www.clivebarker.comNarozen v roce 1952 v Liverpoolu
Režisér, scénárista, autor divadelních her, malíř, ale hlavně jeden z nejgeniálnějších autorů temné literatury. Jeho spisovatelské umění protkané neskutečnou fantazií a syrovými obrazy z něj udělalo modlu hororu. Právě Clive Barker přinesl do již značně vyčpělého hororového žánru něco zcela nového, rozmetal a přestavěl do masa zažraná klišé a neustále se opakující hororové postupy. Již na začátku své tvorby odmítnul klasické pojetí hororu, které vzniklo ve třicátých letech minulého století na základech vampýrských filmů s Belou Lugosim a Borisem Karloffem a táhlo se v podstatě celou érou hororu. Obešel i velmi oblíbené téma oživlých mrtvol, které proslavily filmy George Romera. Vlkodlaci, vampýři, zombie, temné hrady vysoko ve skalách, netopýři, démoni slídící v hlubokých lesích, vraždící monstra procházející se v kanálech velkoměst, giganticky zvětšená příroda ve světě lidí… to všechno považuje Barker za otřepanou šestákovou zábavu, lacinou děsuplnost, která v sobě nemá ani špetku fantazie a skutečného děsu.
Hororový svět Cliva Barkera je úplně jiný. Autor vychází z reálií našeho světa, vynáší na světlo neuvěřitelnou zvrácenost a složitost lidských charakterů, na jejich pokřivených profilech ukazuje, že skutečný děs není v moci pohádkových monster, ale přímo v nás, v našich činech, v tom, co denně prožíváme, v tom, čeho se bojíme, v tom, co vlastně jsme. Horor a hrůzu hledá v opuštěných sálech kin, na nádražích, vestibulech zaplivaných hotelů, odhaluje bizarní snové obrazy, které svou hloubkou a syrovostí šokují při každém opakovaném přečtení. Mrtví ve světle baterky pověšení hlavou dolů a ztlučení do bezvědomí, vedle nich živí, v očích hlad po sexu, drogách a bolesti druhých… Jeho romány jsou doslova koncentrovanou fantazií, krystalickým LSD ve formě snu, které odpálí vaši představivost do světů, které se možná nedají zcela pochopit, ale jsou tak nové, neotřelé a hlavně zvláštní, že z nich nemáte šanci uniknout. Konflikt reality a fantazie je pro Barkera mnohem zajímavější, než fantazie samotná. Jeho příběhy se odehrávají v našem čase, klidně by se mohly stát v sousedním městě či zemi. A nebo by mohly potkat i nás samotné, jejich základy jsou reálné, je jen otázkou času, než čtenář zjistí, že něco není v pořádku a začne nacházet první vlákna fantastické pavučiny, kterou Barker kolem své příběhu rozplétá.
Clive Barker kromě své osobité fantazie vyniká i naprostou naturalističností, se kterou líčí děje, které mnoho lidí šokují. Nebojí se syrového líčení smrti, bez lítosti a eufemismu dokáže zabít postavu, která byla ještě před chvílí miláčkem čtenáře. Způsoby smrti jsou různé a liší se podle bizarnosti scény, krutost, která je často v pozadí ale není samoúčelná a má mnohem hlubší smysl, takto zkoncetrovaná atmosféra se doslova zařezává do čtenářova mozku a nedá mu šanci ani na chvíli zapomenout. I záporné postavy nejsou černobílé, toto je jeden z velkých přínosů Barkera k hororovému žánru, protože jim dává rozměry, jež jsou pro čtenáře pochopitelné, jejich jednání má smysl a jejich vnitřní rozpory se autor nebojí použít. Negativní postavy dostávají plasticitu a čtenář k nim nemá jednoznačný postoj, na jedné straně je nenávidí a na druhé je lituje. Rovněž líčení sexu je živelné a naturalistické, pro Barkera není tabu ani homosexualita, ani další lidské perverze, vynáší je na světlo jako cenné relikvie a obratně je používá k šokování a nebo intimnímu rozpracování jednotlivých charakterů postav.
Celým Barkerovým vnitřním světem prochází tenká linie sadomasochismu a specifického chápání touhy. Obratně využívá obou prvků ke stavbě světů a postav, které se naprosto vymykají pojetí klasických hororových monster, vlkodlaků, upírů, ohnivých mužů, zombií a dalších, dnes už stěží rehabilitovatelných charakterů. Kromě těchto prvků je dalším Barkerovým atributem homosexualita. V některých románech či povídkách více, v jiných méně patrná, ale všudypřítomná, někdy viditelná, jindy skrytá. Neznamená to, že útočí na čtenáře syrově z každé stránky, někdy je to je forma náznaků, nebo dokonce jen způsob, jak se autor vyjadřuje. Dává ale jeho knihám nezaměnitelný charakter, který nepůsobí šokujícím dojmem. Sám autor je gay, což neskrývá. Možná právě díky tomu se v jeho díle objevuje zlváštní senzitivita, kdy si všímá věcí, kterých by si jiní nevšimli, dokáže řadu věcí podat jinak, citlivěji a jeho velkou dovedností je vykreslení charakterů tak, že jsou uvěřitelné, zvláště v případě ženských hrdinek, kterým rozumí. Neadoruje muže, naopak, podává je takové, jací jsou, se všemi slabostmi a nedokonalostí.
Clive sám přiznává, že mnoho z jeho tvorby má základ ve snech. Jen tam prý nachází necenzurovanou podobu své fantazie. Nezbytným nástrojem je pro něj tedy snový deník, ležící na nočním stolku vedle jeho postele, kam zapisuje útržky snů a vizí, které se nestačily po probuzení ještě vytratit. Jeho díla nepřinášejí jen děs a fantastiku, ale jsou nasycena také hlubokou filozofií, jejíž systém je v mnoha ohledech naprosto dokonalý a máme co do činění s novým pohledem na nás, na náš svět, na naše chování a na struktury hodnot, které si neseme s sebou. Barker není autorem béčkové hororové literatury, kde létají nohy a ruce, stříká krev a z temných koutů se šouravým krokem potácejí oživlé mrtvoly. Barker je mistrem slova a stylu, má hluboce propracovanou filozofii a fantazii svých knih, přináší témata a obrazy, nad nimiž se musíme zamyslet a nad nimiž někteří přemýšlejí do dnes.
Clive Barker studoval anglickou literaturu a filozofii na Liverpoolské univerzitě, později se odstěhoval do Londýna, kde založil divadelní společnost The Dog Company. Zde působil jako režisér i herec. Jeho hry měly střídavý úspěch, ale jejich děsivá poetika si získala své publikum. Barkerův styl, talent a rukopis byl jednotícím prvkem tématicky rozmanitých her, v nichž se začínaly objevovat obrazy a postupy, které ho později uvedly mezi nejlepší autory hororu. Hry jako Crazy Face, Paradise Street, Colossus nebo Suble Bodies přinášejí záplavu temných, děsivých, erotických a filozofických obrazů, které přinesly Barkerovi úspěch. Po nocích Clive psal krátké povídky, hororové vize a hrůzostrašné příběhy, které později vydal ve sbírkách s názvem Knihy Krve. Svůj talent později rozvinul v rozsáhlých románech, jako byly Věčné zatracení, Waveworld, Velké a Tajné Show, a Imajica. Autorovo grafomanství dokazuje obrovský potenciál jeho fantazie, vždyť jeho Imajica se rozkládá na tisícovce stránek. Clive nyní žije a tvoří v americkém Hollywoodu.
Velkého úspěchu autor dosáhl i na filmovém poli, kdy absolutně rozmetal klasický horor svým dílem Hellraiser, který natočil podle své novely The Hellbound Heart. Podařilo se mu tak vybudovat nový styl hororu, založený na slabostech lidské duše, na její zvrácenosti a na relativitě touhy a rozkoše. Zcela nový a originální přístup k hororovému žánru z něj udělal hvězdu první kategorie. Postavy Cenobitů se staly doslova kultem, není snad nikdo, kdo by neznal Pinheada, vůdce Bratrstva řezné rány, s desítkami hřebíků v symetrických řadách na hlavě. Barker přinesl nový obraz pekla, bez čertů a démonů, bez klasických propriet umírajícího hororu. Legendární Lemarchandova kostka, tajemný hlavolam, s utajenou Osudovou konfigurací se stal symbolem a fetišem statisíců Barkerových příznivců. Podobně jako postava Pinheada se zažrala hluboko do mozků lidí a uvízla tam jako ikona Barkerova umění.
Hellraiser se dočkal postupně několika pokračování, u nichž byl Clive už jen jako producent a později jen odborný dohled. Kvalita jednotlivých dílů pokulhává za originálem podle toho, kdo se chopil scénáře. Dalším autorským filmem byl Nightbreed, natočený podle románu Cabal. Zajímavě zpracovaný příběh o záhrobní říši, kterou obývá tajemná Noční rasa se zdařil i ve filmové podobě. Propracované masky postav, typicky Barkerovské zabarvení a hlavně originalita přinesla tomuto filmu úspěch. Mezi další díla můžeme počítat i slavný horor Candyman, z bezútěšného prostředí amerických sídlišť, který byl natočený podle jedné z jeho povídek. Rozporuplné dílo Lord Of Illusions oscilovalo mezi zajímavým magickým thrillerem a hororem, nicméně bylo možná až příliš svázané s Barkerovými romány, takže se v něm lépe orientoval divák, který už má něco od Cliva přečtené.
Kromě psaní se Clive věnuje i kresbě a malbě, jeho zvláštní obrazy jsou ceněné, neboť nejsou jen jakýmsi umělým rozšířením repertoáru (jak to bývá zvykem třeba u nás v ČR), ale plnohodnotnou autorskou tvorbou, která je stejně charakteristická, jako Barkerovy romány a povídky. Sám vytvořil ilustrace na obálky některých svých knih. Díky u nás vydané sérii Abarat má čtenář možnost seznámit se s Barkerovým výtvarným stylem v podobě desítek autorových ilustrací, které doplňují text. Barkerovy obrazy jsou zajímavé určitým tribalovým pojetím, hlavně tvary připomínající šamanské masky, nebo pestré, ale přitom zajímavě volené barvy.
Novely, romány:
1985 – The Damnation Game
1986 – In The Flesh
1987 – Weaveworld
1988 – Cabal
1988 – The Hellbound Heart
1991 – Imajica
1992 – The Thief Of Always
1995 – Lord Of Illusions
1996 – Sacrament
1998 – Galilee
2001 – Cold Heart Canyon
Jiné publikace:
2005 – Clive Barker: Visions Of Heaven And Hell
2003 – Rare Flesh
Romány na pokračování:
1989 – The Great And Sercret Show
1994 – Everville
2002 – Abarat: the First Book Of Hours
2004 – Abarat: Days Of Magic, Nights Of War
Povídkové sbírky:
1981 – The Books Of Blood 1
1984 – The Books Of Blood 2
1984 – The Books Of Blood 3
1985 – The Books Of Blood 4
1985 – The Books Of Blood 5
1985 – The Books Of Blood 6
1986 – The Inhuman Condition
1988 – The Books Of Blood Omnibus 1 Vols 1 -3
1988 – The Books Of Blood Omnibus 2 Vols 4 – 6
1995 – Incarnations: Three Plays
1996 – Forms Of Heaven
1997 – The Essential Clive Barker
1998 – The Books Of Blood: Volumes One to Three
2002 – Clive Barker´s Tapping The Vein
