Narozena 1931 v Providenci, Rhode Island, USA
Práce američanky Lee Bontecou mne zaujala hned na první pohled. Obsahuje různorodé etapy, od maleb, kreseb, velkých trojrozměrných obrazů, přes vakuově tvarované a svařované průhledné objekty až po fantasticky vyhlížející skulptury připomínající modely solárních systému nebo kosmických plachetnic. Nápaditost a originalita této autorky mne přesvědčila pro vytvoření stručného profilu, který by její dílo přiblížil i lidem u nás.
Lee vystudovala v letech 1952 – 1955 uměleckou školu Art Students League v New Yorku pod vedením výtvarníka Williama Zoracha. Později získala stipendium na umělcké škole v Římě (1957-1958), v roce 1959 pak ocenění Louis Comfort Tiffany Award. Od sedmdesátých let až do roku 1991učila na Brooklynské akademii.
Tvorba Lee Bontecou prošla různými etapami, sympatické je to, že autorka dokázala média svého projevu změnit několikrát v podstatě od základu. Na začátku své dráhy začínala kresbami a malbami, které nabývaly na rozměrech. Zřejmě největší popularitu jí přinesly velké, trojrozměrné obrazy, které tvořila šedesátých letech. Imponující na této dámě je to, že tvořila, pro ženu ne zcela obvyklým postupem, kdy acetylenovým hořákem v atelieru svařovala množství drátů do nejrůznějších tvarů, které pak svou spletitostí vytvořily kostru objektu. Do jednotlivých segmentů kostry potom napínala části textilu, jednoduše pomocí přidrátování ohebným drátkem. Zdánlivě prostá technika ale vedla k vytvoření neuvěřitelných objektů, které by se, například klasickým sochařským přístupem, realizovaly velmi obtížně. Použitím různých látek, s různou strukturou, barvou, ale i patinou, docílila autorka zvláštního vzhledu, který umělecká kritika připodobnila k znepokojivým zobrazením zvětšeného hmyzu, či prvků válečné mašinerie, od masek, přileb až po tanky nebo obrněné vozy.
Tato etapa autorčiny tvorby je právě proto interpretována jako zobrazování prvků války. Možná k tomu napomáhají právě ony prvky konstrukce, látky z vojenských stanů, z pytlů, nebo opotřebované pilové listy promyšleně svařené a nainstalované jako žraločí čelisti v hlubokých otvorech terénu obrazu. Lee potvrzuje, že na ni mělo velký vliv vysílání rádia, které poslouchala při práci v atelieru, atmosféra studené války, nebo konfliktů v Africe. I když k výrbě těchto “obrazů” nebyl nikdy potřeba štětec, přesto mají kompozici, detail, barevnost i atmosféru. Navíc mají třetí rozměr, díky němuž doslova přesahují svůj rám do prostoru, a spolu se světlem dovolují objevovat nové a nové podoby. Pod vlivem současné popkultury je možné tyto struktury intepretovat novými významy, některé tyto obrazy připomínají krajiny s krátery, biomechanické útvary nebo trysky kosmických lodí…
Tyto práce vynesly autorce velké uznání a byly vystavovány na různých prestižních místech. Pozdější práce jsou pak zcela jiného rázu – Lee začala pracovat s průsvitným plastem, který byl vakuově tvarován a po segmentech různě svařován dohromady. Vznikla tak působivá díla, připomínající organismy z hlubokých moří, které nikdy neviděly sluneční světlo. Precizní technika dala vzniknout hlavně různým květinám (některé měří i tři metry), nebo rybám. V roce 1967 se Lee vdala a po narození dcery nějakou dobu prakticky netvořila. Později se zaměřila hlavně na tvorbu tisků svých prací, převážně kreseb. V další etapě, ke konci sedmdesátých let pak začala pracovat se sádrovými odlitky, které kombinovala s původní technikou nástěnných obrazů. Odlitky měly často tvary koulí, nebo jakýchsi ježků, z nichž vybíhaly dráty do všech stran, v různých úhlech a ohybech. Na tyto dráty pak autorka navlékala další odlitky, nebo mezi ně vdrátovala tkaninu, plátno a podobně. Výsledné skulptury mají zvláštní vzhled připomínající jakési vesmírné plachetnice. Jiné odlitky zase stojí na pevné podložce a evokují nelidská města, věže nebo hnízda. To vše ale působí estetickým, promšlenám a příjemným stylem, jednak díky svému tvaru, ale i díky patině, kterou autorka citlivě používá na sádru i na napnutou látku.
Lee Bontecou vytvořila zajímavý a rozmanitý svět, který působí velmi inspirativně. Obsahuje mnoho různých prvků, které stojí za to prozkoumat. Její nejznámější práce – velkoformátové trojrozměrné obrazy – zaujmou svou monumentalitou v každém případě, jejich plasticita a opravdovost ovlivňují fantazii nejen k intepretacím, ale i k dalšímu zamyšlení, jak nad technikou, tak obsahem. Autorka zároveň dokazuje své schopnosti práce s kovem i dalšími materiály, které při své práci použila. Proto jsem neváhal, když jsem měl možnost si koupit retrospektivní katalog její práce, obsáhlou velkou knihu, která přináší kvalitní reprodukce a fotograie. Určitě tuto knihu doporučuji všem, které tvorba Lee Bontecou zaujala.
