Jeden z mých velkých snů se konečně splnil. Po dlouhé době plánování jsme se konečně vypravili vlastním autem do švýcarského Gruyeres, kde je od roku 1998 ve středověkém hradě zřízena stálá expozice umění H.R. Gigera známá jako H.R. Giger Museum.
Cesta probíhala vcelku dobře, vyjeli jsme 26. října asi v osm hodin večer z Pardubic a jeli jsme stále po dálnicích, až do švýcarského Bulle, kde jsme opustili dálnici a vydali se do nedalekého Gruyeres. To se nachází ve francouzsky mluvícím kantonu, což bylo znát na každém místě. V městečku Chateau d´Oex jsme se chytili značek, které nás dovedly na jílovité parkoviště přímo pod hradem Gruyeres a Chateau st. Germain. Ikdyž hrad působí jednotným dojmem, je rozdělen na dvě části – na “městskou” část Gruyeres a na hrad Chateau st. Germain. V městské části jsou obchody a obchůdky, často se zaměřením na sýry, neboť Gruyeres je proslavené jistou sýrovou pochoutkou. Velmi působivý byl obchod s drahými kameny a broušenými fosíliemi, kde člověk žasnul, co všechno lze z kamenů vybrousit. Celé nádvoří městské části vypadalo opravdu nádherně a velmi živě. Naštěstí bylo už po sezóně, takže turistů nebylo mnoho, ikdyž jsme z parkoviště pod hradem viděli několik velkých autobusů, mířících nahoru. Ani nemusím říkat, jak nás okouzlila okolní příroda a také naprostá čistota. Marně byste hledali na zemi nedopalky cigaret nebo něco podobného.
Nakonec jsme už neodolali a vyrazili přímo k muzeu. Snažil jsem se zorientovat podle vzpomínek na letáček z muzea a na virtuální prohlídky na stránkách www.hrgiger.com. Obchod se suvenýry, který byl naproti muzeu byl nyní uzavřen, neboť se v něm instaluje výzdoba a zařízení nového Giger baru. Koukali jsme skrz okna dovnitř, kde byly na zemi naskládané vylisované prefabrikáty známých křesel a “páteřovitých” struktur, které mají být instalovány jako oblouky na stropě. Jinak místnost působila dojmem, že tam bude potřeba udělat ještě dost práce. Z oblouku průchodu u muzea zmizel velký vetřelec, který visel nad lidmi, jakoby se na ně chtěl vrhnout. Toho jsme později našli viset v jedné místnosti u recepce muzea. Před muzeem je instalována velká plastika Birthmachine, vedle stálo rezaté, ale impozantní Torso a na zídce seděla soška Morpheus. Nad vchodem se vznášel rovněž rezatý Kondor. Původně byly v tomto prostoru instalované i betonové sedačky, ale nyní tam zbyly jen tři. Ostatní byly opět někde v postranních místnostech muzea. Připomínalo to nějakou rekonstrukci nebo přestavbu. V recepci muzea jsme si koupili lístky (10CHF na osobu + 2CHF za prohlídku hradu Chateau st. Germain). Ke koupi byly i knihy, kalendáře, plakáty, tisky, pohledy a trička s Gigerovými motivy. Knihy byly podivuhodně levné, pohledy se pohybovaly okolo 1-3CHF a plakáty stály nějakých 11CHF. K prodeji byly i velké litografie přenesené fotograficky na hliníkovou desku. Jednalo se hlavně o Gigerovy prvotiny, které ještě nemaloval airbrushem. Tyto velké obrazy působily velmi dobře, i když šlo vlastně o tisk (to bylo patrné při blízkém pohledu, kdy se objevil tiskový rastr). Tisknou se na objednávku a jejich cena byla dost vysoká (myslím nějakých 8.000CHF).
Po upozornění, že se v muzeu nesmí fotografovat, jsme vyrazili na prohlídku. Muzeum není příliš velké, rozkládá se ve dvou patrech a ve třetím patře je Gigerova soukromá sbírka umění. Některé z obrazů jsou velké fotokopie nebo tisky, protože originály jsou ztraceny nebo prodány a není je možné vykoupit zpět. Nicméně originálů si člověk užije dost. Prohlídka začíná prvotinami, jako Under the earth, Mother and Child apod. Následuje několik olejových maleb a pak člověk vejde do dlouhé chodby, na jejímž konci stojí ve skleněné vitríně vetřelec. Tady jsme konečně uviděli známé obrazy, které Giger vytvořil jako návrhy k filmu Alien. Obzvlášť působivý je velký obraz alienova cyklu Hieroglyphs. Většina obrazů je zarámována za plexisklem a ne klasickým sklem. Honza Podškubka, který byl s námi, mi vysvětlil, že to je kvůli tomu, že by tak velké obrazy (70x100cm) byly příliš těžké a že při pádu by sklo mohlo obraz zničit. Dlouho jsem obdivoval vetřelce. Ten pohled opravdu stojí za to. Není to sice originální oblek, který byl použit ve filmu, ale věrná kopie, která působí velmi silným dojmem. Vetřelec je opravdu mohutný a vysoký, já měřim 195cm a připadal jsem si proti němu jako trpaslík. Řekl bych, že setkání s vetřelcem byl jeden z nejsilnějších dojmů, který jsem v muzeu zažil.
V dalších místnostech jsme objevili obří obrazy série The Spell. Když stojíte v místnosti se čtyřmi stěnami, z nichž každou tvoří obraz tak monumentálního vzhledu, není možné, aby to ve vás něco nezanechalo. V následující místnosti byly další velké obrazy, bohužel Li II byla fotokopie a ne zrovna nejlepší kvality. V dalším patře jsme našli malby pro film Poltergeist II a obrazy ze série NYC. Uprostřed místnosti se nacházela sestava nábytku, několik Harkonnenových židlí a nádherný stůl. Když to člověk vidí vlastníma očima, pak teprve pochopí tu dokonalost tohoto nábytku a nemůže se divit, že se každý chce v křesle nechat vyfotit. U stropu byla vitrína s Ghost train z filmu Species a další místnost nabízela velké obrazy jako Vlad Tepes, Magus, Passage a další. O patro výš se nachází soukromá sbírka H.R. Gigera, kde mě opravdu zaujal obraz Boba Venosy a ocelový pavouk s tělem z lidské kostry, který stál uprostřed místnosti na koberci.
Co říct na závěr? Návštěva muzea stojí rozhodně za to. Setkáte se tváří v tvář obrazům, které znáte z knih a pocítíte atmosféru, která z nich vyzařuje. Je pravda, že obrazů je docela málo, vezme-li člověk v úvahu to, kolik maleb Giger vytvořil. Navíc některé z nich nejsou originály a prakticky všechny jsou nějakým způsobem poničené, ať už jsou poškrábané, natržené nebo pomačkané. Není divu, stěhování po celém světě muselo zanechat nějaké stopy. Atmosféra muzea byla trochu rozporuplná. Možná jsem to cítil jen já, ale přišlo mi, že jsem uprostřed umění, které patří jiné době, které pozvolna usíná. Ikdyž Gigera zná celý svět, je to přece jenom skoro dvanáct let od doby, kdy namaloval svou poslední airbrushovou malbu. Jeho umění ohromovalo svět v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale nyní se stává spíše historií. Nevím proč, ale celková atmosféra se opravdu blížila spíše muzeu než stálé expozici. Gigera zbožňuje celý svět, objevuje ho stále hodně lidí, ale jeho umění není uměním nových generací. Možná právě to si uvědomíte, až budete stát uprostřed jeho fantastických maleb, které ho vynesly nahoru. Ať je to jak chce, muzeum je připraveno přijmout každého, kdo o to projeví zájem… Neváhejte.
