LAZUROVÁNÍ: je to technika, která má mnoho způsobů provedení, ale výsledky jsou v podstatě vždy stejného druhu. Lazurování je vlastně nanášení barevných vrstev na sebe tak, aby spodní vrstvy byly viditelné a jejich barva se smíchala s barvou vrstev nad nimi. Při lazurování vzniká třetí barva tím, že transparentní vrstvu barvy naneseme na další vrstvu. Například oranžová barva vzniká lazurováním transparentní červeně na žlutou vrstvu. Takto vzniklá barva má úplně jiný vzhled, než barva vzniklá mechanickým smícháním. Lazurování lze použít v mnoha malířských technikách – v malbě pastelem, temperou, olejem, akrylem nebo akvarelem. Zvláště se uplatňuje u akvarelu, kde se mnoho barevných tónů získá právě tím, že se na sebe vrství několik barev, které se opticky smíchají a vytvoří požadovaný barevný tón. Můžete na sebe vrstvit libovolné množství vrstev, záleží jen na tom, čeho chcete dosáhnout. U akvarelu je důležité, aby byly barvy transparentní, tudíž aby propouštěly barvy spodních vrstev. Takto lze například jasně modrou plochu natónovat žlutí tak, že se v tónovaném místě objeví zelenavý odstín a ten je intenzivní podle toho, jaké jsme použili barvy a kolik jejich vrstev se překrývá. V technice airbrush je lazurování jedním ze základních prvků malby. Oproti malbám štětcem má airbrush obrovskou výhodu v tom, že dokáže lazurovat i s netransparentními barvami, a to díky jemnému rozstřiku barvy, který v jisté intenzitě stále zprůhledňuje barevné vrstvy pod sebou. Díky této technice můžeme v podstatě tónovat barvy přímo na podkladu, bez nutnosti je předem míchat. Samozřejmě to neplatí ve všech případech, ale lazurováním můžeme dosáhnout velmi zajímavých výsledků poměrně jednoduchým postupem. Například vytvoření namodralých dýmů či oparu vycházejících z nějaké nádoby lze provést tak, že tvary dýmu či oparu nejdříve vymodelujeme stříkáním bílé barvy a pak je jemně natónujeme přestříkáním modrou barvou. Modrá barva propustí bílou pod sebou, takže se tím opticky zjasní a zprůhlední a získá dojem barevného dýmu. Lazurování má samozřejmě mnoho dalších použití, například pokud chceme nějakou příliš jasnou barvu ztlumit, můžeme ji přetónovat černou, která při jemném postřiku barvu ztlumí a trochu “zašpiní”. Lazurováním lze také ztlumit příliš jasné předměty, postavy nebo objekty v pozadí. Malířská poučka říká, že to, co je k pozorovateli blíž má mít jasnější odstíny barev, zřetelnější kontury a hlubší stíny. Naopak to, co ustupuje do pozadí by mělo mít tlumené tóny, neznatelné obrysy a sjednocenou barevnou hloubku. Jenom tak může vyniknout perspektiva a scéna, kterou chceme zachytit. Proto například postavy stojící v popředí obrazu budou mít jasnější, konkrétnější a teplejší barvy, než vzdálené vrcholky hor za nimi. Barevné tóny hor můžete sladit třeba tím, že je přestříkáte lehkou vrstvou bílé barvy, což je rázem uvrhne do oparu, který sjednotí barvy a určí optickou vzdálenost od objektů v popředí.
STOJAN: při vaší práci s jistotou přijde okamžik, kdy budete potřebovat retuš, s nádobkou plnou barvy, odložit. V té chvíli člověk hledá i ta nejnemožnější řešení, jen aby retuš bezpečně odložil a měl ruce volné. Nečekejte na tento okamžik a raději se na něj připravte. V obchodech specializovaných na umělecký materiál jsou k sehnání držáky na retuš, které lze připevnit v podstatě kamkoliv. Každý šikovnější člověk si ale dokáže něco podobného hravě vyrobit sám. Je dobré, pokud lze stojan přemisťovat a upínat třeba na prkno nebo na stůl. Dobrý držák retuše vás zbaví starostí o její bezpečnost. Nezapomeňte na něj.
MASKOVÁNÍ:
– pokud používáte fólii, ze které vyřezáváte jednotlivé šablony a masky, ponechte si podkladový hladký papír na odkládání použitých nebo připravených masek. Budete je potom moct znovu použít, všude jinde by nachytaly na lepidlo spoustu nečistot a už by kvalitně nepřilnuly k malbě. Masky pokládejte co nejpečlivěji a opatrně; zkrabacení nebo vzduchové bubliny pod fólií jsou nepřípustné. Pokud jde o složitou masku, přikryjte pečlivě maskovanou plochu fólií (z role postupně odmotáváte film, ze kterého postupně odstraňujete podkladový papír, ne tak, že strhnete papír rovnou a budete se snažit velkou plochu lepící fólie položit na podklad), na které už můžete mít načrtnutý tvar masky, podle kterého začnete řezat přímo na podložce. Jemný tlak na skalpel zaručí, že se neproříznete až do malby.
– zbytečně netlačte na fólii ve snaze o lepší přilnutí k povrchu – stačí ji mírně přejet prsty, aby všechny okraje přilnuly a neodchlipovaly se. Při zbytečném tlaku na fólii by potom mohlo být obtížné ji odstranit; mohla by strhnout malbu nebo papír pod sebou.
– nenechávejte přilnuté masky z fólie na obrazu zbytečně dlouho (více jak 24 hodin), mohly by přilnout silněji a při jejich odstraňování by došlo k poškození vrstev pod nimi. Při odstraňování masek postupujte pomalu, klidně a pečlivě. Hrubé strhávání masek může vést k poškození malby.
– masky řezejte jenom dokonale ostrým nožem – každý otřep nebo chyba jsou vidět. Používejte skalpel s vyměnitelnými typy ostří a používejte je podle typu řezu – např. ostré úhly nebo kouty spolehlivě vyřízne trojúhelníkové, zašpičatělé ostří.
– pokud potřebujete stejný druh šablony několikrát (např. při malování stejného objektu na různých místech podkladu), umístěte nad sebe maskovací materiál v několika vrstvách a ostrým nožem je prořezejte skrz, vnikne vám tak několikrát stená šablona a ušetříte si tak zdlouhavé překreslování a další řezání.