Před pouhými pár měsíci, v minulé recenzi knihy Abandoned Places 2, jsem se zmínil, že belgický pilot a fotograf Henk Van Rensbergen se chystá vydat další, tedy již třetí knihu Opuštěných míst. Skutečně se tak stalo a na samotném konci roku 2012 se kniha objevila, opět u stejného vydavatele, kterým je Uitgeverij Lannoo. Ani jsem nečekal, že se kniha ke mně dostane tak rychle, ale tak už to u dárků bývá 🙂 Děkuji za ni. Předchozí díly (zvlášť ten první) nastavily kvalitu velmi vysoko a staly se nezbytnou součástí knihovny každého obdivovatele atmosféry míst, která člověk opustil, ale také precizní fotografické práce. Henk má evidentně v archivu dost a dost materiálu a tak je tu díl třetí. Hned na začátku prozradím, že je svým obsahem do určité míry odlišný, přesto však unikátní.
V minulé recenzi jsem se podivoval nad tím, že autor změnil atraktivní širokoúhlý formát knihy na vcelku obvyklý formát na výšku, čímž dokonale přerušil možnost homogenního vzhledu série. I když grafická úprava u obou dílů koresponduje, formát bohužel ne. O to víc mě nyní překvapilo, že širokoúhlý formát je zpět! Třetí díl tedy ladí s prvním a samozřejmě stejná pro všechny tři je grafická úprava, příjemná nevtíravým minimalismem, nyní opět s jinou doplňkovou barvou, kterou se stala azurová modrá. To, na co ale člověk čeká u Henkových knih jsou hlavně fotografie. A těch je opět velká spousta. Oproti předchozím dílům (hlavně prvnímu) prakticky vymizely černobílé fotky – třetí díl Opuštěných míst si mnohem více pohrává s barvami. Jejich přítomnost dává další rozměry fotografiím, na nichž tak ožívají nejen jednotlivé objekty, ale i nezbytné atributy tohoto druhu fotografií – špína, plíseň, průsaky vody a všudypřítomný rozklad. Atmosferičnost černobílých snímků tak nahrazuje určitá syrovost, která fotografovaná místa více přibližuje realitě.
Výběr barevných snímků ale není to jediné, v čem jsou Opuštěná místa 3 jiná. Obdivovatelé industriálních staveb budou asi zklamáni, protože optika knihy (a hlavně fotoaparátu) je nyní zaměřena trochu jiným směrem. Při listování jsem se nemohl zbavit jednoho slova, které mi neustále šlo na mysl – bizarní. Ano, jestli něco tuto třetí knihu může charakterizovat, je to právě slovo bizarní. Možná za to může i to, že řada fotografií pochází z Japonska a i když ani tam se budovám rozklad nevyhýbá, je přeci jen do jisté míry exotický. Ale popořadě.
Henk v duchu svého povolání dopravního pilota prolétá obsahem knihy řadu zemí. Fotografie pocházejí z míst v Polsku, Mexiku, Belgii, Německu, Francii, USA ale nejvíce jich je právě z Japonska a Itálie. Snímky jsou opět doprovázeny stručným komentářem, kde se čtenář dozví něco o místě samotném, jeho historii a situacích, za jakých fotka vznikla. Paleta prostředí je široká, ale přeci jenom trochu jiná, než v minulých dílech. Opuštěním a rozkladem je postižen lovecký zámeček, kde přespal Mozart nebo Louis Blériot po nouzovém přistání na nedalekém poli, opuštěné jsou sály a prostory nemocnice a opuštěný je i starý farmářský dům s tlejícími fotografiemi svých dávných obyvatel. Zapomnění neminulo ani hotel v Německu nebo starou italskou nemocnici s proskleným ambitem, jehož špinavými okny se dovnitř natahují nejenom skvrny slunečního světla, ale i šlahouny břečťanu. V suterénech se skvrnitými stropy se pak na chodbách vyvalují zpuchřelá lehátka a zeshora se natahují korodující chirurgická světla. Následuje několik italských vil a zámečků, zanesených prachem, s loupajícími se malbami na stěnách a rezivějícím zábradlím rozpadajících se schodišť. Oproti industriálním džunglím prvního dílu jsou takové fotografie daleko civilnější, více připomínající člověka a jeho způsob života v různých dobách.
Všechny fotografie jsou plné detailů, jako třeba bizarní tapeta v kuchyni z opuštěné islandské farmy, kde je na stole ještě nádobí s vrstvou prachu. Je tak vidět víc do soukromí, do míst, kde lidé reálně žili. Slovo bizarní pak naplňuje skok na dalších stránkách, kdy se objeví zpustlý park plný betonových dinosaurů kdesi v Karibiku, rozpadající se letiště nebo až skoro pokoutní lékařská ordinace v Japonsku. Opuštěný zábavní park jak z laciného hororu, s mrtvými žárovkami a atrakcemi zarostlými trávou, hala s hracími automaty, jejichž hry by nyní asi těžko někdo pochopil nebo nechutně vyhlížející lahve s hady naloženými v lihu. Rozsypaný mah-jong s puklými kostkami a plísní, rozpadlá divadla, školní třídy nebo zubní ordinace s krabicemi plnými umělých zubů. Bizarní domy a tvary, zchátralé lázně nebo komplex hotelu nad řekou. Bizarnost podporují japonské propriety jako čajové konvičky, panenky, šoupací papírové dveře, nízké stolky a rohože stejně jako bambus prorůstající podlahou. Aby byla jízda úplná, knihu zakončuje opuštěné westernové městečko z USA, s fotkou Johna Waynea, bobřími kožešinami a pelichajícími motorovými pandami. Ano, jsme totiž pořád ještě v Japonsku, kde tuhle zábavní atrakci před lety zavřeli a ta propadla rozkladu. Nechybí figuríny indiánů, bizon, Mount Rushmore ani socha Lincolna. Náprava je pak v podobě prázdného obchodního centra, tentokrát již opravdu v USA.
Nelze říct, jestli je třetí díl Opuštěných míst horší, než díly předchozí. Je prostě jiný, civilnější i bizarnější zároveň, obchází vcelku anonymní a technické struktury industriálních staveb a přináší skutečné lidské prostředí, zámky, domy, nemocnice, hřibitovy, ordinace, lázně, zábavní parky, kaple i tělocvičnu. Vše v různém stádiu rozkladu, vše se svébytnou atmosférou konkrétního místa. Myslím, že síla třetího dílu se pozná právě ve spojení s předchozími, jde o kus mozaiky, který zapadne na své místo a rozvine tak další úhel pohledu na místa, která člověk obýval a pak opustil.
Autor: Henk Van Rensbergen
V roce 2012 vydal Uitgeverij Lannoo, Lannoo International
ISBN: 978 94 014 0452 5
Počet stran: 192
Provedení: Lepená, vázaná, pevné desky bez obalu
Průměrná cena: 35USD
Velikost: 29,5×23,5cm
Hodnocení: 8/10
