Harmonická fúze technologie a života
Holly Johnson – www.sfhomeworld.org
Čím jsem slavnější, tím mne lidé více tolerují… i když s vrtěním hlavou.
– H.R. Giger, květen 2004
H.R. (Rudi) Giger je jeden z předních světových umělců fantastického realismu. Narodil se ve švýcarském Churu, roku 1940. „Měl jsem krásné dětství, plné tajemství a romantiky.“ Říká v knize o svém umění a životě – HR Giger Arh+. Studoval architekturu a průmyslový design na curišské škole aplikovaného umění. První výstavu kreseb a maleb měl roku 1966. Jeho třetí a nejznámější kniha, H.R. Giger’s Necronomicon (1977), inspirovala režiséra režiséra Vetřelce Ridleyho Scotta. Design Vetřelce zajistil Gigerovi roku 1980 cenu akademie za vizuální efekty.
Portlandský spisovatel Holly Johnson vyzpovídal pro Museum SF Gigera 27.5. 2004 v historickém městě Gruyéres ve Švýcarsku. Gigerovo muzeum se nachází ve středověkém zámku Château St. Germain a v nejvyšším patře se nachází jeho soukromá sbírka umění – domov jeho nejvýznamějších děl, sošku Oskara a původní návrh Vetřelce nevyjímaje. Gothové z celého světa si zde podávají kliku s obyčejnými turisty. O kus dál najdete Gigerův bar s obřími žebry, připomínajícími klenbu katedrál. Design kombinuje prvky středověké, organické i futuristické. Prostě Giger. Umělec sám se obléká nejraději do černé, která kontrastuje s jeho bílými vlasy a chová se velmi klidně, až plaše. Pro úsměv však nejde nikdy daleko. Toto chování kontrastuje s jeho démonickými vizemi, pokřivenými postavami a futuristickými krajinami v jeho díle.
Museum SF: Začínal jste jako architekt, protože váš otec, farmaceut, neměl o umění valné mínění, že?
GIGER: Ano, učil jsem se jak kreslit plány jako architekt. Když mi bylo asi 18, studoval jsem na škole specializované na kostely a renovace starých budov. Tam jsem měl příležitost dělat něco trochu jiného než obvyklé plány. Designoval jsem architektonické detaily jako kandelábry a kříže.
Po tomhle období jsem přišel do Curichu a strávil v něm 4 roky na Škole Aplikovaného Umění, Interního Designu a Průmyslového Designu. První rok jsem byl v běžné tříde, později jsem se specializoval na architekturu a vnitřní design. Mé první skulptury byly hlavně masky z polyesteru a tvořil jsem také inkoustové kresby.
MSF: Chtěl jste být architekt?
GIGER: Ano. A chtěl jsem také dělat muziku, když jsem byl mladý. Hrál jsem trochu na piáno, saxofon a další nástroje. S kresbami jsem začal dost pozdě, někdy v letech 1960-65. Tehdy vznikly první kresby, které najdete dole v museu. Byl jsem inspirován knihou Sen Sigmunda Freuda a prostě jsem kreslil všechny ty symboly a snové konstrukce. (poznámka: roku 1965 Giger vytiskl mnoho prací pod titulem Ein Fressen für den Psychiater /Žrádlo pro psychiatra/).
MSF: Vaše ranné kresby atomických dětí se zdají být inspirovaný sci-fi. Četl jste sf jako dítě?
GIGER: Ano, dodnes čtu hodně sci-fi. A vůbec si užívám mnoho druhů literatury. Zrovna teď čtu Da Vinci kód od Dana Browna.
MSF: Co inspirovalo vznik biomechanoidů? Mix techniky, mechaniky a organických prvků je až surreálný. Odkazuje také na temné vize cyberpunkerových autorů typu Williama Gibsona, který si vymyslel bio/mechanický interface, umožňující lidem vstupovat do virtuální reality.
GIGER: Viděl jsem tyto biomechanoidy jako harmonickou fúzi techniky, mechaniky a živého tvora. Začal jsem s tím kolem roku 1969 a publikoval to Bruno Bischofsberger, majitel galerie v Zurichu. Díky své spolupráci s Andy Warholem byl celkem známý. Ve své galerii měl snad 80% Warholových prací. Nějakou dobu jsme spolupracovali, ale pak se naše cesty rozešly.
MSF: Biomechanoidi byli použiti ve filmu The Mystery of San Gottardo. Můžete o tomhle projektu mluvit?
GIGER: Ten film se nikdy nedočkal zveřejnění, což je škoda. Existuje jen jako kniha a soubor obrázků. Nikdy taky nebyl přeložen do angličtiny.
MSF: A co obrázek na album Brain Salad Surgery Emersona, Lakea a Palmera? Jak došlo k tomu?
GIGER: Hans Heinz Kuntz, můj přítel a sběratel, produkoval roku 1969 mé první postery. To byla má spojka pro práci na albu. Vždy poslouchám muziku, když pracuji, takže to byl celkem přirozený vývoj. Když jsem byl mladší, měl jsem rád jazz: Johna Coltrana, americké jazzmany vůbec… Milese Davise…
MSF: Váš cover pro Debbie Harry s akupunkturními jehlami (Kookoo) je úchvatný. Je za ním nějaký příběh?
GIGER: Měl jsem ji moc rád, ale její muziku nemusím. Měl jsem mnohem raději Emersona, Lakea a Palmera. Keith Emerson byl skvělý pianista a varhaník. Debie byla moc milá, opravdu, a byla si blízká s Andy Warholem. Dělala o mě článek pro jeho magazín Interview. Po nominaci na Oscara jsem měl výstavu v New Yorku. Tam jsem Debbie potkal a byl jsem trochu zahanben, protože jsem neznal její tvorbu. Chtěla změnit svou image, tak jsem jí požádal o nějaká fota a trochu si pohrál s její hlavou. Můj kamarád dělal akupunkturu, což mě inspirovalo. (cover tohoto alba byl později rockovými žurnalisty zvolen mezi 100 nejlepších v historii hudby).
MSF: Stvořil jste Aliena podle scénáře nebo byl naopak scénář inspirován vámi?
GIGER: Nápad přišel od Dana O’Bannona. Potkal jsem jej v Paříži spolu s režisérem Alexandrem Jodorowskym, který zrovna pracoval na Duně. Dělal jsem pro Dunu nějaké kresby a design nábytku. Ovšem David Lynch pak film převzal a chtěl mít vše podle sebe, čímž má spolupráce skončila.
Ale Dan O’Bannon měl mou adresu a telefon a poslal mi dopis s prosbou o pomoc na designu Vetřelce. Má kniha, H.R. Giger’s Necronomicon, vyšla ve Švýcarsku, Německu a Francii. Když se mi do ruky dostal první výtisk (francouzský), poslal jsem jej hned do Holywoodu. Bylo to správné načasování, protože Ridley Scott byl už do projektu také zapojen, uviděl mou knihu a udělalo to na něj dojem. Zapletl jsem se do toho tedy velmi rychle.
MSF: Jaké to bylo pracovat se Scottem?
GIGER: Je to velmi milý muž a vyzná se snad ve všem! Udělal na mě dojem. Byl ve škole s ostatními pop-artisty, takže má dobré umělecké zázemí, a byl znám v Londýně i Hollywoodu. O speciálních efektech věděl všechno. V Londýně ukázal štábu Kubrickovu Odysseu, vysvětlil, jak bylo všechno uděláno a pak prohlásil: Tak, a teď to uděláme ještě lépe!“
SFM: Jaké to bylo, dělat na tak obřím hollywoodském projektu?
GIGER: Ridley pracoval v Shepperton Studios v Anglii. Z Hollywoodu měl jen peníze a raději makal v Anglii, hlavně kvůli lidem, kteří pro něj pracovali na volné noze. V Holllywoodu by to bylo složitější. Chtěl mít svou vlastní pracovní skupinu.
SFM: Byl jste s výsledným filmem spokojen? Líbil se vám Vetřelec?
GIGER: No, byla škoda, že jsme toho museli tolik vystříhat. To mě dost mrzelo. Ale uznávám, že Ridley byl skvělý umělec, génius. Netvořil jsem jen design, doslova jsem Vetřelce formoval vlastníma rukama. Několikrát se měnil.
MSF: Ale výsledný úspěch pošoupl vaši kariéru.
GIGER: Gordon Carroll, jeden z producentů Vetřelce řekl: „Po tomto filmu nabere vaše kariéra dost odlišný směr.“ ale nebyla to tak docela pravda. Mnoho lidí mě zná skrz tento film, ale moc mi to v kariéře nepomohlo. Získalo mi to ovšem slávu. Publicita a věci kolem, to bylo fajn, ale ostatní umělci mi říkali, že jsem odteď už jen výrobce filmových dekorací. V mnohém mi to však také pomohlo a pomáhá dokonce ještě dnes. Dělám hodně designu – od telefonů po snowboardy.
MSF: Znáte také Timothy Learyho. Můžete o vašem vztahu něco říci?
GIGER: Leary byl chytrý a příjemný chlap. Pomohl jsem mu získat kontakty tady ve Švýcarsku. Získal zde azyl poté, co utekl z kalifornského vězení. Můj otec byl farmaceut a z LSD moc nadšený nebyl. Nevím, jestli věděl, že podporuji Learyho. Timothy tady chtěl zůstat a setkat se s Albertem Hoffmanem, švýcarským vynálezcem LSD. To se mu povedlo roku 1971.
MSF: Inspirují vás dnešní filmy?
GIGER: Mám pár favoritů. Třeba Blade 2, ten je lepší než první díl. Líbí se mi taky Matrixy, hlavně ten poslední má mnoho prvků, které mne oslovují. Vycházejí určitým způsobem z mého designu. Mám taky rád Pána Prstenů.
Nikdy jsem ale neuvažoval o dělání filmů, protože by to obnášelo opuštění vlasti. Je to tvrdý džob a musíte makat jako idiot. Když jsem tehdy s mou bývalou ženou pracoval v Shepperton Studios, nikdy mě ani nenapadlo pomyslet na Oscara. Zvláštní.
MSF: Odkud berete nápady?
GIGER: Vycházejí prostě z věcí, které mám rád. Mé vize – mechanika, organické sračky… Cítil jsem, že budoucnost bude vypadat nějak tak. K vytvoření Vetřelce jsem zvolil můj mechanický přístup. Jiné vlivy pocházejí z období před 200 lety. Mám rád art noveau, hnutí Jungestil. Přitahují mne elegantní věci.
přeložil Petr Schink (petruschka)
