Maskou rozumíme cokoliv, co zastaví nebo vytvaruje paprsek barvy z retuše. Maskou se zakrývají části, které nechceme nastříkat a na kterých budeme třeba pracovat později. Správné používání masek vyžaduje plánování dopředu a při práci s americkou retuší se jim prakticky nevyhneme. Masky bychom mohli rozdělit na přilnavé (adhesive) a nepřilnavé (non-adhesive).
Přilnavé masky: jsou to většinou fólie vybavené vrstvou lepidla, které přilnou k podkladu, ale po odstranění z něj neztrhnou barvu. Lze je často i několikrát přelepovat z místa na místo, aniž by ztratily svou přilnavost. Je možné na ně kreslit tužkou a tak si předkreslit požadovaný tvar masky. Pokud jsou používány vodové nebo smývatelné barvy, lze fólii omýt a znovu použít, pro tento případ je ale lepší používat silnější fólie, které se zbytečně nedeformují a neprotahují, což se projevuje na šablonovém tvaru. Fólie se prodává nejčastěji jako pás navinutý na trubce, o různé šíři.
Firmy, které se zabývají výrobou příslušenství a doplňků pro airbrush někdy produkují sady šablon ze samolepící fólie, kterým se říká Stencils. Jsou často vytvarovány do jednoduché podoby zvířat nebo jednoduchých tvarů či objektů. Jsou vhodné hlavně pro začátečníky, kteří si ještě neumí vyrábět složitější masky a nebo se teprve učí s maskami zacházet. Použít je lze také u nenáročných dekoračních postupů. Existují i možnosti, jak nepřilnavé masky opatřit vlastní vrstvou lepidla a vyrobit si tak již hotové přilnavé masky.
Nepřilnavé masky: jsou nejčastěji kousky papíru, různé předměty, zkrátka všechno, co musíte držet rukou na malovaném podkladu (nebo je na něj pokládat). Během své práce určitě objevíte mnoho různých věcí, které se dají použít jako masky. Namátkou třeba rovné čáry lze malovat podle pravítka, hodí se i trojúhelníky nebo křivítka. Používejte rýsovací potřeby vyrobené pro tužky a ne pro technická rýsovací pera, protože ty se nedotýkají úplně papíru a tím by ovlivnily kreslenou čáru. Dávejte si pozor na několikrát přestříkané hrany pravítek, zvláště při používání inkoustů, mohou totiž ušpinit při posouvání papír. Umývejte pravidelně své nástroje! Používejte pokud možno čiré a průhledné rýsovací nástroje, jejich výhodou je to, že je skrz ně vidět – to platí i o maskách; mnohem výhodnější jsou průhledné masky jako např. fólie. Pozor také na složitější šablony či rýsovací potřeby, zalepte páskou všechny otvory a tvary, skrz které nestříkáte, protože by jimi barva mohla projít a vy byste najednou získali na obraze několik tvarů, které tam rozhodně neměly být. Myjte a čistěte často šablony, které jsou z průhledného plastu, abyste měli stále jistotu, že uvidíte to, co je pod nimi. K čištění používejte vodu nebo alkohol, jiná rozpouštědla mohou plast dokonale zničit. Určitě si do zásoby připravíte šablony se základními tvary, nebo budete používat nejrůznější předměty k ovlivnění dopadu barvy na malovanou plochu. Použít lze prakticky cokoliv, například mince, síťky, vatu (používá se na vytvoření mraků), šikovně utržený papír může posloužit na vytvoření horských vrcholů nebo na mraky. Jestli jste šikovní, můžete si opatřit tenčí plexisklo, ze kterého si můžete připravit mnoho použitelných šablon. Díky maskám lze vytvořit poměrně jednoduše dokonalý a realistický efekt. Jejich výhodou oproti fóliím je to, že je lze snadno přesouvat a že je lze používat v podstatě bez opotřebení.
Pro vyřezávání masek používejte velmi ostrý nůž, nejlépe chirurgický skalpel nebo modelářský nůž s výměnnými čepelemi. Řezejte velmi pečlivě, uvědomte si, že barva bude přesně sledovat váš řez a zkopíruje jakýkoliv otřep nebo špatný řez. Buďte zvlášť pečliví v rozích a zakončeních křivek. Křivky a rovné čáry si na masku před vyřezáváním předkreslete podle pravítek a křivítek, nespoléhejte na to, že uděláte rukou rovnou čáru. I při vyřezávání křivek a tvarů používejte křivítko, které vede váš skalpel. Pro vyřezávání kruhů používejte nůž, který lze namontovat do kružítka. Pořiďte si několik kružítek různých rozměrů, pro vyřezávání malých i větších kruhů. Udržujte ostří vašich nožů v čistotě a chraňte je proti cizím předmětům, které by mohly ostří poškodit. Velmi dobré je zasunout ostří do kousku měkkého pěnového plastiku nebo polystyrenu.
Při používání fólií jako masek se uvádí několik tipů: pokud předkreslujete tvary vašeho obrazu přímo na papír, používejte takovou tužku, která zanechává velmi jemnou, skoro neznatelnou a dobře vygumovatelnou čáru. Tyto čáry mohou být viditelné při používání transparentních barev, zvláště inkoustů a pak je již nelze odstranit. Přiložte na předkreslený tvar fólii a čáry obtáhněte na fólii. Původní čáry na papíře potom můžete odstranit, k čemuž používejte měkkou a čistou gumu. Špinavá guma zanechává na ploše mastnotu, která potom nedovolí barvě přilnout na povrch. Vyřízněte podle přenesených čar masku, kterou můžete potom použít k zakrytí tvaru nebo jeho okolí. Řezejte tak, aby vám vždy vznikly masky dvě; jedna k zakrytí tvaru a odkrytí okolí a druhá k zakrytí okolí a odkrytí tvaru. Pokud pokládáte velké plochy fólie, drže ji za úhlopříčně protilehlé rohy a přiložte nejdříve střed, od kterého budete postupovat až k okrajům. Pokud je maska z fólií složitá, přikládejte nejprve drobné kousky a teprve potom ty větší. Někdy se masky z fólií vyřezávají přímo na papíře s předkresleným obrazem a potom se postupně odstraňují nebo vrací na své místo – to vyžaduje přesně odstupňovaný tlak na skalpel, neboť byste mohli proříznout i malovanou plochu. Někteří umělci vyřezávají tvar přes dvě fólie nalepené na sobě, čímž získají dva identické tvary. Zde se ale může objevit problém v tom, jak tyto stejné tvary od sebe oddělit. V některých případech se může stát, že několikrát přiložená maska zanechá na podkladu stopy lepidla ze své spodní strany. Stává se to hlavně u několikráte použitých masek na které byl vyvíjen tlak, aby se při práci nenadzvednuly. Stopy lepidla se odstraňují obtížně, u akrylů pomůže mýdlo nebo benzín, pokud jsou použité barvy proti němu odolné. Jestliže několikrát použitá maska nelepí tak, aby nehrozilo riziko nadzvednutí vzduchem z pistole, můžete zkusit použít tekutou masku, kterou rychle natřete okraje masky ze spodu a přiložíte ji tam, kde má být. Ponechte si podkladový lakovaný papír, na němž byla fólie nalepena, můžete na něj použité masky znovu přilepit a uschovat je tak pro další použití. Důležité je udržovat tento papír čistý, nesmí na něj sednout všudypřítomný prach, protože by pak maska nepřilnula k papíru a znehodnotila by se vrstva lepidla. Některé fólie jsou lesklé, což může způsobovat jisté nepříjemnosti, protože taková maska odráží světlo a vy se musíte na obraz dívat z různých pohledů, abyste viděli, co vlastně pod fólií je. Toto se řeší používáním matných fólií. Také dobře zakryjte všechny plochy, které jsou okolo a na které nechcete stříkat. Ty můžete zakrýt novinami nebo balícím papírem, který přichytíte lepící páskou.
Lepící pásky: běžnou lakýrnickou pomůckou jsou maskovací pásky. Jsou dostupné v obchodech pro lakýrníky nebo v lakovnách. Jsou to většinou pásky různých rozměrů opatřené přilnavou vrstvou lepidla (velmi podobné dopisním obálkám nebo bločkům “lepivých” papírků). Páska nestrhává barvu pod sebou a lze ji libovolně přelepovat z místa na místo nebo ji jemně upravovat. Navíc po ní lze psát tužkou a často pod ní prosvítá původní povrch. Hodí se na maskování velkých a přesně ohraničených ploch; uvítají ji hlavně umělci dekorující automobilové karoserie, helmy a podobně.
Pro masky platí určité pravidlo; čím tlustší masku použijete, tím měkčí bude nastříkaný okraj. Ostré a přesné čáry se docílí použitím tenkých a tvrdých fólií nebo maskovacích pásek, zatímco měkké přechody a obrysy dostaneme použitím tlustého kartónu.
Tekutá maska: je velmi důležitým pomocníkem při maskování složitých tvarů nebo míst, které nelze maskovat šablonou. Může být čirá nebo jemně tónovaná, aby bylo patrné, co je jí natřeno a co ne. Jde o latexový roztok ve vodě a v čpavku, který na vzduchu tuhne a vytváří pružnou latexovou vrstvu v místě natření. Ta se potom dá kdykoliv strhnout, k čemuž se používá nejčastěji guma. Tekutá maska se také někdy používá k přichycení složitých okrajů fóliových šablon, které by se mohly tlakem stříkané barvy odfouknout a dovolily by tak barvě proniknout na místa, kde ji v žádném případě nechceme. Zde je nutné uvést, že tekutá maska není zdraví příliš prospěšná, neboť obsahuje agresivní čpavek, proto buďte při práci s ní opatrní. Maska se nanáší štětcem (pak ho očistíme mýdlem) nebo perem (nejlepší je staré násadkové pero, které dokáže udělat velmi jemné čáry), možné je ji i stříkat, na což je nejvhodnější lehce čistitelná fixírka; do retuše tekutou masku nedávejte, ani jí neplňte technická pera, jedině že byste chtěli strávit dlouhé hodiny jejich čištěním. Nejvhodnější štětce jsou z liščích nebo velbloudích chlupů, dávají ostrou a stejně tlustou čáru, čímž se liší od štětců se syntetickými vlákny, které se zakrátko tekutinou obalí tak, že stěží udrží tvar čáry. Při nanášení masky pracujte rychle, neboť maska rychle zasychá a může se vám stát, že některá místa nebudou dobře natřená a barva jimi projde, navíc se může již zaschlá vrstva strhnout. Tekutá maska může někdy strhnout části barvy pod ní, proto s tímto faktem počítejte; rovněž akrylátové barvy se s maskou spojují, což činí její odstranění obtížnějším. Nenakupujte velká množství tekuté masky, časem ztrácí svou kvalitu a vydrží asi rok.
