Pod názvem BodyArt se skrývá poměrně mladá a široká oblast uměleckých projevů na vlastním těle. Mnoho postupů vychází z prastarých technik, které používali ke zdobení a určování hierarchie už naši předkové. Velkou tradici v tom mají různé původní národy, například indiáni, nebo domorodci v tichomoří. BodyArt se v poslední době stává možností, jak přizpůsobit svou image svým představám, nebo naopak, požít své tělo jako materiál pro umění.
Mezi základní prvky BodyArtu patří zkrášlování povrchu těla. Nejznámější je určitě tetování a piercing. Další zajímavé techniky jsou branding a scarification. Extrémní záležitosti BodyArtu jako jsou amputace, různé modifikování chrupavek nebo další rozsáhlé zásahy do těla zmiňovat nebudu, na to existují specializované internetové stránky, které už připomínají spíše sbírku úchylek.
Tetování – nanášení trvanlivých barev mezi vrstvy kůže pomocí tetovací pistole, nebo u tradičních technik různými ostrými nástroji jako jsou kostice nebo jehly. Technika je dostatečně známá a informací jsou o ní spousty, takže nemá cenu ji příliš rozvádět.
Piercing – propichování kůže a vkládání kovových šperků. Nejčastěji se používá chirurgická ocel, stříbro a zlato jsou spíše otázkou klasických náušnic. Šperky mají nerozmanitější tvary podle toho, kde budou umístěny. Tělo se totiž snaží cizí těleso vyloučit, zvláště když je na místě, kde je třeba kost, šlacha nebo sval. Stále se vedou spekulace o tom, jestli piercing dokáže stimulovat některé nervové a energetické dráhy, nebo jestli je naopak přerušuje. Existují konvenčí místa, která jsou spíše módní záležitostí – pupek, obočí, uši, nos, brada… Náročnější klienti si nechávají umístit piercing třeba do jazyku, do blanky pod rtem, do tváří, pod oči, skrz ušní chrupavky, na krk, pod bradu, do bradavek nebo genitálií.
Branding – jde o poměrně starou metodu, kdy se vzory na kůži vytvářejí vypalováním žhavými nástroji. Po vyhojení zůstává na těle jizva v podobě ornamentu. Technika nezvládá přílišný detail, ale jednoduší tvary lze vykreslit celkem pěkně.
Scarification – velmi stará technika, kdy je předloha do kůže doslova vyřezána. Používají se různé skalpely a chirurgické nástroje, kterými umělec postupně vyřezává do kůže celý vzor. Opět se používají hlavně geometrické obrazce, ornamenty, čárové malby. Když se řezy zahojí, zůstanou na kůži jizvy po řezech, které vytvářejí výsledný obrazec.
Implantáty – Velmi diskutovaná metoda, která se ale příliš neujala a to z důvodu technického. Její provedení totiž vyžaduje za prvé dokonalé implantáty a za druhé sterilní prostředí chirurgického sálu spolu s dalším personálem. Celková operace je potom dosti nákladná záležitost a hlavně není zcela jisté, že implantáty nezačnou tělu škodit. Používá se chirurgická ocel, teflon a silikon. Operace se začaly provádět začátkem devadesátých let, takže je zatím těžké přesně říct, jestli implantáty v těle necestují nebo nevylučují vlivem reakcí nějaké toxické látky. Ale i přes to se našlo na světě dost lidí, kteří se chtěli nechat modifikovat.
Někteří BodyArt umělci |
Steve Haworth
BodyArt umělec z arizonského Phoenixu. Otevřeně říká: Maso je moje médium. Kromě piercingu, brandingu a scarifikace se zabývá i plastickou chirurgií, konkrétně implantáty. Stal se průkopníkem 3D modelace těla a vývoje implantátů pro bodyart. Na základě intenzivního studia anatomie navrhnul už v osmnácti letech celou řadu implantátů a dokonce v roce 1986 založil svou společnost na jejich vývoj a výrobu. Dnes patří mezi nejkontroverznější umělce světa, zvláště díky své show se skupinou Life Suspended, kdy nechává své figuranty zavěšovat na háky, probodnuté kůží. Se svým uměním se dostal v roce 1999 i do Guinessovy knihy rekordů jako nejúspěšnější umělec v oblasti 3D modelování těla. Steve vyvinul i specializované nástroje pro použití k jeho umění, například laserový skalpel na scarifikaci a branding. Je označován za otce moderních tělesných modifikací, navrhnul sběratelské karty s motivy tetování a piercingu, byl o něm natočen dokumentární film a poskytnul nespočet rozhovorů do médií.
Orlan
www.orlan.net
www.film-orlan-carnal-art.com
Francouzská umělkyně, narodila se v roce 1947 v St. Etiene, nedaleko Lyonu. V devatenácti letech realizovala svou první performanci, ale mnohem více se věnovala malbě, sochařství, poezii, józe a divadlu. Velký zlom nastal v roce 1977, kdy přišla se skandálním projektem The kiss of the artist. Orlan sama sebe uvěznila v jakémsi automatu, do kterého mohou lidé hodit 5 franků a dostanou od ní automatický polibek. Díky této performanci přišla Orlan o místo učitelky a kulturní úřednice.
Vystřídala mnoho zaměstnání – herečka, prodavačka, soukromá učitelka jógy, dekoratérka v obchodních domech, učitelka divadla, rozhlasová a televizní hlasatelka. Organizovala i různá umělecká sympózia, kam zvala světově známé umělce. Zabývala se hlavně tématem tlaku společnosti na lidské tělo, zvláště na tělo ženské. V letech 1980 až 1990 vytvořila mnoho koláží a maleb, kde neustále přetvářela svoji tvář, kombinací barokní ikonografie, křesťanského kánonu a dalšími vlivy.
V roce 1990 podstoupila svou první plastickou operaci v Newcastlu ve Velké Británii. V operacích pokračovala dál a nazývala je třeba Reinkarnace sv. Orlan nebo Představy, nové podoby. Stala se tak prvním umělcem na světě, který používá pro svoje umění vlastní tělo. Operační sál používala jako atelier, chirurgům navrhovala speciální kostýmy, okolo nesměly chybět dekorace a během operací psala a kreslila (vlastní krví), nechala se fotografovat nebo filmovat průběh operace.
V roce 1993 si při své performanci nechala voperovat po stranách čela silikonové implantáty. Od té doby jsou její akce a operace přenášeny satelitem a ISDN linkami do největších muzeí v Paříži, New Yorku, Torontu, Tokiu a Berlíně. V průběhu operací je Orlan při vědomí a komunikuje se svým publikem a přednáší psychologické a filozofické texty.
Od roku 1997 pracovala na velkých sochách a instalacích, které by měly sloužit jako interiéry pro další chirurgické operace. Spolupracovala s výzkumným oddělením dánské policie a zpracovávala videonahrávky svých instalací pro interaktivní média.
V roce 1998 Orlan upravovala své fotky v počítačích, kdy zkouší nové a nové kombinace pro další transformace. Inspiruje se hlavně v kultuře Mayů a Olméků.
Orlan v roce 1999 obdržela několik cen za umění a realizovala řadu výstav svých obrazů a fotografií po celém světě.
Založila nový směr v umění – Art charnel – umění tělesné modifikace. Prodělala řadu plastických operací obličeje, kdy si nechávala například rozšiřovat bradu, vkládat implantáty na lícní kosti nebo po stranách čela.