“Jak nákladné je pracovat s americkou retuší? Dá se někde ušetřit?”
V České republice je malba retuší poměrně nákladnou záležitostí. Ve Spojených státech, v Anglii či Německu je retuš něco jako u nás sada rýsovacích per. Ceny jsou výhodné a zákazník si může vybrat z velké nabídky nástrojů, materiálů, barev a příslušenství. Průměrná cena velmi kvalitní retuše se pohybuje okolo 250$ a cena za velmi precizní a jedinečné nástroje je okolo 500$. Při platech v těchto zemích není vcelku problém si retuš koupit, průměrný občan si může z jedné nebo dvou výplat zakoupit v podstatě vše, co na začátek potřebuje. V naší zemi je investice do slušného vybavení poměrně velká, pokud to srovnáváme s jinými malířskými technikami. Na trhu je několik známých značek, jejichž kvalita je ověřena. K sehnání jsou různé modelářské pistole, které jsou většinou single-action. Je možné sehnat i kvalitní retuše, které však nejsou zrovna levné a pořídí si je spíš člověk, který to bude s malováním myslet opravdu vážně. S retuší za málo peněz většinou narazíte na mnoho problémů, z nichž některé nebude možné vyřešit či odstranit, protože budou pocházet z levné výroby. Drahé a kvalitní retuše dávají ostré a přesné čáry, dobře a příjemně se s nimi pracuje a čistí se snadněji. Navíc jsou vyrobeny z kvalitního materiálu (nerezavějící ocel, pochromované součástky), který se ustavičným rozebíráním při čištění tolik neopotřebovává jako levnější náhrady či dokonce plasty. Z toho je zřejmé, že investice do celokovové a kvalitní retuše se rozhodně vyplatí. Musíte si ale uvědomit, že pokud budete pracovat s retuší opravdu často, budete si muset do budoucna koupit další pistole, abyste mohli dosahovat lepších výsledků a být přizpůsobivější. Další výraznou investicí je kompresor. Ceny jsou pohyblivé a záleží na typu kompresoru. Počítejte ale v rozmezí 8.000 – 20.000,- Kč, u kompresorů speciálně vyráběných pro airbrush je cena daleko vyšší; od 20.000 až k 40.000,- Kč. K tomu všemu je nutné mít další vybavení, jako třeba obličejová maska, sady nožů, štětců, lepící a maskovací pásky, ředidla, rozpouštědla, maskovací fólie, desky (či jiné podklady) pro malbu a v neposlední řadě barvy. Cena akrylových barev je poměrně vysoká (pohybuje se okolo 100,- Kč a více za tubu), v případě akrylátových autolaků můžete zaplatit za 1dcl i 130,- Kč. Speciální barvy pro airbrush (akvarelové, kvašové nebo akrylové), které jsou k sehnání v obchodech pro výtvarníky stojí přibližně 150 – 250,- Kč za 1dcl. Z toho všeho vyplývá, že airbrush je poměrně nákladná záležitost, která i začátečníka přijde na nějakých 20.000,- Kč. Kompletní vybavení stojí mnohem více a můžete se tak dostat třeba i k ceně 50.000,- Kč. Šetřit se ale nevyplatí.
“Je airbrush bezpečný?”
Ano, práce s americkou retuší je v podstatě bezpečná. Pokud používáte retuš zřídka, nebo jen občas, nehrozí vám žádné velké nebezpečí. Při častějším používání je nutné dodržovat určitá pravidla (viz kapitola o zdraví), aby bylo zamezeno vdechování aerosolu. Nebezpečí hrozí spíše z jiných stran – otevřený oheň a rozpouštědla, tlaková nádoba kompresoru, jedovaté či toxické látky. Dodržujte bezpečnostní pravidla, buďte opatrní a kontrolujte vše podezřelé. Pak budete moct pracovat bezpečně a klidně.
“Jaký druh retuše si mám vybrat?”
Záleží na typu práce, na požadovaných výsledcích, na finančních možnostech a na zkušenostech. Pokud budete airbrush používat spíše pro finální úpravy nebo na určité drobné detaily (odlesky, záře, mlhy a opary, barevná světla…) bude vám stačit single-action retuš, například nějaká modelářská pistole. Pro rychlou změnu barev se hodí retuše s výměnnou nádobkou. Single-action retuše jsou dobré pro svou jednoduchost, a používají se hlavně v modelářství nebo v různých hobby odvětvích (malování pod glazury, malba na látku apod.). Při stříkání velkých ploch můžete použít i retuš s externím mícháním barvy. Ale jestliže chcete přesnost, detail a lepší míchání barvy a vzduchu, uvažujte o double-action retuši. Jde sice o drahý nástroj, ale pokud ho budete chtít využívat, investujte do něj. Pro začátečníka je vhodné vyzkoušet si všechno na nějaké pistoli, která není příliš drahá, neboť v případě poškození je ztráta dosti citelná. Ideální značkou je Hansa – velmi kvalitní pistole za solidní cenu, která není příliš vysoká a pokud dojde k poškození, nejsou ani opravy příliš nákladné.
“Lze jako zdroje tlaku použít propanbutanové bomby?”
Ne. Nejvhodnější zdroj tlaku je kompresor či tlaková láhev a nejdostupnějším médiem je stlačený vzduch. Je nejedovatý, dostupný, ověřený. Nicméně obsahuje vlhkost a nečistoty. Propan-butan je směs plynných uhlovodíků, které nejsou zcela inertní, jsou hořlavé a těžší než vzduch. Ve směsi se vzduchem dávají výbušnou směs a navíc zrovna moc nevoní. Tlaková láhev s propan-butanem bude, i při svém tlaku, velmi brzo vyčerpána a nová náplň se nevyplatí. Existují i další extrémní řešení, jako třeba stlačený vzduch odebíraný z velké přetlakované pneumatiky. S udržováním a používáním takovýchto extrémů budete mít jenom starosti a na práci vám nezbude čas. Ve světe americké retuše jsou seriózní jen dva typy zdrojů tlaku. Kompresor a tlaková láhev se stlačeným plynem, kterým je buď vzduch, CO2 nebo jiný inert, např. argon či helium, které jsou však drahé a zbytečné.
“Uvítají airbrushová studia nové talenty a zájemce o práci s technikou airbrush na úkor zaučení a zapůjčení potřebného “nářadí?””
Opravdu zajímavý dotaz. Pro naše účely ho vztáhneme na Českou republiku. Ve světě je totiž americká retuš mnohem známější a používanější, než u nás. Na vysokých školách, které se zabývají uměním existují obory, ve kterých se airbrush studuje, jsou dostupné i nejrůznější kurzy a např. v USA existují dokonce airbrush školy, ve kterých vás naučí vše potřebné. V ČR to ale zatím neplatí, ikdyž jsem slyšel, že se na AVU retuš kdysi vyučovala. Z toho všeho vyplývá, že ti, co v Čechách airbrush používají, mají vědomosti z jiného zdroje. Někteří byli v USA nebo v Anglii a tam něco okoukali nebo dokonce našli nějakého učitele, který jim vše ukázal. Mnozí zase přišli k technice jako amatéři a postupně se vypracovali vlastním úsilím a pílí na zkušené retušéry. Nic to ale nemění na tom, že skutečně dobrých retušových malířů je tady málo. 90% výtvorů jsou práce lidí, kteří si řekli: “…zkusím to taky…” a podle toho to vypadá. Nulová originalita, nedokonalé kreslířské umění, nízká produktivita a poměrně rozpačité výsledky. Navíc všichni směřují k tomu, aby se retuší mohli živit – proto nedělají nic jiného, než že “dekorují” kapoty, nádrže a helmy. Málokterý z nich používá retuš pro své umění, např. k malbě obrazů. Ti lidé, kteří umějí retuš dokonale ovládat a ona je živí, nikdy mezi sebe nikoho nepustí a ani nepustí žádné informace (jinak by už takových stránek, jako je tato byla spousta). Je to logické – jejich práce je živí a oni si nemůžou dovolit si vychovávat konkurenci. Má to ale i své protiklady – nemusejí být díky tomu příliš originální (často se přejímají nápady ze západu) a to není dobré, protože se úroveň nápadů i provedení postupně snižuje – oni vědí, že jsou stále nejlepší. Mladý originální konkurent by je mohl potom lehce předběhnout. Navíc pojem airbrush studio je velice komický, zvláště v některých případech. Samozřejmě existují speciální dílny s klimatizací a ventilací, určené jen pro tuto práci. Na druhou stranu je ale také velké množství airbrush studií, která se až nápadně podobají garážím a letním altánkům na zahradě. Spousta lidí prostě tvoří v polních podmínkách, v garážích, na balkonech a podobně. Na výsledku to nemusí být vidět, ale zpravidla je tomu naopak. Práce v klidném atelieru, s odsáváním par, dobrým osvětlením, v zimě s vytápěním, s přívodem elektřiny a vody je úplně jiná, než stříkání narezlé kapoty mezi šňůrami prádla (ano, i takové “studio” jsem viděl). Jediná rada – vsaďte sami na sebe. Pokuste se najít někoho, kdo airbrush dělá a snažte se ho přemluvit, jestli by vám alespoň neukázal, jak maluje (obvykle se z toho vyvine větší spolupráce). Mimo to ale musíte jít svou cestou, malovat, malovat a zase malovat. Musíte se učit. Budete dělat spoustu chyb, mnoho toho zničíte (možná včetně retuše), ale pokud vytrváte, naučíte se neocenitelnou řadu poznatků, které by vám ani nejlepší učitel nedal. Nikdo vám zadarmo nic nedá a neřekne. Musíte předvést, že to s retuší myslíte vážně a musíte spoléhat hlavně na svou práci. Pokud víte, že se budete retuši opravdu věnovat, investujte a nešetřete. Bude o mnoho problémů míň a vy se posunete do roviny profesionálů. Nespoléhejte na učitele a instruktory. Začněte u sebe a u svých schopností. Možná že objevíte někoho, kdo vám alespoň poradí, ale na to nespoléhejte. Hledejte informace kde to jen půjde – knihovny, antikvariáty, knihkupectví, internet… nic nebude zadarmo, ale jinak to nejde – jedině že byste chtěli malovat upatlané, rozechvělé a nesymetrické malby, ze kterých je cítit amatér na kilometry… A že tady takových je…
“Je normální, že se po intenzivnější práci s retuší objevuje ve větší míře prach?”
Ano, to je nedílný jev při této umělecké technice. Spousta rozstřikované barvy se od povrchu odrazí nebo přejde rovnou ve formě aerosolu do vzduchu. Jemné částečky barvy se ještě dlouho vznášejí ve vzduchu a postupně klesají pod vlivem gravitace dolů. Ulpí na všem, přičemž vytvářejí všudypřítomný prach. Ani dobrá ventilace nepomůže, prach se bude stále objevovat, i když samozřejmě v menším množství. Už proto by mělo být vaše pracovní studio oddělené od obytných částí.
“Mám problém s retuší. Nefunguje správně, není možné s ní pracovat, patrně je poškozená. Co mám dělat?”
V tomto případě je hlavní zachovat klid a rozvahu a zbytečně nepanikařit. Jestliže retuš bez zjevných příčin (pád na zem, evidentní poškození…) nefunguje správně, musíte si vzpomenout, co všechno jste s ní dělali od posledního úspěšného používání. Pokud neodhalíte nějakou důležitou skutečnost (např. použití jiného typu barvy nebo ředidla, jiný postup čištění atd.) bude nejlepší, když retuš rozeberete. Postupujte podle toho, kde se může skrývat závada. Poškozená tryska nebo jehla způsobují nepravidelný proud barvy, prskání, tryskání, křivolaké čáry nebo skvrny. Zadřený nebo zatuhlý vzduchový ventil způsobuje zase to, že se do retuše nedostane správný poměr vzduchu a proto se retuš chová neovladatelně. Jiné důsledky může mít třeba zablokovaná ovládací páčka nebo neutažený kotvící šroub. Závad může být mnoho, ale důležité je vše nejdříve promyslet. Po opatrném rozebrání retuš pečlivě vyčistěte. Pod lupou si dobře prohlédněte hrot jehly a trysku. Pokud jsou poškozené (hrot jehly ohnutý, tryska zdeformovaná atd.) nezbude vám patrně nic jiného, než se obrátit na obchod, kde jste retuš koupili a požádat o náhradní díly. Cena těchto dvou dílů (jehla a tryska) je poměrně vysoká a bývá ve výši jedné čtvrtiny nebo třetiny původní ceny, někdy i více. Dobře zkontrolujte hlavně trysku, může v ní být drobná nečistota, která nedovolí jehle správně dosednout a proto retuš nepracuje správně. Pokud je tryska opravdu ucpaná, vyčistěte ji. Jestliže na retuši neodhalíte žádné zjevné chyby, může být problém v používané barvě – je třeba málo zředěná, nebo se pro práci nehodí. Případy, které popisuje jistá kniha, typu: Ovládací páčka je zlomená, praskla pružina… jsou asi pro přemýšlejícího člověka předem vyloučitelné. Mechanismus retuše je vyroben z kvalitních materiálů a není nikdy namáhán takovými silami nebo momenty, abyste něco zlomili nebo něco prasklo. Důležité je tedy: Kontrolovat jehlu, trysku, všechny šrouby a těsnění. Důležitý je také výběr správné barvy a poctivé čištění.
“Je možné vjet s autem, na kterém je malba airbrushem do myčky?”
Samozřejmě. Malba se provádí na upravený povrch karosérie a po jejím zhotovení se vše přelakuje několika vrstvami odolného laku. Malba je tak chráněná a zvýrazněná.