Chvíli jsem přemýšlel, jestli něco napsat, nebo ne. Nakonec zvítězil pocit, že ano. Na jednom známém zpravodajském serveru jsem si před pár dny přečetl nijak zvlášť senzační článek o situaci v Egyptě s návazností na českou egyptologii v čele s Miroslavem Bártou. Autor se snažil během rozhovoru egyptologa vmanévrovat spíše k rozboru bezpečnostně-politické situace a háček určité senzaceschtivosti spočívající v očekávání popisů katastrofického stavu věcí se také objevil. Na tom by nebylo ještě nic tak hrozného, zvlášť když jsem se za ta léta naučil podobné “informační zdroje” brát s rezervou. Pak jsem ale udělal věc, které se obvykle vyhýbám – kliknul jsem na komentáře ke článku.
Číst dál… >>> 

Loni na podzim proběhnul incident, který se, nejenom mně, stává poměrně často. Má práce byla neoprávněně použita pro komerční účely firmou, která samozřejmě disponuje prostředky, kterými by mohla takovou práci pro své účely získat zcela legálně, férově a tak, jak je dobrým zvykem. Má starší grafika Cyberpunk symphony se objevila v newsletteru firmy CZC.cz z 4.10.2012, který chodí tisícům zákazníků do jejich e-mailových schránek. Vmontovaná do obrazovky notebooku posloužila jako ozvláštnění počítače od HP, jak můžete vidět na výřezu z tohoto newsletteru, který je dodnes zrcadlený a archivovaný na stránkách CZC.cz (samozřejmě již bez mé grafiky).
Číst dál… >>> 

Téma porušování autorských práv na internetu je snad jedno z nejdiskutovanějších vůbec. Ponechme stranou asi nejvíce probíranou audiovizuální oblast, kterou média zjednodušila na hudbu a filmy, a zaměřme se na porušování autorských práv u vizuálních děl typu fotografie, grafika a text. K ruce je dobré si vzít poslední znění autorského zákona České republiky, v současné době tedy zákon 121/2000 Sb. Je k nalezení hned na několika místech na internetu, a tak se nelze vymlouvat, že si jej není možné prostudovat. Není mým cílem citovat paragrafy a používat text zákona jako ilustrační materiál, nebo jít do detailů. Chtěl bych zjednodušenou a popularizovanou formou ukázat různé situace, do kterých se člověk na internetu může dostat a při kterých se s autorským zákonem dostává do kontaktu, aniž o tom často vůbec ví.
Číst dál… >>> 

V současnosti, kdy mají lidé mnohem více času na sebe než dříve, a také prakticky neomezené možnosti komunikace, se stal internet doslova bojištěm, kde se střetává bezpočet názorů. Lidé k tomu dokonce internet přizpůsobují, vytvářejí nejrůznější komunikační fóra, servery umožňující komentovat doslova cokoliv.

Internet více než kterékoli jiné médium dává lidem šanci vyjádřit se více než kdykoli dříve. Pokud se obrátíme do ještě relativně nedávné historie, a to k počátkům 20. století, můžeme vidět, jak se lidé, díky přirozenému rozdělení společnosti tehdy mohli a měli čas vyjadřovat k umění. Umění je méně než kdykoli předtím záležitostí relativně uzavřené společnosti lidí. Zatímco nové umělecké směry, či školy, byly posuzovány poměrně úzkým okruhem odborníků či kritiků, ostatních umělců, sběratelů nebo zkrátka společenskou vrstvou vzdělanců, dnes se k umění a výtvarnu vyjadřují lidé se sotva dokončeným základním vzděláním.

Číst dál… >>> 

“Orphan Works” – slovní spojení, které v poslední době přivádí řadu výtvarníků k zuřivosti. Je velmi pravděpodobné, že jste o tomto problému ještě neslyšeli, což by měl tento článek napravit. Vychází přitom z velké bouře, která se odehrává na internetu a do které je zapojeno mnoho umělců a výtvarníků, kteří nejen na svých blozích, ale i na jiných portálech dávají najevo své rozhořčení.

Tato neskutečná levárna vznikla, jak jinak, v zemi neomezených možností – v USA. O co tedy jde?

V kongresu se objevil 24. dubna 2008 nový návrh zákona, který ošetřuje autorská práva a používání tzv. “orphan works”. To jsou práce a díla, u kterých není uveden autor a není jej možné dohledat a kontaktovat. Takových prací je ve věku internetu obrovské množství a často nejde o prvoplánově nepodepsanou tvorbu, ale o díla, z nichž někdo záměrně copyright odstranil, což dnes není žádný problém a děje se to běžně. Užití těchto prací pro různé účely se tak stává poměrně komplikované a proto se často stává, že jsou použity bez vědomí autora, bez smlouvy a bez vyplacení příslušného honoráře.
Číst dál… >>> 

Alespoň tak se ne zrovna zřídka vyjadřují někteří lidé o digitální ilustraci. Jejich názory pramení nejen z osobní neznalosti, ale bohužel i z toho, že digitální ilustrace je u nás stále málo známá. Její svět je přitom neuvěřitelně bohatý a rozsáhlý, rozprostírá se od složitých vizualizovaných scén s postprodukcí až po nejrůznější koláže a montáže.

Počítače zasahují prakticky do každé oblasti lidské činnosti. Digitalizace procesů a jejich zpracování počítači je nutnou součástí pokroku a vývoje lidské civilizace, o tom nemá smysl polemizovat. Počítač je nástrojem, který v některých ohledech člověka překonává.
Číst dál… >>> 

Vzhledem k různým spekulacím kolem velké retrospektivní výstavy H.R. Gigera v Národním technickém muzeu v Praze, jsem se rozhodl zeptat se na pár věcí přímo ředitele Národní galerie (NG) prof. Milana Knížáka. Jedna ze spekulací se totiž týkala právě této insituce s tím, že bojkotovala výstavu a neumožnila její reprezentativní uspořádání ve vhodných prostorech, kterými NG disponuje, nebo je má možnost využívat. Mnoho lidí si jistě dokáže představit, jak by výstava působila, kdyby nebyla narychlo a s mnoha kompromisy realizována v sálech Národního technického muzea, které svým stavem připomínaly hrubou novostavbu. Rovněž i samotné řešení výstavy, prezentace a přístup pořádající agentury nebyly zrovna příliš reprezentativní a řada lidí byla, i přes radost z možnosti konečně Gigera v ČR vidět, jistým způsobem rozladěna nebo zklamána. Protože nejsem zcela jistě jediný, koho tento problém zajímal, přikládám znění emailu, který jsem řediteli NG odeslal i s odpovědí.
Číst dál… >>>