Cintiq, grafický tablet od japonské firmy Wacom, se už od svých prvních modelů stal v oboru synonymem toho nejlepšího, co si výtvarník může přát. Ze všech zařízení, snímajících pohyb ruky při kreslení, je totiž nejblíže tradičnímu přístupu, protože používá nejen snímač, ale zároveň i zobrazovač v jednom. To, že si člověk připadá, jakoby kreslil přímo na displej monitoru, se stalo na zařízení asi tím nejpřítažlivějším. Realistický přístup ke kresbě lákal nejen profesionály, ale i laiky a amatéry, kterým přišel přístupnější, než poněkud rozpolcená kresba u grafických tabletů bez zobrazovače.
Wacom si je toho dobře vědom a proto staví Cintiq na vrchol své technologické nabídky. Není divu, že si takové zařízení nechá v odpovídající výši zaplatit, což je jedním z důvodů, proč tento tablet zísal punc exkluzivity, možná větší, než by si zasloužil. Stal se snem nejednoho kreslíře komiksů, designera, ale i lidí, kteří kreslí jen tak pro radost. Digitální rozhraní poskytuje kresbě a malbě neomezené možnosti, tak přítažlivé pro každého, kdo chce tvořit.
Trh s grafickými tablety nedávno poctil příchod nové řady zařízení Cintiq, označené jako 24HD. Je to kvůli velikosti pracovní plochy, která má úhlopříčku 24“ a rozlišení 1920×1200 pixelů. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl tablet více než týden testovat v podmínkách nejpoužívanějších grafických editorů, což se stalo základem pro tuto uživatelskou recenzi. Svoje recenze píšu objektivně tak, jak uživatel přichází na jednotlivé věci, nezajímají mne grafy ani syntetické testy, co je pro mne důležité, je přímé využití zařízení při práci, klady i zápory, efektivita. Obšírnější úvod je pro uživatele, kteří se s grafickými tablety teprve seznamují.
Grafický tablet
Grafickým tabletem je obecně myšleno zařízení, zachycující tahy, které na něm člověk provádí při kreslení a převádějící je do prostředí grafických programů. Funguje tedy jako prostředník mezi člověkem a počítačem, v podstatě jde o vstupní rozhraní, které samo o sobě nic neusnadňuje, jen se snaží s co největší přesností vytvářené tahy použít pro ovládání softwarových nástrojů. Grafický tablet je prakticky vždy tvořen plochou podložkou, která nahrazuje kreslící plochu skicáku nebo plátna a speciálním perem, které supluje tužku, či štětec. Princip je vcelku jednoduchý – pero ve vztahu k podložce vlastně říká, kde se jeho hrot přesně nachází, kterým směrem se pohybuje a jaký tlak na podložku vyvíjí. U pokročilejších technologií se přidává ještě i úhel, jaký vůči podložce svírá a případně, v jaké ose je orientován. Proto, aby mohlo pero takto komunikovat s podložkou a následně i s počítačem, musí vysílat datové signály a to vyžaduje energii. Většina per proto obsahuje barerii, která jej napájí. Wacom však předběhl ostatní výrobce tím, že vyvinul vlastní technologii, jakou pero se snímací podložkou komunikuje a také si ji nechal patentovat. Obrovskou výhodou této technologie je jednak přesnost, ale hlavně to, že pero nepotřebuje žádné baterie. Tím odpadají starosti s jejich vyměňováním a zároveň může mít pero ergonomičtější design, může být lehčí a také nemusí být (jak tomu u některých grafických tabletů je) spojené kabelem se snímací podložkou.
Samotná technologie je založená na elektromagnetické rezonanci, trošku podobné své kolegyni z medicíny. V podložce je jemná, plochá anténa, složená z vysílačů, které se v cyklech přeměňují na přijímače. Samotné pero v sobě ukrývá rezonanční obvod, který přijímá signál z podložky na frekvenci 531 kHz a vrací jej zpět, do překlopených snímačů. Tato elektromagnetická energie je zaznamenána tabletem a analyzována v počítači, kde dochází k přeměně na data pomocí Fourierovy analýzy. Tablet komunikuje s počítačem velmi rychle, zhruba 200x za sekundu, takže při velké hustotě snímací antény je pocit z kreslení opravdu velmi věrný. Elektromagnetická rezonance umožňuje přenos i dalších důležitých dat, jako je tlak, s jakým pero ovládáme, jeho náklon k podložce, to, jestli používáme zrovna hrot, nebo gumu, která je na druhém konci pera, nebo ID konkrétního nástroje, jestli jde o jiný typ pera nebo třeba bezdrátovou myš, určenou pro tablety. Výhodou této technologie je dále to, že rezonanční obvody mohou být v peru dva (toto pero prodává Wacom zvlášť jako takzvaný ArtPen), takže tablet zaznamenává jejich orientaci vůči sobě. Praktické využití je v tom, že je možné předat počítači informaci, jak se hrot otáčí v ose pera, když jej držíme v ruce. Nástroje s plochými stopami pak reagují naprosto věrně na natočení v prstech. Kaligrafické stopy je možné ovládat úplně stejně, jako bychom kreslili s fixou s plochým hrotem – v jednom úhlu kreslí úzkou linku, v druhém širokou stopu. Zde se naskýtají velké možnosti pro simulace klasických designérských markerů, jako jsou třeba fixy Copic.
Cintiq k této technologii přidává opravdu královský bonus v podobě displeje, který je umístěný nad snímací anténou. V praxi to vypadá tak, že kreslíte po ploše displeje, a vaše tahy se, i přes složitou analýzu v počítači, téměř okamžitě objevují přesně tam, kde jste je udělali. Přímé kreslení na monitor nemělo donedávna žádné komerčně dostupné zařízení, určené pro výtvarníky. Říkám donedávna, protože toto změnil příchod kapacitních displejů v mobilních telefonech a tabletech. Ty se ale zatím nemohou ani malým kouskem vyrovnat přesnosti a možnostem elektromagnetické rezonance. Cintiq každopádně staví svou atraktivitu právě na faktu, že pod svou rukou vidíte to, co kreslíte, jako by to bylo na papíře nebo na plátně, ale současně máte k dispozici všechny nástroje a paletky, přes které ovládáte grafický program. Není divu, že se tato koncepce stala pro spoustu lidí tak přítažlivou.
Cintiq 24 HD
Wacom vylepšil svůj nejvyšší model hned v několika ohledech. Tou nejviditelnější změnou je širokoúhlý displej, s úhlopříčkou 24,1“ (61cm) a rozlišením 1920×1200 bodů o rozteči 0,27mm. Starší modely disponovaly plochou maximálně 21“ s rozlišením 1600×1200 bodů. Zvětšení pracovní plochy na šířku je celkem výrazné. Předchozí grafické tablety Cintiq byly kritizované za kvalitu zobrazovacího panelu, který byl jen s TN technologií a nedal se použít pro práci, kde by záleželo na přesnosti barevného podání, nemluvě o kalibraci. TN navíc trpí známým neduhem úzkých pozorovacích úhlů, kdy se při pohledu ze strany začínají měnit barvy a jejich kontrast. Nový Cintiq proto řadu lidí potěšil, neboť přichází s H-IPS displejem, který vylepšuje zorné úhly až na 178°, zobrazuje 92% barevného prostoru AdobeRGB. Nemá sice hardwarovou kalibraci, ale lze jej kalibrovat alespoň sondou.
Druhou, výraznou změnou proti starším modelům je úplně jiný způsob polohování tabletu při práci. Ze všeho nejvíce je nyní podobný ovládání rýsovacího nebo kreslícího prkna, které je možné mít nejen v kolmé poloze ke stolu, ale i v rovině, nebo dokonce pod úrovní hrany pracovní desky. Ergonomie je zkrátka z celého konceptu cítit na dálku a za dobu, co se tablet prodává, sklidila převážně pozitivní reakce. Daní za tento způsob polohování je nemožnost tablet kruhově otáčet a také to, že výrazně narostla jeho váha. O tom ale až později.
Balení
Cintiq 24HD vám přijde ve velké krabici. Tak velké, že v jednom člověku je ji dost obtížné stěhovat a samotný Wacom vás na kartonu upozorní, abyste si někde sehnali druhý pár rukou. Tablet upevněný na polohovacím stojanu váží skoro 30kg, krabice má tedy ještě o něco navíc. Je poměrně velkorysá, lože z plastikové pěny (konečně žádný křehký polystyren) zabírá znatelně více místa, než samotný tablet. Jistota je jistota a kdo trochu zná způsoby, jakými přepravní služby s podobnými věcmi zacházejí, si nebude rozhodně stěžovat. Kromě tabletu najdete při rozbalování ještě menší kartonovou krabici, která obsahuje zdroj, kabely a příslušenství a také obligátní papír s obrázkovým návodem, jak vše uvést do chodu co nejdříve a nepřijít při tom k úrazu.
Zdroj se připojuje k tabletu pomocí čtyřkolíkového konektoru a směrem k zásuvce má možnost připojit kabel podle vaší lokality. Balení obsahovalo náš standardní kabel a také kabel pro britské zásuvky. Zdroj je celkem lehký a i když není zrovna malý, překážet moc nebude.
Jako další příslušenství najdete pero, kterým se po tabletu kreslí, je na první pohled úplně stejné, jako pera známá z tabletů Intuos. Stejná je i sada odlišovacích barevných kroužků, nebo silnější gumový grip, kterým lze nahradit ten standardní s tlačítky. Samozřejmostí je stojánek na pero, uvnitř kterého se skrývá sada různých hrotů a kruhová pinzeta na jejich vytahování. Cintiq umožňuje rozebrat stojan, odejmout samotný tablet-displej a umístit je na jiné držáky se standardem VESA. Proto má tablet zezadu příslušné otvory pro šrouby a v příslušenství naleznete nejenom tyto šrouby, ale i distanční sloupky. Následuje už jen uživatelská příručka, příručka k instalaci softwaru a CD s ovladači. Na fotografii není, ale podle dat od výrobce je v příslušenství ještě DVI-D-SUB kabel, který ale nikdo normální nebude používat.
Konstrukce a zpracování
Cintiq, který jsem mohl testovat, nebyl úplně nový. S tím jsem ani nepočítal, přesto mě docela překvapilo, v jakém byl stavu po předchozích „uživatelích“. Fleky od pití, všudypřítomné škrábance na plastech, dokonce poškrábané krycí sklo displeje a napůl vylomená páka aretace polohovacích ramen. Možná jsem staromódní a nemám tolik zkušeností s recenzemi hardwaru, ale k zařízení v ceně okolo 60 tisíc korun bych čekal v přístupu trochu více slušnosti a opatrnosti. Proto úplně první věcí, kterou jsem musel udělat, bylo důkladné umytí tabletu čistícím prostředkem určeným na elektroniku. Při té příležitosti jsem zjistil, že Cintiq je celkem těžký, ale jeho přenášení nepůsobí rozhodně takové potíže, jaké se v jiných článcích zmiňuje, tedy pokud jste chlap a jste fyzicky v pořádku. Zaaretovaný se za ramena nosí celkem dobře, ale pokud jste žena bez nadměrné muskulatury, budete mít problém. Na nějaké častější manipulace tedy není tento tablet uzpůsoben a proto je dost důležité předem dobře vybrat prostor, kam jej umístíte.
Samotný 24“ displej je zvětšen po všech stranách o nezanedbatelné plochy, určené pro oporu ruce a k umístění ovládacích prvků. Z běžné velikosti 24“ panelu se tak najednou stane plocha o velikosti 770mm x 464mm a síle 64mm, upevněná na o něco menší stojan, s dvojicí ramen. Cintiq je zkrátka solitérní kus a díky širokým okrajům kolem displeje se nehodí pro použití ve dvojici (nebo trojici) monitorů. Ramena jsou z kovu, opatřená stříbrnou barvou. Stejnou úpravu mají i vrtulovité ovladače polohy displeje. Wacom zaslouží pochvalu za to, že se nepokusil na Cintiq propašovat lesklé plasty, jako se mu to povedlo na Intuos 4. Lesklé plasty jako designový prvek jsou v pořádku, ale je těžké pochopit, když jsou použity v oblasti, kde se často pohybují uživatelovy prsty, nebo ještě hůř, kolem displeje, kde jejich odlesky velmi ruší při práci. Lesklé plasty zkrátka na profesionální zařízení nepatří a na Cintiqu je naštěstí nikde (kromě konfiguračních tlačítek displeje) nenajdete.
Celý tablet je v matném, plastovém šasi, stojan má plastový kryt ještě hrubší, vepředu opatřený gumovými rohy. Pod plastem stojanu se skrývá masivní plech s protikorozní úpravou, o síle minimálně 3mm a závaží, které tvoří protiváhu ke skoro 14ti kilogramové části s displejem. Kreslící plochu tvoří kryt displeje, podle výrobce z tvrzeného skla, opatřený antireflexní vrstvou, která rozmlží odlesky na snesitelnou úroveň. Povrch je skutečně na omak chladný jako sklo, ale snadnost, s jakou bylo poškrábáno mi připomněla spíše plexisklo.
Zespodu je stojan opatřen silnými gumovými pruhy, které zvyšují tření tak, že by se patrně po stole nedal ani posunout. Na jednu stranu výhoda ve stabilitě, na druhou stranu trochu problém při nastavování polohy, protože například pro nejnižší polohu na hraně stolu, je potřeba stojan přisunout až k okraji desky. Z toho důvodu jsou zmíněné gumové pruhy polepeny z části tvrdým plastem, takže stojan při vyvinutí určité síly klouže po stole a lze s ním pohybovat. Pokud se ale dostane mezi tyto plochy nějaká nečistota, tak je prakticky jisté, že se stůl při takových pohybech poškrábe. Doporučuji tedy zauvažovat o nějaké podložce, která by umožnila posuny tabletu, ale zároveň pevně držela na stole a chránila jej proti poškrábání.
Z celkového pohledu je Cintiq zpracován dílensky velmi dobře, všechno precizně sedí, nikde se nic neviklá ani nevrže, design je jednoduchý a funkční. Tablet na první pohled působí masivně a stabilně, přesně tak, jak by mělo kreslící zařízení vypadat.
Ovládací prvky
Protože pro práci už dávno nestačí jen plocha a pero, jsou tablety více či méně vybaveny různými tlačítky a prvky, které pomáhají ovládat nastavené funkce grafických programů. Cintiq používá podobné prvky jako jeho kolega Intuos 4, tedy sadu tlačítek a kruhový roller. Kromě toho jsou na horní hraně umístěna tři kapacitní tlačítka a zezadu panelu na „hřbetní“ straně ještě tlačítka pro ovládání displeje.
Kontrolery po stranách jsou zrcadlově shodné, umožňující snadný přístup jak pravákům, tak levákům. Kruhový roller může ovládat tři parametry, mezi nimiž se přepíná pomocí tří malých tlačítek, zvýrazněných bílou LED diodou. Pod rollerem najdeme ještě trojici menších tlačítek orientovaných horizontálně a dvojici tlačítek orientovanou vertikálně. Pro snadnější orientaci jsou některá tlačítka vybavena hmatovým pražcem uprostřed. Všechny tyto prvky mají celkem přesný chod, podlouhlá tlačítka reagují v celé své délce, takže je jedno, kde je mačkáte. Proti klávesnici mi ale přijdou poněkud mělčí a nejistější a několikrát se mi stalo, že i když jsem tlačítko stisknul, tak se nástroj nepřepnul. Je proto nutné mačkat důrazněji, což může někoho obtěžovat. Pro efektivní ovládání například Photoshopu by mohlo být tlačítek více, takhle stejně chtě nechtě skončíte u klávesnice. Kromě toho by určitě pomohlo mírné podsvícení tlačítek pro zlepšení orientace. Cintiq nemá oproti Intuosu 4 u tlačítek malé OLED displeje s popisem, co je na kterém tlačítku nastaveno.
Trojice kapacitních tlačítek na horní hraně tabletu je mírně posunuta vpravo. Tato tlačítka nelze konfigurovat, protože mají svou pevně danou funkci, naznačenou potiskem. První tlačítko se symbolem „i“ vyvolá celoobrazovkový slide s popisem všech ovládacích prvků, i na peru, a jejich nastavení. Dobré v případě, že jste zapomněli, co je kde nastaveno. Druhé tlačítko s klávesnicí slouží, překvapivě, k vyvolání virtuální klávesnice přímo na obrazovku. Protože Cintiq zabere na stole opravdu hodně místa, je umístění klávesnice trochu problematické (ale i na ni vývojáři mysleli) a tak někdy nezbude, než použít tu virtuální, třeba pro zadání číselných hodnot, nebo pro popisy hladin či souborů. Poslední tlačítko s klíčem celkem předvídatelně otevře systémové okno driverů, kde můžete nastavovat všechny potřebné parametry tak, jak je u tabletů Wacomu zvykem.
Ovládací tlačítka pro konfiguraci displeje a stavové diody jsou poměrně nesmyslně umístěné na hřbetě tabletu, ale protože je mírně zakulacený, tak jsou spíše na zadní straně. Smysl stavových diod na tomto místě opravdu nechápu, sice neruší pozornost při kreslení, ale také je v podstatě nikdy neuvidíte. To by ani tak nevadilo, ale umístění ovladačů displeje do stejné zóny už může působit problémy. Chápu, že tlačítka jsou v tomto místě díky designu tabletu, ale praktické to není. Buď se díváte na displej, nebo na tlačítka, obojí najednou vidět nemůžete. Nastavování proto probíhá poslepu, kdy prsty šátráte po tlačítkách a kontrolujete OSD menu, jestli jste zvolili správně. Nemusím říkat, že když si počtvrté omylem zavřete nastavení proto, že jste se prstem netrefili, máte chuť do toho bouchnout.
Tlačítka jsou lesklá a nijak rozlišená, takže orientace v nich je po hmatu možná jen díky jejich počítání, což strašně zdržuje. Celkově považuji toto řešení za otravné mínus, jistě by nebyl problém instalovat například nějaký výklopný panel, kde by byla tlačítka vidět, když je potřebujete. Přeci jen, nastavení jasu nebo podsvícení se může během dne lišit, softwarově jej měnit nemůžete a Cintiq žádné čidlo okolního světla nemá, takže pro každou změnu musíte do OSD menu a šátrat a šátrat. Kdyby ke trojici kapacitních tlačítek přibylo čtvrté, kterým by se člověk dostal hned do voleb kontrastu, světlosti a podsvícení, bylo by to perkfektní.
Když už jsem se rozčílil nad tlačítky pro ovladání displeje, zmíním ještě jednu věc. Trojice kapacitních tlačítek je mimo osu tabletu, dost blízko ovladačům displeje. Proto se nezřídka stane, že když nastavujete displej, spustí se vám omylem třeba okno driverů, nebo informace o namapování kontrolerů tabletu. Není to nic hrozného, ale občas to naštve, protože abyste dostali zpět čistou obrazovku, dáte pryč ruku z neviditelných tlačítek displeje a… a můžete začít šátrat nanovo, za tuhle zdržovačku by zasloužil Wacom vytahat za uši.
Tlačítko power najdete v pravé části zadní strany displeje, na opačném konci tabletu je pak otvor pro zámek Kensington.
 |
|
Polohovací prvky a ergonomie
Polohovací prvky jsou v podstatě dva. Jedním je aretační páka, umístěná uprostřed stojanu, mezi rameny a pak vrtulovité ovladače v čepech, ke kterým je tablet připevněn. Polohování tak vychází ze dvou stavů, buď s aretovanými rameny, nebo s uvolněnými. Pevná ramena stojí skoro kolmo vzůhru ze stojanu a drží samotný displej. Pro jeho naklápění musíte použít vrtulovité ovladače po stranách, nestačí jeden, je nutné zapojit obě ruce. Vrtule stačí stisknout a v tu chvíli jde tablet naklápět. Po uvolnění vrtule se poloha uzamkne. Displej lze takto naklopit z úplně kolmé polohy (třeba jako monitor) až do úplné roviny, kdy připomíná stůl. Má to velkou výhodu v ergonomii a to sice, že můžete pracovat ve stoje. Kromě toho, že odlehčíte nohám a žilnímu systému v nich, také zaujmete jinou polohu při práci, kdy i mozek pracuje trochu jinak – už před časem jsem s kolegy řešil, jak na ně působí, když pracují ve stoje a jak v sedě.
Druhý stav polohování vyžaduje odaretovat ramena, což se provádí aretační pákou na stojanu. Je to plastový pražec, za který stačí zatáhnout dopředu a s cvaknutím uvolnit ramena. Proto, abyste s k páce dostali je nutné mít displej alespoň částečně naklopený nahoru. Po stisknutí vrtulovitých ovladačů pak můžete plynule spouštět tablet rameny dolů a zároveň regulovat jeho náklon. Je možné tak nastavit mírný sklon, kdy se hrana tabletu opře o stůl.
Panel má vzadu po stranách, v plastovém šasi, ještě dvě vyklápěcí nožky, kterými můžete v tomto sklonu vše zafixovat tak, aby vám pod dolní hranou tabletu zbyl prostor právě pro klávesnici. Pokud klávesnici nepotřebujete, lze v tomto bodě pokračovat ještě trochu níž a pomocí naklápění displeje celý tablet srovnat prakticky do roviny se stolem, takže budete kreslit úplně stejně, jako kreslíte do sešitu nebo skicáku. Pokud posunete stojan až na samou hranu stolu, můžete tablet sklopit ještě níž, tak, že půjde pod hranu pracovní desky. Právě v tomto místě nastává asi nejpohodlnější konfigurace, pokud máte židli se synchromechanikou, můžete se pohodlně zhoupnout a malovat jakobyste měli tablet položený na klíně.
Pro polohování je potřeba vynaložit trochu síly, ale po čase již dobře odhadnete kolik jí je potřeba. Vše funguje spolehlivě, ale tablet není v žádné poloze fixován úplně nehybně, mírná vůle se vždycky najde, naštěstí to není nijak hrozné a po mírném „usazení“ se už nic nehýbe a můžete pracovat. Je trochu škoda, že ramena mají jen jeden aretační bod hned na začátku, několik dalších, v průběhu jejich poklesu k základně tabletu, by se jistě hodilo.
Díky polohovací koncepci přišel tento Cintiq, oproti starším modelům, o možnost kruhového otáčení kolem osy Z. V současnosti má každý smysluplný grafický software možnost rotace plátna, takže tato vlastnost trochu ztrácí smysl a pro uživatele, kteří tímto nejsou zatíženi, není absence hardwarové rotace problém. Samozřejmě, práce na výšku by byla jistě zajímavá, ale podle mého názoru nemožnost tablet otočit plně vyvažuje ergonomie, na kterou u tohoto modelu byl kladen velký důraz. Cintiq 24HD je skvěle polohovatelný a i během dlouhé práce je možné měnit jeho nastavení podle aktuálních potřeb tak, aby nedocházelo k jednostranné únavě. Praxe a ohlasy lidí na internetu již potvrzují, že díky tomuto systému dokáží kreslit pohodlněji a déle, než kdy předtím.
Pro uživatele, kteří by stojan nechtěli, nebo mají nějaký vlastní držák monitorů, který by mohl panel Cintiqu unést, je možnost prostě tablet ze stojanu sejmout a připevnit jej jinam. Podmínkou je VESA standard pro rozmístění šroubů.
Hluk a zahřívání
Titulek, který možná ve spojení s tabletem budí trochu překvapení. Pravdou ale je, že Cintiq je opatřen klasickým lopatkovým ventilátorem, který se stará o chlazení. Nemám informace o tom, jak je velký, nebo kde je přesně umístěn (odhaduji někde uprostřed). Tablet má na horním hřbetě žebroví pro pasivní odvod tepla, ventilátor tedy zřejmě pomáhá i aktivně. Po zapnutí se asi na vteřinu roztočí naplno a pak se zeslabí. Běží na konstantních otáčkách, během práce se chod nijak nemění. Hnaný vzduch je skoro neslyšný, nepříjemnější bylo znění ložisek. Celkově lze hluk produkovaný ventilátorem přirovnat k notebooku, úplného ticha si neužijete.
Tablet se zahřívá, ale nijak dramaticky. I po dlouhé práci je teplejší dole uprostřed, v oblasti loga Wacom a potom po celé horní hraně, kam ale rukou prakticky nezasáhnete, jen v případě otvírání menu a podobně.
Kabely a připojení
Systém kabeláže je poměrně důmyslný. Navenek nenajdete na Cintiqu žádné přímé konektory, jen jedno USB 2.0 po levé straně displeje a v zadní části stojanu vystupující čtyřkolíkový konektor pro zdroj. Po jeho stranách mohou vyčuhovat ještě dva kabely, nejspíše USB pro připojení k počítači a datový kabel pro připojení ke grafické kartě. Tablet umožňuje připojení buď klasicky přes DVI nebo modernějším Displayportem, kdo však jásá nad tím, že by snad mohl do tabletu hnát 10bitový signál, bude zklamán. Celý systém kabelů odhalíte ve chvíli, kdy sejmete plastové kryty na zadní straně, v oblasti vrtulovitých ovladačů náklonu (jsou jen na plastové západky). Pod nimi se ukrývají dvě šachty, kde jsou vidět konektory a kabely, které vstupují do čepu a pak procházejí dutým ramenem, aby se vnořily v druhém čepu do útrob stojanu. Na jedné straně je to Displayport a DVI, na druhé pak USB a kabel od zdroje.
Aby toho nebylo málo, můžete sejmout ještě dlouhý kryt ze zadní části kapoty stojanu. Ten je fixován čtyřmi křížovými šrouby a pod ním objevíte prostor, ve kterém jsou všechny kabely uklizené tak, aby ven vystupovala jen potřebná délka s konektorem. Pokud potřebujete kabel delší, není žádný problém jej vyjmout, posunout gumovou objímku kam je potřeba a zasadit jej zpět do jedné z trojice zahloubení. Samotné kabely jsou celkem dlouhé a měly by stačit i bez prodlužovaček. Výhodou je, že nikde v oblasti ramen vám při polohování nic nepřekáží a také to, že kabely jsou v podstatě napevno a nemohou se nikde ztratit.
Toto řešení je opravdu inteligentní, možná je škoda, že kryt jde sejmout jen s použitím šroubováku, nějaké řešení plastových zámečků, nebo klasických thumbscrew šroubů by bylo šikovnější. Na druhou stranu je fakt, že ke kabelům asi nebudete přistupovat často, nejspíše vše nastavíte napoprvé a pak to tak zůstane.
Displej a kreslící plocha
O krytí displeje se stará sklo s antireflexní vrstvou, které slouží zároveň jako kluzná plocha pro hrot pera. Je příjemné, že odlesky jsou snížené na snesitelnou mez, na druhou stranu je potřeba počítat s mírným zhoršením vnímání ostrosti. V mém případě se podařilo některému z předchůdců sklo poškrábat. Škrábance dělají problémy hlavně při kreslení, opticky nejsou skoro vidět. Hrot pera po nich nepříjemně skáče a kromě snížené přesnosti se zhoršuje i pocit z kreslení. Krycí sklo lze vyměnit, ale za dosti přestřelenou částku několik set Euro. Proto určitě pozor na prsteny, hodinky a různé náramky, ale i čistící prostředky, které by mohly sklo poškodit. Docela mne překvapilo, že plocha ani po několika hodinách práce nevykazovala obvyklou ulepenost u fólií z Intuosu – ruka více méně klouzala po ploše stále stejně. Věřím tomu, že s použitím rukavičky (např. SmudgeGuard) je to ještě mnohem lepší. Okraje kolem displeje jsou dostatečné a nikdy nemáte pocit, že jste rukou takříkajíc na hraně.
Samotný displej leží pod krycím sklem. Je tedy logické, že mezi hrotem pera a kurzorem používaného nástroje, který se zobrazuje na displeji, bude určitá distance. A ta není zrovna malá, podle mého odhadu může být skoro půl centimetru. Na fotografiích jsem se ji pokusil zachytit, ale značně záleží na úhlu, ze kterého pero pozorujete. Upřostřed tabletu je distance skoro neznatelná, na okrajích naopak výrazná. Je to jedna z charakteristik Cintiqu, na kterou si uživatel musí zvyknout. Zcela chápu, že někomu může působit takový problém, že se s tabletem prostě nesžije. Zvyknout si na fakt, že hrot kreslícího nástroje není v přímém kontaktu s kreslící plochou a tedy i se stopou, kterou vytváří, může být pro někoho překážkou, zvlášť, když prostor mezi nimi je celkem velký. Krycí sklo zkresluje obraz převážně v okrajích, když sedíte hodně blízko. Z přímého pohledu nijak neruší.
24“ je solidní plocha, v praxi už pomalu na hranici přímé využitelnosti, protože od tabletu sedíte tak 40-50cm a pro některé nástroje se musíte doslova natáhnout. Vůbec pohyb perem a klikání na třeba dvě protilehlé položky je celkem kondičním cvičením pro ruku. Po technické stránce jde o H-IPS panel, o rozlišení 1920×1200 bodů (16:10) při rozteči bodu 0,27mm. Udávaný jas je 190cd/m2, kontrast 550:1, odezva 13ms. Díky technologii panelu pak zorné úhly kolem 178° z obou směrů. Zobrazuje klasicky 16,7 milionů barev v 92% gamutu AdobeRGB. Podsvícení je realizováno CCFL trubicemi a lze jej regulovat. Při minimálním jasu lze pracovat i v místnosti bez přisvícení, ale nedoporučuji to.
Posuzoval jsem displej převážně subjektivně, ve vztahu k mému zkalibrovanému panelu EIZO FlexScan S2411W. Je fakt, že oproti předešlým modelům Cintiq je v kvalitě displeje velký posun. Jas se stabilizuje velmi rychle po zapnutí, zorné úhly jsou celkem široké ale ne nekonečné, na jejich okrajích už displej tmavne, přeci jen by to mohlo být lepší. Homogenita podsvícení je dobrá, bez znatelných nerovnoměrností. Černá je hluboká, kontrast naprosto dostačující. Na první pohled působí displej slušně. Je trochu škoda, že není použita hustší síť bodů, jemnější zobrazení než body 0,27mm by tabletu hodně prospělo, zvlášť, když si uvědomíme, že k němu sedí člověk blíž, než k monitoru. Takhle budete rastr mřížky vnímat skoro pořád, než si uvědomíte, že pro hlubší ponoření do detailu je potřeba použít zoom. U zařízení zaměřeného na profesionály bych větší densitu bodů předpokládal. Nepříjemnou věcí je také to, že Wacom nepraktikuje politiku 0 vadných pixelů, takže pokud nějaký na svém najdete, připravte se na problémy – opět něco, co bych u zařízení za skoro 60 tisíc nečekal.
Nejčastěji kritizovanou vlastností displeje je fakt, že neodpovídá nárokům, jaké jsou kladeny na grafické monitory, zvláště vzhledem k ceně tabletu. Panel se nemůže rovnat zobrazením profesionálním monitorům například od značek EIZO nebo NEC. Kromě toho uživatele dráždí to, že Cintiq sice můžete připojit přes Displayport, ale i když máte kartu s 10bitovým výstupem, je vám to k ničemu, protože panel 10bitové barvy nezobrazí. Tato kritika je oprávnění hlavně proto, že na trhu jsou levnější panely, např. od Dellu, které 10bitů umí. Nižší barevná hloubka se projevuje především v gradientech, jemných přechodech mezi odstíny, které se pak schodovitě rozloží na znatelné pásy. I v běžné barevné hloubce měl Cintiq znatelnější rozklad gradientu, než EIZO nebo Dell, na druhou stranu ale gradienty působí lépe, než na předchozích modelech Cintiq a editace v hlubokých stínech, nebo naopak světlech je rozhodně lepší.
Poslední věcí, která se displeje přímo týká, je barevná kalibrace. Wacom udává rozsah až 92% gamutu AdobeRGB ale zařízení nemá hardwarovou kalibraci. Je však možné jej kalibrovat sondou, např. BasICColor nebo Eye-One. Na dodávaném CD můžete najít tovární ICC profil, který souvisí se základně nastavenou teplotou barev 6500K a který by měl být i bez kalibrace poměrně slušný. Podle měření, která uvádějí někteří uživatelé Cintiqu, je jeho gamut mírně větší, než AdobeRGB, a to v modré oblasti a výrazněji pak v zelené. Tak široký, jako jej mají např. monitory EIZO nebo NEC ale není. V nastavení displeje můžete zvolit několik hodnot teploty barev (5000K, 6500K, 9300K), nebo je nastavit ručně, pro každý RGB kanál zvlášť.
Přesnost
Tablet snímá polohu pera po celé ploše displeje, určité neduhy z minulých verzí, kdy kurzor pera u okraje různě uskakoval, se zde nekonají. V nastaveních ovladačů můžete najít položku Kalibrace. Ta v podstatě zobrazí v každém rohu displeje kříž, do kterého se pokusíte co nejpřesněji trefit perem. V této většinové ploše pak funguje pero s přesností 0,5mm, za touto plochou, což je prostor asi centimetr od okraje, je kurzor vůči hrotu pera už značně posunutý, ale stále to není tolik, abyste se netrefili perem např. do tlačítka Zavřít okno. Celkově je tablet, co se týká přesnosti, na stejné úrovni, jako jeho kolega Intuos 4. Rozlišení snímače je 0,005mm na bod (5080 lpi – lines per inch) s odezvou 133 bodů za vteřinu, což je znatelně méně, než 200 b/s v případě Intuosu, čímž by se mohl vysvětlovat Cursor lag, který budu probírat v části věnované praktickému používání.
Pero
Pero pro kreslení na tabletu Cintiq je na první pohled naprosto stejné, jako u tabletů Intuos 4 – tedy z černého plastu, pogumované, s dvojfunkčním tlačítkem a gumou na konci. Pero je možné odlišit pomocí barevného kroužku, který se vkládá za odšroubovanou přední část. Je to kvůli tomu, že pokud máte i Intuos, pera vypadají úplně stejně, ale vzájemně prohozená nefungují. Pero umožňuje výměnu gumového gripu za silnější, pokud ovšem oželíte dvojfunkční tlačítko na boku. Výměnné hroty jsou navlas stejné, jako u Intuosu 4, na výběr tak máte 6 standardních černých hrotů, tři hroty simulující plstěný fix, jeden hrot pro simulaci kuličkového pera a nakonec hrot s pružinou. Hroty jsou klasicky uschované ve stojánku na pero, spolu s kruhovou pinzetou na jejich vyjmutí.
Pero váží 17gramů a umožňuje pracovat s 2048 úrovněmi přítlaku, aktivní je již při tlaku menším, než 1gram. Výrobce uvádí, že pero je tabletem snímané do výšky 5mm od plochy, v praxi je to ale spíše 1cm. Celkově je příjemně ergonomicky provedeno a dobře se s ním pracuje.
Důležitý fakt pro uživatele dvoucívkových per typu ArtPen – na novém Cintiqu 24HD nefungují, nebo jen částečně, s chybami. Je to zklamání, protože práve pero s plochým hrotem může ještě více zesílit pocit reálného kreslení, zvláště pokud máte v oblibě kaligrafické stopy. Nad nefunkčností ArtPenu smutní řada uživatelů do té míry, že se obrátili na Wacom s žádostí o vysvětlení. Podle posledních informací se nakonec firma rozhodla problém řešit. Zatím můžete poměrně drahé pero hodit do šuplíku – nebo jej používat na Intuosu, kde ale ztrácí část ze své elegance díky tomu, že jeho hrot nevidíte, protože se díváte na monitor.
Praxe
Konečně jsme se dostali k praktickému používání. Tablet je vybalený, umístěný ve vhodném prostoru, vše zapojeno, drivery nainstalovány. Dokázaly si zjistit, že používám i Intuos 4, takže jeho nastavení zachovají a do stejné obrazovky se přidá jen nová položka předvoleb pro Cintiq, takže mezi tablety můžete v klidu přepínat. Fungují oba a Intuosem lze ovládat grafické programy na obrazovce Cintiqu.
Musím opravdu pochválit ergonomické řešení, které Wacom použil. Tablet je stabilní, i během delší práce není únava tak cítit, protože si kreslící plochu nastavíte prostě tak, jak potřebujete. Pokud už nevíte jak si sednout, lze plochu vytáhnout nahoru, srovnat do roviny a pracovat ve stoje. Jak jsem už párkrát zmínil, je potřeba před koupí Cintiqu dobře odhadnout své pracoviště, protože tablet je nekompromisní a prostor zkrátka potřebuje.
Pracovní plocha je příjemně velká, díky sezení v menší vzdálenosti působí větší, než monitor o stejné úhlopříčce. Tablet vás donutí se naučit klávesové zkratky, protože přejíždění rukou sem a tam, abyste aktivovali různé nástroje, se stane po nějaké době docela otravné, zvlášť, když třeba u pera kreslíř nastavuje zároveň hned několik parametrů (tvar stopy, velikost stopy, barvu atd.). Skvěle se mi při užívání tabletu Cintiq osvědčil můj hardwarový ovladač Razer Nostromo, na který jsem si namapoval většinu potřebných zkratek a kláves. Z polohy v mírném zhoupnutí na židli, pravou rukou kreslící po nízko sklopeném tabletu a levou ovládající Photoshop klávesami Nostroma mě bylo opravdu těžké dostat. Na virtuální klávesnici se dá během chvíle zvyknout, je použitelná ale opravdu jen na zadávání krátkých údajů (číselné hodnoty, popisy hladin atd.), tu hardwarovou stejně sem tam budete hledat a proto je dobré si dobře promyslet konfiguraci pracoviště, aby byla co nejblíže.
Protože se dívám Cintiq ze svého pohledu, tedy z úhlu ilustrátora, výhrady jiných uživatelů k displeji jsem v podstatě hodil za hlavu. Pokud kreslíte, děláte skici, návrhy, storyboardy a podobně, je vám to, že displej neumí 10bitové barvy a že není na úrovni zobrazovacích standardů typu EIZO, úplně fuk. Samotná ergonomie práce a fakt, že kreslíte přímo na displej, vás dokonale pohltí.
Tablety Intuos používám řadu let a díky tomu jsem se mohl pustit do srovnání. A i když by se zdálo, že Cintiq je strčí do kapsy a že pro ilustrátora není lepší volby, není to pravda. Na tento fakt ale nepřijdete hned, trvá nějakou dobu, než si člověk všechno vyzkouší a porovná. Jednoznačně tak mohu říct, že Cintiq není tak přesný, jako Intuos, na druhou stranu pro některé postupy v práci je rychlejší a lépe stimuluje myšlení nad konceptem, což je znát hlavně v úrovni skicování. Rozdílné přístupy tedy mají své klady i zápory. Intuos umožňuje vidět celou plochu, aniž byste si ji zakrývali rukou, tak běžný fakt, na který jsem s jeho používáním zapomněl a který mi Cintiq okamžitě připomenul. Viditelnost celé plochy bez stínící ruky, dává lepší představu o kompozici a o vlastním celku. Intuos paradoxně zjednodušuje vnímání kreslícího nástroje na pouhý kurzor, který je součástí obrazovky, jediné, na co si musíte zvyknout, je to, že se nedíváte na svoje ruce, což je ale fakt, který zvládne skoro každý uživatel během pár hodin. Díky tomu máte v ovládání velkou přesnost, protože kurzor je pro vás hrotem pera a tak stopa, která pod ním vzniká je přesně tam, kde chcete. Cintiq má naproti tomu problém s distancí mezi hrotem pera a vlastním povrchem displeje, protože je odděluje krycí sklo. Dá docela práci se soustředit na kurzor, když jste odjakživa zvyklí se u tužky soustředit na hrot. U Cintiqu vidíte obojí, kousek od sebe a nakonec jsem zjistil, že se nesoustředím ani na kurzor, ani na hrot, ale na samotnou stopu, která vzniká. Všechny tyto věci snižují přesnost oproti Intuosu. Tam, kde tuto přesnost tolik nepotřebujete, tedy u skicování, nebo u volnější malby, je ale pocit z Cintiqu skvělý, rychlé, čárové skici okamžitě můžete podbarvit třeba šedými tóny, podobně jako ve skice klasickými markery a skicování je tak radost. Na Cintiqu jste také schopni dělat delší a jistější tahy, než při použití Intuosu, je to zkrátka mnohem blíže kreslení tužkou na papír. Obecně je to jako s každým nástrojem – nějakou dobu trvá vaše adaptace na něj, ale po té, co jej ovládnete už spousta omezení padne a můžete se plně soustředit na práci. Proto věřím tomu, že pro někoho nebude snížená přesnost takový problém.
Druhou věcí, která mne oproti Intuosu zaskočila, je určité zpoždění (lag) kurzoru. Prošel jsem desítky videí na internetu, abych mohl toto zpoždění porovnat, přeinstaloval jsem i drivery, ale zůstalo stejné. Z toho usuzuji, že jde zkrátka o charakteritickou vlastnost Cintiqu. Jde v podstatě o to, že kurzor, který ukazuje s přesností na pixel místo, kde vzniká vámi kreslená stopa, nejenom že je oddálen distancí krycího skla, ale ještě za hrotem pera jakoby plave – při rychlejších pohybech dojíždí. Vzniká tak subjektivně pocit podobný něčemu vlečenému na gumičce, proto jsem nazval reakci kurzoru jako „gumovou“. Nelze říct, že by šlo o zásadní věc, která by vás od Cintiqu úplně odradila, nebo která by degradovala práci. I s tímto lagem je možné v klidu pracovat, ale zvyknout si na něj asi úplně nelze. Přispívá to proto opět k tomu, že Cintiq není na používání tak přesný, jako Intuos. Musím upozornit, že tento lag nezávisí na výkonu počítače, ani na velikosti štětce, můžete jej pozorovat i v případě, že perem vůbec nekreslíte, jen „vlečete“ kurzor po obrazovce. Nejlépe je to poznat ve chvíli, kdy začnete ovládat kurzor myší, nebo dokonce, pomocí Intuosu, přímo na obrazovce Cintiqu. V tu chvíli veškeré gumové chování zmizí! Pátral jsem po tom, co by mohlo tento lag způsobovat, ale jednoznačně najít příčinu se mi nepodařilo. Zpoždění musí vznikat někde v řetězci pero – snímač tabletu – analýza počítačem a zpracování dat – grafická karta – zobrazení na monitoru. Odezva Cintiqu na pohyb kurzoru je zkrátka pomalejší, než u Intuosu, což by mohl naznačovat rozdíl v parametru Report rate, kterou má Cintiq 133 bodů za vteřinu, zatímco Intuos 200.
Je mi jasné, že popis tohoto chování kurzoru může působit příliš abstraktně, proto jsem sáhnul k ilustračnímu materiálu ve formě videa. V HD rozlišení se tak můžete podívat, jak kurzor reaguje. Jedno video zachycuje kurzor sám o sobě, při kreslení vzorových čar různými štěci, druhé pak jeho chování přímo při práci. Zmíněná „gumovost“ je tam jasně patrná a podle mého názoru snižuje pocit realistického kreslení, který se Wacom snažil Cintiqem vytvořit. Po nějaké době práce si na tento jev vcelku zvyknete, ale občas se výrazně připomene, což může působit rušivě.
Aby to bylo úplné, existuje ještě druhý lag, který můžeme nazvat třeba jako Brush lag. Ten závisí na výkonu počítače (především procesoru) a můžeme ho pozorovat u velmi komplikovaných štětců. Čím složitější štětec, čím více pixelů má tvořená stopa, čím složitější pohyb po obrazovce, tím větší výkon na výpočet je potřeba. Proto některé štětce vykazují různé úrovně zpoždění, což jsem také demonstroval na videu. Na rozdíl od cursor lagu je toto chování ale naprosto normální a lze ho ovlivnit zvýšením výkonu počítače. Na určité hranici začne tyto štětce omezovat už samotná technologie komunikace tabletu, takže s jejich zpožďováním je třeba počítat.
Subjektivně mi tedy dělal u Cintiqu největší problém právě cursor lag a distance krycího skla. Je možné, že člověk neovlivněný používáním Intuosu, s tím nebude mít vůbec problém a zvykne si na ně mnohem rychleji. Nechci tím ale říct, že by tím bylo kreslení na Cintiqu nějak výrazně degradováno – spíš není tak pružné a přesné, jak by člověk od zařízení s podobnou koncepcí čekal.
Tablet jsem vyzkoušel v řadě grafických programů, které umožňují digitální kresbu a malbu. Spolehlivě funguje ve Photoshopu, Painteru, ArtRage, Autodesk Sketchbooku a dalších, cursor lag je všude naprosto stejný. Nedokážu si představit použití Cintiqu ve 3D oblasti, protože jeho pero jako kontroler je podle mého názoru méně přesné, než myš. I přes to jsem jej zkusil použít k ovládání populárního modelovacího programu Z-Brush a musím říct, že zde Cintiq exceluje. Ovládání je velmi příjemné, u modelování objemu různých tvarů cursor lag v podstatě neznamenáte, hlavně kvůli odlišnému způsobu práce se stopou. Tvarování v Z-Brushi bylo tedy díky Cintiqu realističtější a trochu více umocnilo pocit, že máte tu virtuální hroudu opravdu pod rukou.
Pro koho tedy Cintiq 24HD vlastně je?
U zařízení v ceně okolo 60 tisíc korun je každé rozhodování těžké. Určit jednoznačně, pro koho by byl Cintiq se svou koncepcí přínos a pro koho ne, je problém. Wacom jej sice prezentuje jako univerzální tablet pro každého kreativního profesionála, ale osobně si myslím, že efektivně pokrývá jen část z nich. Možná by proto Wacomu do budoucna neškodilo koncept rozdělit a třeba těm, kteří potřebují lepší displej, dát odpovídající řešení.
Pro uživatele Intuosu nepřináší přechod na Cintiq, z pohledu samotné práce a její přesnosti, nic navíc, co by ospravedlnilo tak vysokou investici. Intuos je přesnější a ve výsledku nepoznáte, jestli byla ilustrace udělaná na něm, nebo na Cintiqu. Takže v tomto případě jde vysloveně o komfort práce a o vlastní preference. Komu vadí strnulé zírání do monitoru při práci na Intuosu, tomu by možná vyhovoval egonomický koncept Cintiqu.
Uživatelé předchozích modelů Cintiq také k upgradu nic zásadního nenutí, opět kromě ergonomie nebo lepšího a většího displeje. Paradoxně právě oni mají s novým konceptem nejvíce problémů, jsou to právě oni, kdo na fórech neustále omílají nemožnost natáčet plátno hardwarově a podobně. Člověk, který si kupuje svůj první grafický tablet tímto nebude vůbec zatížen a vezme nový Cintiq takový, jaký je.
Cintiq také pravděpodobně nekoupí lidé, kteří požadují přesné barevné podání, tedy například ti, co retušují a postprodukují fotografie nebo různé digitální montáže. Samozřejmě, vždy jde výsledný obrázek doladit na profesionálním kalibrovaném monitoru, ale mnoho autorů chce vidět realistické barvy a nerozsypané gradienty přímo při práci.
Podle mého názoru ale má Cintiq své klienty. Nejlépe poslouží těm, kteří nejsou zatíženi žádnými předchozími zkušenostmi, ať z oblasti tabletů Intuos nebo grafických monitorů. A také těm, pro něž je myšlenka a její okamžitá vizualizace společně s přirozeným ovládáním to nejdůležitější. Proto se Cintiq nejlépe uplatní u designerů, u concept artistů, skicařů nebo storyboardistů. Tedy všude tam, kde potřebujete rychlost, intuitivnost, svižnost a co nejpřirozenější cestu od myšlenky po realizaci. Zároveň může velmi dobře posloužit ilustrátorům a obecně kreslířům, jejichž práce se nepohybují v mantinelech přesných barev. Například obálkáři a ilustrátoři artworků pro filmy nebo počítačové hry nebudou mít s barvami problém, protože jejich světy jsou často už v základu barevně posunuté. Nemluvě o tom, že evangelisté kalibrace by se zhrozili, kdyby viděli, na jakých monitorech nezřídka pracují špičky oboru. Je zkrátka mnoho výtvarných oblastí i konkrétních aplikací, kde displej tohoto tabletu neznamená žádný handicap. Vše si musí zvážit samotný uživatel, protože Cintiq je drahý tablet a jeho pořízení musí mít nějaký opodstatněný smysl. Také je to stále jen nástroj, a v případě digitální malby nebo kresby vám vůbec nic neusnadní, spíše naopak. Častý omyl laiků je, že digitální malba je díky tabletům snadná a zvládne ji každý. Tomuto mýtu věří ale jen do té doby, než si ji mohou vyzkoušet a zjistí, že je to úplně jinak.
I pro vážně rozhodnuté zájemce mám jednu radu: Tablet si vyzkoušejte, nejlépe při nějaké reálné práci v grafickém editoru, alespoň pár desítek minut. Při ceně kolem 60tisíc korun na to máte nárok. Recenze, PR zprávy a informace prodejců jsou jedna věc, skutečný pocit z práce ale nahradit nemohou.
+
-
provedení a vzhled
-
ergonomie a polohování
-
velká pracovní plocha
-
displej je mnohem lepší, než u předchozích modelů
–
-
displej nemá HW kalibraci a nepodporuje 10bitové barvy
-
nefungují kaligrafická pera typu ArtPen (zatím)
-
cursor lag
-
nesmyslně a nefunkčně umístěná tlačítka pro nastavení displeje
-
hluk ventilátoru
-
možnost výskytu vadného pixelu a problematická reklamace
Za zapůjčení tabletu Cintiq 24 HD děkuji firmě AW | GRAPH a serveru Maxarea.com
