“Příručka výtvarníka, edice JAK NA TO”
Autor: Miquel Ferrón
Ze španělského originálu ASI SE PINTA CON AERÓGRAFO (Parramón Ediciones, Barcelona, 1988, vydalo nakladatelství Svojtka a Vašut, v roce 1996 jako první vydání.
Počet stran: 112
Provedení: Vázaná, tvrdé desky s potiskem, lepená a vázaná, bez obalu
Průměrná cena: 240,- Kč
Velikost: 18,5×26,5cm
Hodnocení: 5/10
Tato kniha je zatím jedinou publikací na českém trhu (a v češtině), která se zabývá problematikou okolo umělecké techniky Airbrush. Kniha pochází ze série publikací určených pro výtvarníky a musím konstatovat, že je z této série nejslabší. Ostatní knihy poskytují poměrně značné množství informací, jak teoretických, tak praktických. Obsáhlost této publikace za nimi značně pokulhává.
Kniha začíná Obsahem, po němž následuje Úvod. Nedá mi to, abych se u tohoto úvodu nezastavil, neboť jeho trapná vychloubačnost a až pompéznost na adresu autora je vskutku pobavující. Nechci nijak snižovat kvality a schopnosti M. Ferróna, ale přijde mi dosti hloupé se nechat takhle oslavovat svým kolegou. Čekal bych takovou chválu v odborných časopisech, nebo v jiných publikacích, ale přímo v autorově knize to působí až směšně.
Abych byl objektivní, musím se zmínit o grafickém a obsahovém zpracování knihy. Velmi mě mrzí, že se v knize nezřídka objevují stránky, jejichž jedna polovina zeje dokonalou prázdnotou. Stránky této knihy působí vskutku chatrně a děravě. Tu a tam fotografie (pokud možno, co největší, aby zaplnila co nejvíce místa), sem tam malý odstaveček textu s nepochopitelnými obřími okraji od kraje stránky. Autor by možná namítnul, že více se o americké retuši napsat nedá, ale právě on by měl vědět, jak složitá tato problematika je a kolik textu by se dalo použít. Můžete to posoudit sami, když se začtete do mých poznámek o technice airbrush. Tyto poznámky by Ferrónovu knihu zaplnily zcela a možná by daly na mnoho dalších rozšiřujících stránek.
Po Obsahu a Úvodu následuje Historie malování s americkou retuší. Zde bych uvítal mnohem větší sdílnost, např. představení nejznámějších výrobců retuší v historickém vývoji, nějaké zajímavosti a postupy z jejich výroby apod. Rovněž umělci uvedení jako nejslavnější v oblasti retuše by mohli být posíleni dalšími neméně známými kolegy. Místa na stránce je ještě dostatek. Nemusím snad ani říkat, že jméno H.R.Giger se v této knize neobjeví ani jednou. Tato kapitola by jistě snesla několik stránek podrobného a zajímavého textu, což by přispělo k celkovému dojmu z knihy. Takto mi to připomíná spíše novinový výstřižek.
Na řadě je kapitola Vybavení. Její podkapitolou je oddíl Součásti americké retuše. Opět na mě text působí chatrně a stručně, v některých odstavcích dokonce zmateně. Proč třeba není uveden popis materiálu, ze kterého se retuše vyrábějí (ocel, mosaz…), jak jsou díly upraveny (pochromování, legování nebo několikanásobné zakalení – u hrotu jehel)? Vždyť to jsou důležité informace, které přispívají k dokonalé znalosti svého nástroje! Chybí rovněž, zcela logicky očekávané, vysvětlení funkce jednotlivých částí retuše. Mnoho začátečníků se bude ptát: “A k čemu slouží šroub seřizující předstih vzduchu a barvy?” Na svou otázku budou hledat odpověď marně. Součástka je sice zmíněna, ale její funkce už není nikde popsaná. To zavání diletantstvím! Hezké jsou fotografické ukázky známých typů retuší, mohlo by jich být ale víc. Velmi nelogicky uspořádanou a také velmi děravou kapitolou jsou Zdroje stlačeného vzduchu. Proč je na jedné dvoustraně ubohý malý odstaveček textu a naproti němu obrovská fotografie kompresoru, to nechápu. Zvláště proto, že na další straně se tísní popis tlakových láhví a dalších kompresorů. Nad uspořádáním této knihy občas zůstává rozum stát. Následuje kapitola Další doplňky a pomůcky, která pokračuje v duchu svých předchůdkyň – málo textu, obrovské volné plochy, kde by třeba mohl být text vysvětlující, co to vlastně je maskovací film a jak se používá. Autor zřejmě předpokládá, že všichni začátečníci jsou tak zkušení, že tuto pomůcku dokonale znají. Kdybych chtěl být detailista, tak bych ještě podotknul, že na fotografii vyrovnaných pomůcek není kuličkové pero, ale mikrotužka 0,5mm. To bych toho ale chtěl příliš, že. Další kapitolou jsou Barvy. Tady najdeme informace o tuších a akvarelech, kvaších a akrylech. Nepochopitelně jsou sem zařazeny i štětce. Informací je opravdu málo a ve srovnání např. s Encyklopedií výtvarných technik a materiálů je to výsměch čtenářům. Zcela trapná mi přijde obrovská fotografie vyrovnaných lahviček s barvami různých značek. Všichni moc dobře víme, jak se obaly barev různí a například tyto konkrétní barvy jsem v žádném českém obchodu s malířským náčiním neviděl. Zato jsem viděl jiné, určené pro stejný účel, ale v jiných obalech odlišných značek. Proč vnucovat čtenáři obraz té a té barvy s tím, že takhle je k sehnání a jinak ne? Není to přinejmenším podivné? Proč zde není např. tabulka s nákresy lahviček a obalů, které se používají – např. lahvičky s kapátkem ve víčku, tuby, média, inkousty…? Opět zcela úsporně sem začlenil autor i odstaveček o podkladech, na které se maluje. Předpokládá zřejmě, že všichni víme, že se podklady šepsují, brousí a upravují leptáním nebo pískováním. Nic nepoví o vlastnostech papíru, jak kyselost nebo papírová aditiva ovlivňují barvy a jak se při malbě postupuje, jestli se maluje na šikmou nebo rovně postavenou podložku.
Kapitola Používání americké retuše je už poněkud popisnější. V oddílu Ošetřování a údržba se dozvíme o postupu čištění a udržování retuše. Vše dokládají názorné foto ukázky. Bohužel se ani tato kapitola nevyhnula jisté zmatenosti. Kdybych měl postupovat přesně podle tohoto návodu, patrně bych poškodil v některém jeho kroku jehlu retuše. Kapitola by mohla být detailnější a přehlednější, vždyť jde o jednu z nejdůležitějších věcí, kterou musí začátečník zvládat. A odkud se to má naučit, když ne z knihy nebo od učitele? Pěknou podkapitolou jsou Problémy: příčiny a řešení, kde jsou ukázky např. čar s ohnutou jehlou nebo ucpanou tryskou a k nim připojený popis problému a jeho odstranění. Škoda, že kapitola není detailnější. Určitě by to pomohlo mnohem více, než úsměvné fráze: “Jehla je zkroucená. Jehlu vyrovnejte nebo vyměňte.” Už vás vidím, jak pod lupou vyrovnáváte hrot o středním průměru 0,2mm. Tato kapitola je vcelku dobrá, i když u některých problémů schází hlavní příčina a jsou uvedeny příčiny druhotné. Další oddíl nese název Základní techniky. Tento název je vskutku výstižný, neboť dělat tečky, čáry a základní přechody retuší se naučíte i bez této knihy. Opět bych uvítal větší rozpracování tématu, např. popis technik lazurování a jeho teorie (jeden z nejdůležitějších efektů retuše), postupy vyškrabávání a vymývání apod. Následují oddíly o technice malby krychle, koule, válce a jehlanu, jakož i kompozice všech uvedených těles. Zde nemám výhrady, jako cvičení pro začátečníka je to určitě vhodné.
Další kapitolou jsou Názorné ukázky. Tato kapitola je kontroverzní a dalo by se o ní jistě polemizovat. Nejenže chybí základní kroky, např. aplikace maskovacího filmu nebo rady jak odkrývat a přikládat šablony z filmu, ale postrádám i ukázky dalších, zvláště kombinovaných technik, jako třeba vymývání nebo vyškrabávání. Navíc jsou názorné ukázky zacílené jen na akvarel, takže pohled na to, jak se maluje třeba akrylem si nedopřejeme. Je to škoda, protože se tyto postupy liší a nemůžeme je hodnověrně porovnat tak, abychom mohli říct, že akvarel je vhodný z těch a těch důvodů a naproti tomu akryl zase z jiných. Nicméně něco se z názorných ukázek člověk naučí, to nepopírám. Ještě jeden detail k této kapitole – proč jsou všechny ukázky zaměřené na fotorealistickou malbu? Proč jsou všechny ukázky šablonované a předplánované? Uvítal bych i ukázky obrazů malovaných volně, bez příprav a na nich vysvětlené postupy a docílené efekty, jako např. mlha, perspektiva, zrcadlení, deformace, světelné efekty, stíny, barevná světla, barevné blesky či dýmy, použití retuše v comicsu… Celá sekce ukázek je bohužel zacílena na reklamní a určitou pop-artovou šablonovitost, vcelku bez fantazie. Aby toho nebylo málo, připojuje se kapitola Galerie. Zde jsou soustředěny ukázky z prací známých umělců a můžeme zde najít opravdu kvalitní díla zrovna tak, jako příšerné nesmysly, zavánějící reklamním průmyslem. Opět mi ale chybí nějaký malíř, který používá airbrush volně, bez složitého plánování a šablonování. Knihu uzavírá poděkování.
Celkové hodnocení této knihy je spíše průměrné, přihlížím k tomu, že to je jediná publikace v češtině, která se zabývá airbrushem. Zdaleka však nepostihuje celý záběr a možnosti této techniky, neukazuje všechna její použití, např. malbu fresek na stěny, malbu vitráží nebo dekorování automobilů či motocyklů. Velmi citelná je strohost a stručnost textů i celkového zpracování, která velmi ubírá na kvalitě a činí z knihy jen předraženou nekvalitní příručku. Chybí mi zde velká spousta věcí, které by měl začátečník znát. Nikde jsem například nenašel kapitolu o ředidlech a rozpouštědlech a jejich nebezpečnosti, jakož i kapitolu o ochraně zdraví. Airbrush je jednou z nejriskantnějších uměleckých technik, co se týče zdraví. Vážený p. Ferrón patrně nepokládal za nutné seznámit nás s nebezpečím aerosolu a jeho vdechováním. Tyto základy a detaily, které tvoří obsah konkrétním, jasným a vypovídajícím knize vskutku chybí. Celkový dojem z knihy je rozporuplný. Publikace na mě působí diletantsky a odfláknutě. Za poměrně vysokou cenu získáte minimum informací, které mi přijdou koncipované jako pouhé seznámení, jako pouhá informace, že něco jako retuš existuje. Ale už nic víc. Je to o to větší škoda, neboť ostatní publikace z edice JAK NA TO jsou kvalitní a sdílné. Pro začátečníka může tato kniha posloužit jako seznámení a přiblížení techniky i nástrojů, ale rozhodně by neměla být jeho poslední zastávkou v hledání informací. Když překousne angličtinu, najde na internetu mnohem více informací, které budou konkrétní a jasné a řeknou mu toho mnohem víc.
