Narozen v roce 1963 v Anglii
Suk v dřevěné desce nám připadá jako nicneříkající ovál nebo kolečko. To ale vidíme pouze dvourozměrnou výseč a jen těžko si tak lze představit, jak suk opravdu vypadá ve své celistvé podobě. Jen když stromu dovolíme zetlít, dostanou se na povrch netušené struktury v celé své spletitosti a kráse. Dřevo je v těchto místech mnohem pevnější, takže suky zůstávají ještě dlouho poté, co kmen a větve shnily. Vypadá to téměř, jako by mrtvý strom po sobě zanechal kostru. Když Seamus Moran objevil takovéto dřevěné kostry v lese nedaleko svého domova v Cornwallu, začal je sbírat a z jejich odlitků formovat úžasné skulptury. Seamus na své kovovo/pryskyřičné plastiky dále aplikuje chemikálie pro vytvoření zarezlého povrchu. Vznikají tak neobyčejné struktury, řetězce a objekty, které připomínají zástupce říše hmyzu, anatomické ztvárnění kostí a páteří a nebo cokoliv jiného, co si vaše fantazie dokáže s těmito díly spojit. Kromě toho Seamus pracuje i s kameny, kde oproti trnovitým sukům využívá oblé tvary a křivky.
Když Seamus roku 1981 opustil Queen Mary’s Grammar School, stal se bakalářem v oboru Trojrozměrného designu se specializací na keramiku a sklo.
Nějakou dobu pracoval jako modelář ve Stoke-on-Trent, a v roce1988 se přestěhoval do Cornwallu. Začal podnikat se svým přítelem Richardem Housem a roku 1990 založili firmu Design Clinic specializovanou na dárkové předměty (www.designclinic.co.uk). Seamus sám designoval a vytvořil téměř vše, co tato společnost kdy prezentovala.
O rok později se oženil s Joannou a nyní žijí v Crowanu s třemi syny – Brendanem (2000), Aidanem (2002) a Finlayem (2004). Pokud Seamus zrovna nepracuje, je nejspíš na procházce, čte si nebo řídí svůj Oldsmobile z roku 1957.
„Můj zájem o využití suků jako základu pro tvorbu plastik se objevil roku 1996, když jsem našel několik shnilých stromů na procházce se psem v místním lesíku. Stromy byly stejného druhu a jejich vnitřní struktura byla viditelná, jelikož většina kmene i větví už zetlela. Suky, nejhouževnatější část stromu, byly poslední netknuté části. Jelikož jsem už předtím pracoval se silikonovými formami a odlitky z pryskyřice, napadlo mě zkusit odlitek i těchto zvláštních propletenců, i když mi ještě nebylo jasné, co pak s nimi. Teprve když jsem začal skládat identické odlitky k sobě, došlo mi, jaký je v tom potenciál.
Když vytrhnete nějaký předmět z jeho přirozeného prostředí a dáte jej do jiného kontextu, vytvoří si zcela novou identitu. Zřejmý příklad je užití hudebních samplů k namixování nové skladby. Nikdy nenajdete dva identické suky, ačkoliv, podobně jako pavučina nebo otisky prstů, všechny sledují totožné konstrukční zásady. Neustálé opakování stejného vzoru v mých skulpturách má tedy na diváka znepokojující efekt. Na první pohled mají organický původ, ale zároveň jsou nepřirozené.
Všechna má díla jsou mixem pryskyřice a práškového železa, což mi umožňuje dát jim s pomocí zvláštního chemického roztoku zarezlý vzhled. Rez doplňuje celkově sešlou a zpustošenou texturu povrchu. Celkový dojem je dvojznačný, a ačkoliv některá díla připomínají kusy kostry nebo páteře, nejsou to zrovna naleštěné hračky do vitríny.
Metoda tvorby formy a odlévání, která mi takové věci umožňuje, je relativně nová. Jedna z výhod užívání kovo/pryskyřičného kompozitu je, že lze na velké množství menších kusů užít stejný materiál, což by bylo složité, pokud by se užíval horký kov. Dovoluje mi to experimentovat s každým kusem.
Rád tvořím perfektní kopie objektů, vidím to jako jeden z klíčových momentů při vývoji naší technologické kultury, ale co je ještě významnější – je to vlastně jádro života jako takového. Když jsem s tím začínal, připadala mi práce s několika základními tvary jako omezující, ale brzy jsem si uvědomil svůj omyl. Vždyť všichni živí tvorové jsou tvořeni jen kombinací čtyř proteinů. Matematika může být jazykem života, ale opakování a rekombinace je jeho text.
Někdy suky zapadají do svých kopií a tvoří nekonečné spirály po vzoru fraktálů. Tenhle způsob tvoření mě vlastně skoro nepotřebuje – skulptura se dělá sama. Pokaždé mě to naplní téměř zbožnou bázní. Jindy zase tvořím inspirován přírodou – kostmi, fosiliemi, hmyzem a mikroskopickými formami života. Vznikají jakési montáže biologických struktur s rituálním nádechem. Má to v sobě často prvek freak-show.
Některé stromy, z nichž pocházejí mé suky, ještě stojí a je fascinující vidět, že ačkoliv základ kmene má průměr takových 40 cm, poslední jeho zbytky nejsou silnější než mé zápěstí. Díky způsobu, jakým stromy rostou, zůstávají jeho „dětské“ struktury stále schovány uvnitř kmene. Kdyby takhle rostli lidé, měli bychom uvnitř sebe naše fetusy a embrya po vzoru ruských matrjošek. Líbí se mi ta myšlenka být (knižním jazykem) „mladý srdcem“ a po smrti se ke svému dětství vlastně vracet.
Plány do budoucna
Plánuji vnést do mé tvorby více barev a vrátit se tak z říše mrtvých. Mám několik oblastí, které bych rád prozkoumal – jmenovitě přírodní barevná schémata, která reprezentují sex nebo naopak varují před nebezpečím. Rád bych taky tvořil větší objekty a doufám, že se dostanu ke C.A.T. skeneru a laserovému vyřezávači forem, abych mohl suky přenést do deseti až dvacetinásobku jejich normálního rozměru. Pak bych je chtěl odlít z bronzu. To ale bude možné jen s pořádným přílivem peněz z vnějšku.
Realizované výstavy:
Three Spires Falmouth Arts Centre 27. března -13. dubna 2002
Solo exhibition Steele Gallery, Falmouth Arts Centre 6. – 12. dubna 2002
Summer Light Falmouth Arts Centre 4. – 15. června 2002
Solo exhibition The Gallery, Helston Folk Museum 28. září – 11. říjen 2002
Garden Delights Falmouth Art Gallery, 3. května – 21. června 2003
Solo Exhibition The Gallery, Helston Folk Museum 5. července -1. srpna
Solo exhibition Steele Gallery, F.A.C.11. – 17. srpna 2003
Falmouth Festival of Literature & Arts 12. – 14. září 2003