Vernisáž cyberpunkových obrazů v pardubickém klubu Apollo
Akce proběhla v mrazivou sobotu 11. ledna 2003. Den před tím jsme nainstalovali v klubu velkoformátové dekorační obrazy s jednoznačně cyberpunkovými motivy. Obrazů bylo celkem pět, čtyři o velikosti 100×120 cm a jeden velký s nápisem Apollo o rozměrech 100x200cm. Obrazy mají UV reflexní vrstvu, takže v přítmí při zapnutých UV lampách lehce září a mají tak velmi dobrý vliv na prostředí klubu. Jako klasicky jsem celý den nestíhal, takže jsem se (kromě předchozí zkoušky projektoru) dostal do klubu až o půl desáté. To už bylo Apollo zaplněné přáteli, známými ale i neznámými návštěvníky. Jejich počet mě trošku vyvedl z míry, ale když jsem zjistil, že jich většinu znám, se to zlepšilo. Byl jsem opravdu rád, že většina z těch, které jsem pozval přišla.
Po naléhání mnoha lidí jsem svolil k úvodnímu slovu, ale protože jsem se necítil na to, mluvit před tolika lidmi, zvolil jsem (snad originální) postup – na projektoru k němuž byl připojený můj počítač, jsem spustil Word a svoji řeč jsem napsal velkými písmeny. Snad mi příznivci mluveného slova odpustí…
Po krátké ukázce nascanovaných a přefocených obrazů, které na velké ploše projekce nádherně vynikly, se ujal vedení večera Robert Urbánek (ForeverBroken), který vybral ve svém hudebním archívu ty nejlepší skladby z oblasti elektroniky a industrialu. Jména jako Nine Inch Nails, Tools, Stabbing Westward, Orgy, Filter a další mluví sama za sebe. Hudba výborně dokreslovala atmosféru a hodila se jak k vystavovaným obrazům, tak k experimentálnímu filmu, který přišel o půl dvanácté. Jak jsem zaznamenal, na film se spousta lidí těšila a neustále se ptali, o čem bude. Když dohrál Robert, světla zhasla a na plátně se objevily první políčka filmu s názvem “Made In The Head”. Byl to flashový film sestavený ze statických obrázků a prošpikovaný efekty. Na velké ploše projekce vyniknul tak, že i já sám jsem jen nevěřícně koukal. Velkou práci odvedla geniální hudba Lustmorda, NIN a Skinny Puppy, jejichž skladby jsem použil coby soundtrack. Některé momenty jsem opravdu nečekal, třeba když gradace ve skladbě přesně odpovídala momentálnímu stavu obrazu (hudbu jsem totiž nakriptoval těsně před akcí a nestihnul jsem si ji poslechnout). Film trval něco kolem deseti minut a po jeho skončení se ozval nečekaný potlesk. Ten mě opravdu dostal :o) Dále večerem provázel DJ Vaant, který ze svých desek hrál příjemný drum and bass. Po několika prosbách jsem se rozhodnul film asi po hodině a půl opakovat.
Celý večer byl ve znamení dobré nálady a pohody, za což bych chtěl všem zúčastněným poděkovat.
