www.neuroticadivine.comDaniel mi poskytnul informace o sobě a dovolil mi je uvést na mé stránce, za což mu děkuji a doufám, že si najde i u nás příznivce.
Daniel Ouellette měl malovat a vyrábět filmy už jako dítě. Většinu svého dětství totiž strávil kreslením, nadšen uměním a komiksovými knihami v jeho okolí. Salvador Dalí, Patrick Woodroffe, M.C. Escher a evropští komiksoví malíři jako Jean Moebius Giraud, zasáhli jeho mladou, po dojmech lačnící mysl. V místním kině, často navštěvovaném jeho rodinou, byl vystaven většině evropských kolekcí filmů, které bylo kino schopné nabídnout. Byl fascinován sledováním filmů od Truffauta a Bergmana a možná také trochu poznamenán Felliniho Městem Žen (City of Women), který viděl ve dvanácti. Opravdovou ránou pro něj bylo shlédnutí filmu Ridleyho Scotta Alien a filmu Eraserhead (Mazací hlava) od Davida Lynche, oznámených na společném plakátě. V ten okamžik byl rozhodnut stát se filmařem.
Docházení do filmové školy mu umožnilo přístup k profesionálnímu vybavení a pomohlo mu soustředit svou pozornost na studování práce inspirujících režisérů, jakými pro něj byli Antonioni, Dreyer a Cronenberg. Absolvoval v roce 1984 z SUNY Purchase s BFA z filmařiny po boku absolventů Hala Hartleye, Nicka Gomeze a Eliase Merhide.
Dokázal si najít čas na své vlastní projekty. Malá skupinová výstava v Soho obsahovala některé Ouelletteho foto-surrealistické kresby. Ty brzo upoutaly pozornost majitele galerie Alexandra Aceveda. Jeho zájem dal možnost čtyřem rokům Ouelletteova koncentrovaného úsilí dokončit kresby k zaplnění Alexanderovy Galerie pro samostatnou výstavu v roce 1995, těsně následovanou galerijními výstavami prací Frazetty, R. Clumba a Gigera. Japonský nakladatel Ken Kawai publikoval čtyři kresby v Trevillské sbírce nazvané Bio-Manerism po boku soudobých umělců, Beksinského, Gigera a dalších.
Ouellette namáhavě, ale fanaticky pracuje na každé kresbě, aby dosáhnul úrovně fotografického detailu, což ho teprve uspokojí. Většina diváků a obdivovatelů jeho umění vůbec netuší, že se dívají na kresbu tužkou, dokud o tom nejsou informováni. To znamená, že vytvořit každé dílo trvalo dva až osm měsíců neustálé námahy směřující k dokončení. Naštěstí všechny jednotlivé kresby a malby byly prodány, a to, v kombinaci s jeho solidní reputací ve filmovém průmyslu, mu umožnilo rozložit svůj čas mezi psaní scénářů, kreslení a designovou produkci.
Nyní rozvíjí filmový projekt nazvaný Ritual a nepřetržitě pracuje na dalších početných scénářích. Žije, pracuje a hraje v New Yorku.
Maniakální fetišistické a ultrasadistické umění? Šílenec? Patologicky poznamenaný deviant? Ne, ani jedno z toho… Daniel Ouellette je jeden z moderních surrealistických malířů, kteří svým zneklidňujícím uměním boří naše naivní představy a klišé o kráse a smyslnosti. Jeho démonické obrazy plné deformací, mutací, zranění a jakési sterilní bolesti jsou ve skutečnosti produktem uvolněného myšlení, které podvědomě reflektuje naši dobu. I když se zdá, že motivy jeho obrazů jsou stále stejné, přece je každý obraz samostatným dílem, které nutí k dlouhému zkoumání. Všudypřítomná bolest, rozklad a zmutovaná deviace jsou jasnými atributy, které budou hovořit jak pro, tak i proti autorovu dílu. Sám autor mi řekl, že je unavený tím, jak ho mnozí lidé přirovnávají ke Gigerovi. To je samozřejmě hloupost. Daniel je vysloveně živočišný a figurální malíř, ani v jednom z jeho obrazů není stopa po Gigerově technicitě. Jejich styl malby je natolik odlišný, že bych nikdy nepředpokládal, že by je někdo mohl srovnávat. Ano, Daniel také projevuje jistou perverzní mučivost svých figur ženského pohlaví, používá latexové doplňky nebo klasické “Gigerovy” punčochy, ale jen velmi zřídka a když už, tak jen jako doplněk. Malby Daniela Ouellette jsou originální, nenapodobitelné a rozhodně stojí za pozornost.
Ptal jsem se Daniela, jakým způsobem své obrazy maluje, zprvu jsem se totiž domníval, že používá airbrush. Jeho odpověď mě šokovala. Tužka! Všechno je namalované tužkou! Autor připouští, že airbrush před těmito kresbami používal, ale nakonec se rozhodnul razantně změnit techniku i médium. Doslova říká: “…udělal jsem to a nedívám se zpátky…” Když jsem se vzpamatoval z prvotního šoku, musel jsem se zeptat na to, jak dlouho maluje jeden takový obraz. Ze zkušenosti vím, že Giger byl schopen namalovat svůj detailní obraz velikosti 70×100 cm za tři dny (někdy i za den), já maluji stejnou velikost přibližně jeden až dva měsíce. Danielova odpověď byla opět šokující: “Maluji od devíti ráno do pěti odpoledne, pět dní v týdnu, při takovém tempu je obraz hotový přibližně za dva měsíce…” To zavání nekonečnou trpělivostí a precizností. Sám moc dobře vím, jak je deprimující, když máte na stojanu rozkreslený obraz, o kterém víte, že jeho dokončení je otázkou minimálně týdnů a v hlavě se vám začínají rodit nové a nové nápady, které je nutné zviditelnit.
