Brian Williams poskytl Sytherovi telefonicky rozhovor ze svého domova v Kalifornii v srpnu 1996.
S: Neruším nějaký příjemný večer?
B: Ne, vůbec. Právě dokončuji dnešní práci.
S: Tak to zřejmě budete jako já, pořád něčím zaměstnaný.
B: Už je dlouho, co se o mě mluvilo jako o zaměstnaném, ale připadá mi, že pořád na něčem dělám. I když to není moc poznat, podíváte-li se na přehled mých aktuálně dokončených projektů. Legrační je, že před lety, když jsem pracoval v továrně jako laborant, bylo mým cílem trochu popojet a nemuset pracovat pět dní v týdnu devět hodin denně. Teď jsem jinde, ale když přijde na můj přístup k práci, moc se nezměnilo – pracovní morálka zůstala stejná a pracuji dokonce déle než dříve. Takže vlastně stále „zaměstnaný“.
S: Čím se živíte? Vypadá to, že jste měl kliku a pracujete výhradně se zvukem.
B: Neříkal bych tomu zrovna „klika“, je to práce a umí být únavná a nudná jako kterákoliv jiná. Pracuji pro svého starého přítele Graema Revella (zakládající člen SPK), který je úspěšný skladatel filmové hudby a mým úkolem je ho průběžně zásobovat čerstvými zvukovými knihovnami. Lhal bych, kdybych říkal, že mě to nebaví, ale zároveň jsou chvíle, kdy pracuji na zvucích pro obzvlášť neinspirativní film, a tehdy je to těžké, vyrábět pořád ruchy jako psaní e-mailu, vaření kávy, sledování televize a podobně. Celý den posedávám a vytvářím různé zvuky pro film.
S: To zní skvěle!
B: Živí mě to. Spoustu času strávím na filmech, které nejsou moc dobré a práce na nich bývá dost jednotvárná, například Mighty Morphin Power Rangers, Streetfighter nebo Útěk z Absolomu. Bavíme se tady o Hollywoodu, o žádném velkém umění. Zároveň ale existují zajímavější projekty, především z hlediska zvuku, jako Zvláštní dny, Od soumraku do úsvitu a obě Vrány.
S: Děláte vůbec něco kromě práce a dalších audio projektů?
B: Jistě! Navštěvuji přátele a pokouším se být společenský – je důležité věnovat se svým prioritám. Považuji své přátele za svou pravou rodinu a skutečný život by měl mít přednost. Hodně čtu a rád se dívám na filmy, abych se uvolnil po příliš mnoha hodinách u počítače, od takzvaných „art“ filmů až po typický hollywoodský brak. CDčka mě neberou, jsem trochu purista, když jde o věci jako správný stranový poměr, režisérské verze atd. Samozřejmě hodně poslouchám hudbu, jsem perfekcionista a investoval jsem hodně času a peněz do kvalitního přehrávacího systému. Ale je pravda, když přijde na moje mimopracovní aktivity, mám to privilegium živit se sound-designem, tedy tím, co stejně dělám ve svém volném čase. A když o tom přemýšlím, je to bizarní představa, být placen za to, co bych stejně dělal. Občas mi to dělá starosti, obzvlášť když mám hektický termín, pracuji na zvucích pro film celé dny a jakmile jsem hotov, okamžitě začnu pracovat na zvucích pro některý z mých vlastních projektů. Někdy si musím dát pauzu a dělat něco jiného.
S: Jaké používáte programy?
B: Mým hlavním nástrojem je můj spolehlivý Macintosh s hardware a software od Digidesign. Používám hlavně program Sound Designer od Digidesign společně se sbírkou plug-inů, které z něj dělají velice silný nástroj pro manipulaci se zvuky.
S: Jaké bylo vaše dětství?
B: Moje dětství? Zajímavá otázka… Je to podstatné pro tohle interview? Dobrá, myslím si, že jsem měl normální dětství, přinejmenším ze subjektivního hlediska. Narodil jsem se, vyrostl a teď jsem starší a nejspíš ne o moc rozumnější (smích).
S: Bylo něco, co vás v dětství inspirovalo?
B: Dospívání je dlouhodobý proces učení, inspirace a nespokojenosti, je těžké určit nějaké specifické klíčové momenty nebo podněty. Jsem z Walesu a tím pádem jsem vyrůstal v městečku s asi 4.500 obyvatel, kde každého znáte, na okraji národního parku Snowdonia. Moje rodná řeč je velština – vždycky jsem ji používal při komunikaci s příbuznými, používal jsem ji ve škole a v práci, i když teď jsem začal mluvit téměř výhradně anglicky. Vždycky jsem se cítil jako outsider v malé komunitě, aniž bych věděl přesně proč, a cítil potřebu něco změnit, dělat něco jiného. Klíčový byl objev knih a čtení, uvědomil jsem si, že existuje celý nový svět vědění, a to bylo velmi inspirativní. Zvuk, ne pouze jako hudba, byl součástí mého vědomí, co si pamatuji. Jediná skutečně důležitá událost se vztahovala k faktu, že jsem dyslektik. Nikdo si toho nevšiml až mých patnácti, a tak jsem ve škole špatně prospíval, pak si učitelka angličtiny mé dyslexie všimla a začala ji brát v potaz při známkování mých znalostí. A tak jsem náhle zjistil, že jsem vlastně inteligentní (ačkoliv o tom se dá stále diskutovat). Ta učitelka mi pomohla zlepšit můj prospěch, podporovala mě a povzbuzovala mé sebevyjádření a také kultivovala mou touhu po novém, její vliv byl zřejmě nejpodstatnější a chtěl bych jí někdy poděkovat. Samozřejmě jsem stále dyslektik, což není velký problém, vadí to pouze, když dávám dohromady obchodní dopis, a může to vypadat trochu neprofesionálně! Můžete vzít jed na to, že nedám ani ránu bez kontroly pravopisu.
S: Co inspiruje Lustmorda teď?
B: Vlivy se stále mění. Jsem přesvědčený skeptik, nevěřím ničemu! Podle mě žijeme na velice nedůležité planetě na okraji velice nedůležité galaxie ve vesmíru, který pokud má vůbec nějaký smysl, bude vždy mimo naše skrovné chápání. Populárnější pohled na svět, podle kterého jsme jaksi důležití v nekonečném běhu věcí, mě moc nepřesvědčil. Nepotřebuji věřit v jakoukoliv ideologii, ať je to existence boha nebo víra ve vědu, myslím, že univerzální pravdy zůstanou nepoznané, což je samo o sobě zajímavé. Neznámo mě zajímá mnohem víc než světské vědění, nejistota poznání je docela inspirující.
S: Ale jsou tyto vlivy pozitivní?
B: Ano.
S: Co si myslíte o noiseové/dark ambientní scéně?
B: Co si o tom myslím? Hm… Ve skutečnosti si o tom nemyslím nic. V minulosti se noise používal jako dynamický i doplňkový prvek hudby tak často… Nespatřuji (ani neslyším) nic zajímavého ve slepém opakování věcí, které už se udělaly dříve. Je mnohem lepší na minulé práci stavět. Takzvaná noiseová/darkambietní scéna se mi zdá svázaná napodobováním a omezenými prostředky, nezajímá mě. Dark Ambient je termín, který se používá k označení mé práce, ale já ji nepovažuji za nijak temnou. Samozřejmě chápu, proč někdo může přijít s podobným názorem, ale já si myslím, že zvuky, které vytvářím, jsou spíš o hloubce a emocionálním obsahu než o temnosti. Je to otázka pohledu, myslím, pokud lidé vidí pouze temnotu, uniká jim smysl mé práce. Co se snažím vytvořit, je pocit prostoru, které může existovat pouze v hudbě a prostřednictvím hudby. Snažím se přenést ten prostor k posluchači, spíš než bych přenášel posluchače do onoho prostoru.
S: Jakou máte rád hudbu? Máte nějaké oblíbené živé skupiny?
B: Mám nesourodý vkus a moje hudební sbírka je rozsáhlá. Hudba, kterou poslouchám obzvláště rád, jako dub ze sedmdesátých let, Martin Denny, Kraftwerk atd., mívá pomalejší rytmus a klade důraz spíš na pocit prostoru než na nějakou neprostupnou bariéru tónů. Ačkoliv to nemusí být hned zřejmé při poslouchání Lustmordu, toto společně s hip-hipovými rytmy jsou mé přímé hudební vlivy. Pokud jde o živé kapely, na koncerty už nechodím, především protože jsem se za ty roky zkazil – příliš mnoho tour a guestlistů, skutečně není to samé muset zaplatit, aby se člověk dostal dovnitř a stát před pódiem, navíc už nemám ten požitek z živé hudby. V minulosti se mi naživo líbili The Clash a obzvlášť Throbbing Gristle, ale tyhle kapely byly spíš sociologický fenomén a příležitost k setkání než tradiční živý „rokáč“. Jediný koncert, na který bych dnes zašel, by bylo cokoliv od On-U Sound labelu (Tackhead, Dub Syndicate atd.). Teď, když žiji v L. A., jdu pouze na vystoupení kamaráda nebo do techno klubu, když hraje můj kamarád DJ. Ale dá se najít dobrá muzika a mám svůj vlastní label, takže zřejmě mám hudbu pořád rád.
S: Jak se daří vašemu labelu Side Effects?
B: Díky za optání, docela dobře! Vydávám věci, o kterých si myslím, že by měly být zpřístupněny a které bych sám chtěl mít, a tak úspěch labelu není založen na těch hodnotách, o které se stará spousta dalších labelů. Dělám to z lásky k věci, ačkoliv to může znít staromódně. Uvědomuji si, že z toho nebudu mít žádné peníze. Skutečně potřebujete jiný výdělek, když děláte něco podobného – buď to, anebo musíte cílevědomě dělat hudbu komerční, což evidentně není můj případ. Když si tohle uvědomíte, vede si Side Effects dobře, prodeje jsou slušné a poskytují prostředky nutné k financování dalšího rozvoje, v plánu je pár zajímavých novinek. Chtěl bych jasně říct, že ačkoliv je pro mě provozování labelu zábava, beru to vážně a opravdu chci vydávat kvalitní materiál.
S: Jak byste porovnal starší „polní“ nahrávky Lustmordu ve skutečných jeskyních s úžasnou přirozenou ozvěnou s novějším, elektroničtějším přístupem a digitální rezonancí?
B: Elektronická cesta je zatraceně jednodušší (smích)! Starší materiál byl pokus zachytit podstatu specifických lokací a včlenit tuto těžko postižitelnou hodnotu do celkového zvuku Lustmordu. Ačkoliv potřebná logistika byla často noční můra a výsledky často zvukově neuspokojivé, proces sám byl velice důležitý důvod, proč se o podobný přístup pokusit. Později, když se digitální audiozařízení stala dostupnější, bylo jednodušší použít kvalitní přenosný systém a ještě později vytvářet efekty, kterých jsem se snažil dosáhnout, ve studiu se software spíš než v reálných lokacích. Polní nahrávky byly organizačně opravdu noční můra, a protože Lustmord byl vždycky především o zvuku, je konečný výsledek hlavním hlediskem, ne způsob jeho získání, jakkoliv zdrojové zvuky hrají velice důležitou roli v celkovém vyznění, subjektivně i symbolicky. Bylo to něco, co jsem vyzkoušel a použil, a teď jsem se posunul k jinému přístupu.
S: Jak velké je vaše studio?
B: Je kompaktní – mám rád, když je všechno na dosah ruky. Nejen jeden z těch lidí „s vybavením“, ačkoliv jsem během let zřejmě nasbíral spoustu zkušeností o nahrávacím vybavení, pro mě je to pouze prostředek k dosažení cíle a zajímá má pouze, když hledám, co je nejlepší pro konkrétní práci. Kromě Macintoshe mám pár syntetizátorů – asi pět nebo šest a preferuji ty, které se nepokouší napodobovat skutečné nástroje, můj nejoblíbenější je EMS Synthi A, který mám od začátku. Pak mám různé efektové procesory, v současnosti je mým nejoblíbenějším Eventide H3000 D/SE. A jak už jsem řekl, hlavně používám program Sound Designer od Digidesign, protože je perfektní pro ten druh rozsáhlé zvukové manipulace, ve které si libuji. Studio samotné považuji za svůj hlavní nástroj, což samozřejmě ztěžuje reprodukci procesu pro živé vystoupení.
S: Takže upřednostňujete digitální zvuk před analogem?
B: Vzhledem k tomu, že u digitálu můžete udělat mnohem víc pro zlepšení jeho kvality, například vyšší samplovací frekvenci, a převod na výsledné médium je stále nejslabší článek procesu, preferuji digitál před analogem. Analog i digitál mají svoje plusy a mínusy. Jistě, pokud máte skutečně dobrý a naneštěstí velice drahý kotoučový analogový stroj s Dolby SR, je kvalita mnohem lepší než u domácího digitálu, ale když je podobná analogová nahrávka převedena na vinyl, pak jsou tyto přednosti méně zřetelné a všechno to cvakání a hučení neguje zmíněné klady. Na prvních nahrávkách byl digitální záznam velmi primitivní a pořád se vyvíjí, ale přesto si myslím, že digitální nahrávky znějí lépe. Nikdo mě nemůže přesvědčit, že kus černého plastu s jehlou, která po něm škrábe, může znít lépe než i ten současný, nedokonalý digitál. Analog teoreticky zní lépe, ale jakmile se zvuk jednou převede z pásky na vinyl… Samozřejmě souhlasím, že originál analog zní lépe než digitál, ale pokud bavíme se o domácím produktu, potom je lepší digitál.
S: Víte, že lidé vaše nahrávky používají jako doprovod k milování?
B: (Smích.) Ano, už jsem to slyšel, proč se ptáte?
S: Moje přítelkyně mě poprosila, abych se zeptal, protože jeden kluk ji kdysi lákal do postele s tím, že budou poslouchat Lustmord a užívat si sex.
B: (Opět smích.) To je super, lidé jsou alespoň… ehm… kreativní. To je celý smysl Lustmordu. Měli byste se pohroužit do zvuku a udělat si svůj vlastní závěr ohledně smyslu toto všeho. Sem tam dávám nápovědy, jak ve zvuku, tak na doprovodném textu alba, ale nakonec je na vás, jak nahrávku použijete. Akorát doufám, že pokud tu nabídku přijala, pohnula se s ní díky tomu zvuku země!
S: Takže máte jasnou představu, co chcete dosáhnout, když nahráváte nebo mícháte track?
B: Rozhodně.
S: Počkejte… Vy jste nikdy nenarazil na zvuk a neřekl si „hele, to je cool – myslím, že s tím udělám tohle, nahraju to a uvidím, co se stane…“?
B: Ano – samozřejmě, že to se stane, lhal bych, kdybych řekl něco jiného, vždy existuje možnost „naražení na něco“, abych tak řekl, ale dodržuji velmi určité schéma zvuků, které vytvářím, a jejich kontextu v nahrávce.
S: Takže nahrávky Lustmordu mají nějaký konkrétní význam?
B: Ano, mají bezprostřední úroveň spolu se skrytějšími elementy, které se stále vynořují na povrch, a utajenými podtexty pro udržení pozornosti. Některé jsou skutečně specifické a jiné úmyslně ponechány neurčité. Ale to neznamená, že bych se nějak moc staral o to, co je jak myšleno.
S: A teď, když jsem se dostali na dno teorie a přístupu Lustmordu, měl byste nějakou závěrečnou poznámku?
B: Doma to nezkoušejte, děti!
Copyright Lustmord © 1999, 2004 All rights reserved
přeložil: hadži a petruschka
