvy. Proto v těchto případech volím značně zředěnou barvu, která pomalu kryje, vyžaduje nižší tlak (protože rychle prochází tryskou), ale nedělá nepříjemné vedlejší efekty. Zvláště akrylové barvy mají jistou tendenci se přichytávat na hrot jehly retuše, což způsobuje problémy při stříkání. Proto je dobré přední část retuše neustále čistit, aby nebyla jehla oblepená barvou. To lze provádět například tak, že si do široké misky odlijeme trochu ředidla, do kterého občas ponoříme předek retuše a po vyjmutí odstříkneme rozpouštědlo, které se zachytilo v krytu jehly. Je na uživateli retuše, aby si sám vyzkoušel nejrůznější poměry zředění barvy jakož i používaného tlaku.
Mnoho barev a inkoustů je navrženo pro nenáročné práce, takže časem ztrácejí barevnost, blednou nebo žloutnou. Proto používejte jenom stálé a odolné pigmenty. Pokud vytváříte malbu, která půjde do tiskárny a bude provedena tiskem, nemusíte se se stálostí barev příliš zatěžovat. Jestliže ale malujete obrazy nebo díla, která mají přečkat mnoho let, je pro vás stálost barev velmi důležitá. Stálost barev a jejich postupné změny ovlivňuje výrazně podklad, na který jsou aplikovány. Podklady mohou vykazovat kyselé nebo zásadité pH a proto je nutné vybrat příslušnou barvu, která nebude podléhat reakci vyvolané podkladem. Jako velmi reaktivní povrch můžeme zmínit třeba papír, který vlivem výroby a přidaných aditiv ovlivňuje barvy na něj nanesené, proto při jeho použití vyhledávejte označení, které potvrzuje, že papír v sobě nemá reaktivní aditiva (kyseliny a bělidla). Barevné inkousty, tónovače a fixy nevydrží se svou barevností více než pět let a sluneční světlo (zvláště jeho ultrafialové spektrum) tyto změny ještě urychluje. Proto je nutné tyto práce uchovávat v temnu, i když ani to nezaručuje, že za pár let nebudou barvy pozměněné a mdlé. Velmi světlostálá je indická tuš, která je vyrobena z lampové černi.
Míchání barev a barevných odstínů je již plně v rukou umělce. Míchání barev bylo odedávna specialitou a recepty na určité jedinečné odstíny se tajily velmi dlouho. Každý umělec si časem vytvoří vlastní postupy a cit pro míchání barev do požadovaných odstínů. Tady mají výhodu studenti a absolventi uměleckých škol, pro které je toto samozřejmostí.