www.gric.atNarozen v roce 1968 v Brně
V roce 1980 odešel s rodiči do Rakouska. Během let 1988-1993 studoval Akademii umění ve Vídni u profesora Arika Brauera. V roce 1996 hostuje na přednášce Malba&Počítačová grafika na Akademii umění ve Vídni, kde ukazuje možnosti spojení počítačové techniky s malbou. V roce 2002 se Peter oženil s Lenkou Ferjancovou s níž mí dceru Emilii. V současné době Peter žije a pracuje ve Vídni.
Petrovy malby jsou provedené naprosto precizní a dokonalou technikou. Ke ztvárnění svých vizí používá nejčastěji akryl a olej. Obě techniky různě kombinuje, ale principielně používá právě akryl jako základní vrstvu. Někdy používá i stříkací pistoli nebo kolážové techniky kombinující, malbu a počítačovou grafiku.
Rozměry jeho obrazů jsou různé, od malých ploch 21x21cm až do velkých formátů 120x100cm. V době psaní tohoto článku Petr pracoval na obrazu velikosti 150x120cm.
Doba, kterou Petr stráví malováním jednoho díla je různá. Malé formáty mu zaberou pár dní, ty střední týden nebo dva a velké formáty i měsíce. Vždy má ale obrazů rozdělaných více a některé dokončuje třeba až po letech. To je postup typický pro řadu umělců s bohatou fantazií.
Proces tvorby je u Petra ve vlnách, když se blíží výstava, maluje intenzivně. Jsou ale týdny a měsíce, kdy vůbec nemaluje a užívá života jinými způsoby. Malování je jeho hlavní profesí, mimo několika ilustrací, které občas vytváří na zakázku.
Zajímavý je vývoj Petrovy fantazie. Jeho první malby v nějakých 14 – 15 letech byly kosmické lodě ve stylu StarWars. Velký vliv na jeho umění měla fascinace surrealistickými malbami jeho otce, Jaroslava Grice, ale i klasikami od surrealistů jako byl S. Dalí, De Chirico, Max Ernst a mladších fantastů jako Ernst Fuchs, Rudolf Hausner, H.R. Giger a později i Z. Beksinski. Všichni tihle malíři (a postupem času i mnozí další), v Petrovi probudili touhu hledat jiné světy a jiné reality, vidění něčeho, co není, ale možná bylo nebo teprve bude. Hodně inspirace čerpá z přírody a architektury, podle toho, jak chce některé věci vidět je i zachytí v obrazu. Nazývá to promenádou snů a vizí, v níž není žádný filozofický nebo intelektuální koncept. Petr v podstatě ani nedokáže přesně vysvětlit, proč ho ta která věc fascinuje, nebo co by měla vlastně znamenat.
Petrovy obrazy vznikají podobně jako hvězdy a hvězdné soustavy. Z nejasného oblaku vizí se zformuje první neostrý nápad, který se zaostří až během malování. Jindy zase Petr úmyslně mění kompozici již namalovaných věcí, kdy už přesněji ví, co to bude, ale díky nové perspektivě a výchozímu stanovišti vidí scénu jinak, chce vidět, co je “za” ní. Na kompozici a složitou geometrii používá počítač. Nicméně čistá počítačová grafika Petra nudí, protože způsobuje velký odstup od ztvárněného objektu a on musí k vyjádření scény použít štětce a barvy, což mu přináší pravé vyžití.
Petr zatím nemá ve Vídni žádnou stálou výstavu, nicméně čas od času se jeho díla objeví v galeriích.
Na Petrově umění mě zaujala, kromě perfektní techniky, i určitá vzdušnost, jakoby pocit prostoru zaplněného atmosférou, který tolik chybí u Gigera nebo je nahrazen monstrózní elektrizující aurou u Beksinskeho. Zvláštní objekty protkané složitými strukturami se vypínají na podzimní lesy s barevnými listím, technicko-architektonické prvky se zrcadlí ve vodě, stěny pokrývají zašlé novinové texty a fotografie… Prostředí kombinuje věci známé (krajinu, stromy, oblaka, vodu) s prvky, které si běžný člověk jenom stěží dokáže někam zařadit, natož je vymyslet. Ať to jsou různé “klubkoidy” drátů a tenkých nití, k nimž jsou připoutána nahá ženská těla, zvláštní koule s plastickým reliéfem, který vytváří mikrolabyrinty přímo na jejich povrchu, monstrózní věže, hradby a zdi, táhnoucí se až do hlubin perspektivy. Jsou to zvláštní světy, připomínající vize astronautů na cizích planetách, které jsou na první pohled podobné té naší, ale po chvíli se objevují fascinující rozdíly… Jiné prostory připomínají stará a časem rozežraná střediska lidské činnosti, jejíž smysl nechápeme, propracovaná schodiště, nepochopitelné struktury a výklenky, vše přinášející zpěvavou atmosféru magie, snů a obrovitosti, proti níž jsou lidé jen zrnky prachu. Petrovy obrazy vyvolávají nejrůznější asociace, přesně tak, jak by pravé surrealistické umění mělo. V každém jeho obrazu najdeme nějakou známou věc, něco, čeho se můžeme zachytit, abychom se nezřítili do propasti nespoutané fantazie. Tyto záchytné body ale paradoxně slouží k tomu, abychom za nimi hledali důvod jejich existence v zvláštní kompozici barevné vize přenesené do obrazu. Někdo bude ve zvláštních tvarech vidět města budoucnosti, jiný je bude považovat za trosky něčeho, co snad přilétlo z hvězd, nebo dávno existovalo na zemském povrchu, aniž bychom si toho všimli. Jsou spousty možností, jak budete Petrovy světy vnímat. Jeho precizní malba, barevná vyváženost a hlavně spousty nápadů vás určitě jen tak nepustí. V mnohých obrazech se objevuje velký vliv Gigera a Dalího, ale tito velikáni jsou přefiltrováni Petrovou myslí a výsledný filtrát je jenom připomíná, rozvíjí jejich vnitřní sílu do něčeho nového. Někdy je to Giger, ale úplně přetvořený, nový, v souvislostech a prostředí, které by on nikdy nehledal.
Určitě navštivte Petrovu webovou stránku, která je perfektně provedená s nápaditými animacemi a grafikou, která vychází z jeho umění. Na webu naleznete jeho obrazy, informace a projekty.
