Dnes si můžete přečíst rozhovor se Stevem Wangem, doslova legendou speciálních efektů a masek, který se proslavil prací hlavně na filmech Guyver a Predator. Rozhovor by měl trochu napravit ostudnou neznalost většiny diváků fantastických filmů, kteří obvykle o tvůrcích nevědí zhola nic. Znalci filmového řemesla v něm tolik nového nenajdou.
Rozhovor je převzatý z Latex Mask Central
Steve Wang je jedním z lidí, kteří překročili hranice své profese. Lidé mimo obor filmových triků znají jeho jméno, možná o něm slyšela dokonce vaše matka. Navíc se zdá, že se drží při zemi a je to prostě skrz naskrz příjemný chlapík. Nepřistihnete ho, že by stavěl na odiv svůj talent a chlubil se, protože to prostě nemá zapotřebí. Jeho portfolio to zvládne za něj. Chce jen tvořit a odvádět tu nejlepší možnou práci. Zeptejte se kohokoliv z oboru speciálních efektů, kdo ho ovlivnil a Steve bude určitě na seznamu. Odchytili jsme ho a zahrnuli otázkami, dokud se nezhroutil vyčerpáním. A pak jsme pokračovali dál.
LMC: Pojďme se podívat do historie. Děláš tuhle práci už víc než 20 let. Co tě původně přivedlo k sochařství a designu?
SW: Už od 4 let jsem kreslil komixové příšerky a hrdiny. Do Ameriky jsem se z Taiwanu přestěhoval roku 1975, když mi bylo 10. Bylo to kolem svátku Halloween a já uviděl svoji první latexovou masku. Úplně mě to nadchlo a začal jsem dělat různé brigády, abych měl peníze a mohl je začít sbírat. Ve 14 jsem měl už něco kolem 30 masek a začlo mě zajímat, jak se vlastně dělají. Nakoupil jsem nějaké knihy o divadelním maskování a tvorbě příšer a snažil se z nich vycucnout veškeré možné info. V těch časech nebylo lehké dostat se k relevantním informacím. Každopádně dvě vydání Cinemagic nadobro změnily můj život. Byl to návod Kirka Bradyho, jak vytvořit masku na celou hlavu a článek Craiga Reardona o výrobě latexu. Od té doby to byl jeden velký pokus a omyl.
LMC: Dostalo se ti nějakého formálního vzdělání nebo jsi samouk?
SW: Jsem samouk. Většina umělců v tomto oboru z mé a starších generací byli samouci. Jak jsem řekl, nedaly se o tom získat skoro žádné informace. Makeupové efekty se teprve stávaly populárními.
LMC: Děkuješ za svůj talent tvrdé práci nebo sis všechno osvojil lehce?
SW: Obojí. Jako děcku mi tvrdili, že když se budu hodně snažit, bude ze mě dobrý umělec. Jak jsem dospíval, došlo mi, že to není tak úplně pravda. Nejdříve musíte mít to štěstí a narodit se s talentem a navíc zde jsou různé úrovně talentu. A když pak budete makat dost tvrdě, možná budete dobrý. Kdysi v 7. třídě jsem měl kamaráda, kterého jsem strašně obdivoval. Dokázal kreslit inkousotovým perem a nemusel vůbec gumovat! A jeho kresby byly vždycky trojrozměrné. Později na střední se rozhodl, že malování je pro děcka a začal hrát na kytaru. Nemyslím, že by se proslavil, protože jsem už o něm nikdy neslyšel. Mrzelo mě, že zahodil takové nadání! Hodně jsem na sobě pracoval a přesto bych zabíjel, abych byl tak dobrý jako on. Nemůžete prostě svůj talent brát jako samozřejmost.
LMC: Cítíš tlak, když po tobě dnes lidi chtějí zázraky, protože jsi přece ten slavný Stewe Wang?
SW: LOL, ano! Ten tlak cítím neustále. Vždycky jsem ve své práci šel dál než ostatní, dělal jsem víc, než po mně bylo vyžadováno. Je to jeden z klíčů, jak se stát úspěšným. Když jsem byl mladší, moji kolegové v obchodech, kde jsem makal, bývali naštvaní, protože jsem pracoval příliš rychle a tvrdě. Nic jsem si z toho nedělal. Dokážu makat jen na plný výkon. Někdy to ale vůbec není rychlé. Závisí to na mém porozumění danému subjektu a někdy taky na náladě. Jeden z mých největších strachů je, že mě práce začne nudit. Když vás práce nudí, je to mučení. A co se týče očekávání lidí… No co. Nikdo není dokonalý! Ne vždy dělám na věcech, na kterých bych chtěl. Většinou jsem prostě nájemná síla a dělám na designu, který vymyslel někdo jiný. Dělám to nejlepší, co můžu. A v minulosti se mi už párkrát povedly pěkné sračky :))
LMC: Jak se ti povedlo prorazit?
SW: Bylo to v roce 1968. Byl jsem tehdy v oboru sotva rok a pracoval už na filmech Ricka Bakera, Stana Winstona a Bosse. Měl jsem zase makat se Stanem na filmu Monster Squad spolu s mým přítelem Mattem Rosem. Bylo nám sotva 20 a byli jsme plní ambicí. Stanovi se moje práce líbila a svěřil mi design Predátora a dozor nad pracemi na něm. Měli jsme velmi málo času a bylo to peklo, ale zvládli jsme a to zbytek — jak se říká — už je historie. Pak už jsem měl místo v aréně filmového makeupu zajištěné.
LMC: Myslel sis, že se dostaneš až na vrchol? Měl jsi velké sebevědomí?
SW: Nikdy jsem o tom opravdu nepřemýšlel. Nemůžu říct, jestli jsem na vrcholu. Vždycky mám dost práce, to je pravda, ale ta myšlenka “být na vrcholu” ve mně vzbuzuje představy, jak stojím na tribuně s tiárou na hlavě a mávám svým fandům :)) Takhle to určitě není. Jsem do určité míry uznávaný a to mi stačí. A co se týče sebevědomí — vždycky když dostanu nějakou práci a hlavně když mám i dozorčí funkci, naskytne se dost situací, které by znejistily kohokoliv. Trik je v tom, zůstat kreativní, otevřený a vždycky ze sebe vydávat to nejlepší.
LMC: Když tvá hvězda začala opravdu zářit, jak ses s tím vyrovnal?
SW: Na tohle nemyslím. Od přátel se občas doslechnu, že o mě mluví lidi, které jsem nikdy neviděl a popisují, jaký jsem sráč, že se mnou nejde vyjít a moje ego už prorostlo stropem. Moje jediná obrana je, chovat se přesně naopak. Dělám co můžu, abych zůstal slušný, respektoval ostatní lidi a pomáhal jim. A už je to nějaká doba, co jsem někoho slyšel vykládat, jaký jsem hajzl.
LMC: Pracoval jsi se špičkami v oboru — Stan Winston, Rick Baker, Dick Smith… a mnoho dalších. Nepodělíš se o nějaké osobní zážitky?
SW: Naučil jsem se od nich mnoho do života i z profese. Když jsem v Mexiku dělal Predátora, Stan mi složil kompliment za “skvělou práci”, kterou jsem odvedl a já začal vykládat, že jsem si nevedl moc dobře a musím se ještě hodně zlepšit. Stan mě zastavil a řekl, že jsem k sobě zbytečně kritický a měl bych jeho poklonu prostě akceptovat. Podle něj má být člověk na svou práci hrdý, konec konců, když ji nikdo neocení, proč jsme to vlastně dělali? Poslechl jsem ho a teď už se nebojím sám sobě něco pochválit, když cítím, že se mi to povedlo.
LMC: Kdo tě kdy vyprovokoval k tomu, překonat sám sebe?
SW: Podle mě má každá práce svá úskalí a výzvy. Nemůžu říct, že by mě někdo určitý vyprovokoval k lepšímu výkonu. Většinou to udělá nějaká nová zakázka. Každá má v sobě něco, co jsem ještě nedělal. Například na nejnovější práci, kterou jsem dělal pro Patricka Tatopoulose (Godzilla, Den nezávislosti), jsem měl udělat příšerku, která dokáže zaklonit hlavu až o 230 stupňů. Měli jsme na její stavbu jen 3 a 1/2 týdne, takže jsme museli použít pěnový latex, který se nedokáže zdaleka tak moc napnout aniž by praskl. Musel jsem tedy zpracovat pružinovou strukturu, která nejen že takový nápor snese, ale ještě na ní vzniklé zvrásnění vypadá přirozeně.
LMC: Co tě na téhle práci nejvíce baví?
SW: Ta část, ve které dostanu zaplaceno! Jen žertuju 🙂 Nejraději mám spolupráci s talentovanými umělci a štábem. Není nic více vzrušujícího než pocit, že jste součástí dobře fungujícího týmu.
LMC: Považuješ nějakou disciplínu (sochaření, malování, design… atd.) za zajímavější než ten zbytek?
SW: Nejvíc si užiju tvorbu designu a sochaření. Ale mám rád celý ten proces. Všechno to řešení různých problémů vás udržuje na nohách. Moje filosofie vždycky byla “inovovat ne imitovat” a vždy se snažím vylepšovat své schopnosti.
LMC: Kterého dalšího sochaře/tvůrce efektů obdivuješ?
SW: Tahle otázka je na mě moc komplikovaná, seděli bysme tu celý den! Řekněme prostě, že v tomhle byznysu se pohybuje velmi mnoho talentovaných lidí a já mnohým velmi fandím.
LMC: Během své kariéry jsi už leccos vytvořil i řídil. Naplňuje tě tvorba filmu z těchto různých perspektiv?
SW: Cítím, že moje priority co se týče tvorby filmu se posunuly a vyspěly. Co jsem kdysi považoval za velmi důležité teď za tak klíčové nepovažuju. Vizuální stránka pro mě znamenala všechno, teď si uvědomuju, že tvorba charakteru a příběhu je vždy přednější. Skvělé vizuální efekty jsou samozřejmě fajn, ale bez příběhu je to jen plýtvání časem a prostředky.
LMC: A jsou tu podle tebe vůbec ještě nějací filmaři, kteří dokáží vytvořit dobrý příběh?
SW: “Dobrý” je relativní a já si neodvažuju to posoudit. Pokud se vám nějaký příběh nebo film líbí, je podle mě dobrý.
LMC: Co je tvá nejoblíbenější část v tomhle režisérsko/producentsko/ scénáristickém byznysu?
SW: Ta část, když mě lidi, co řídí přítok peněz do filmu nechají v klidu. Tak odvedu tu nejlepší práci. Mnoho exekutivců a producentů si to neuvědomuje, ale nejlepší výsledky od filmařů dostanou, když je podporují, namísto toho, aby jim do toho kecali a brzdili je.
LMC: Guyver je tvoje dítě a kultovní klasika. Co znamená pro tebe? (pozn. překladatele: Guyver je film o mladíkovi, který najde tajemné mimozemské zařízení, které sroste s jeho tělem a udělá z něj superhrdinu. Původně se jednalo o v Japonsku populární manga sérii)
SW: No vlastně považuju film Guyver 2: Temný hrdina za mé dítě. První Guyver vznikl za spolupráce s mým dobrým přítelem “Screaming Mad” Georgem a nebylo to přesně to, co bych chtěl vytvořit. G2 je můj zatím nejoblíběnejší projekt. Je sice kapku neohrabaný, určitě ne nejlepší film, na kterém jsem dělal, ale zvláštní je tím, že jsem v něm měl plnou tvůrčí svobodu. Ovšem v rámci omezného rozpočtu $900 000. Vložil jsem do toho tolik potu a slz. Dělal jsem za 300 babek na měsíc po dobu více než rok, takže určitě jsem to nedělal pro peníze. Distributoři dostali svoje miliony a já prd. Ani peny! Každopádně jsem do toho filmu investoval mnoho emocí a čas od času se na něj rád podívám.
LMC: Dokážeš se na něj dívat jako divák oproštěný od pohledu režiséra?
SW: To je jedna z nevýhod filmařiny. Nemůžete se na vlastní filmy dívat objektivně. Jste příliš zainteresovaní, viděli jste každý frame milionkrát. Jediný způsob, jak se to dá překonat, je dívat se spolu s obecenstvem a prožívat to tak trochu přes ně.
LMC: Jak sis myslel, že bude publikum reagovat na Guyver 2?
SW: Doufal jsem v pozitivnější ohlas, ale realita je taková, že ačkoliv mnoha fandům se to líbilo, nezainteresované publikum to prostě nepřijalo. Neviním je, i když to byl pro mě trochu šok. Byl jsem na ten film opravdu hrdý, taky proto, že vznikl za tak málo peněz. Nedokážete si představit, co všechno jsme museli během filmování zvládnout.
LMC: Na čem teď pracuješ?
SW: Momentálně si dávám od filmů pauzu. Svět speciálních efektů je tak rušný, že obvykle přecházím od jednoho projektu k druhému bez jakékoliv pauzy. Navíc zatímco rozpočty nezávislých filmů klesají, jejich cena roste. Začíná být čím dál těžší natočit vlastní film. Nemám moc šancí získat film velkého studia, protože nejsem renomovaný tvůrce rockových klipů nebo známý režisér. Oficiálně k tomu můžu říct, že v současnoti čekám na ten “pravý film.” 🙂
LMC: A máš nějakou představu o tom “pravém filmu”? Neoficiálně 😉
SW: To se mění ze dne na den :)) Musí mít opravdu dobrý scénář a musí v tom být dost peněz, takže nebudu muset dělat kompromisy.
LMC: Dělal jsi na mnoha nejznámějších příšerách světové kinematogtrafie: Predator, Alien, Batman etc. Která tě nejvíce proslavila?
SW: Řekl bych, že Predátor a Guyver. Přinejmenším je v mailech nejčastěji zmiňují moji fanoušci.
LMC: Jak vznikají tvé designy?
SW: Predátor má v sobě prvky vlkodlaka, samuraje, válečníka kmene Zulu a něco z Masamune Shirowa (tvůrce Apple seed – manga), Guyver byl původně vytvořen Yoshiki Takayem, já ho jen přepracoval a přidal prvky kostí a svalů.
LMC: Mohl bys nám říct nějakou veselou historku z natáčení? 🙂 Efekty, které vznikaly v poslední minutě, drama v zákulisí… takové věci.
SW: Když jsem pracoval na Godzille, byl tam i Craig Reardon, jehož nejznámější výtvory jsou asi Gremlini a Poltergeist. Napsal článek o tom, jak si postavit mašinu na latex, který jsem četl jako dítě. Ten článek změnil můj život a mnoho mě naučil, což jsem mu taky osobně řekl a poděkoval mu. Dal mi jeho kopii a byl tak skromný, že ji nechtěl ani podepsat. Nakonec mi dal autogram na zvláštní papírek. Tohle si navždy zapamatuju.
LMC: Myslíš, že Hollywood funguje dobře? Co bys ty sám změnil na tvorbě velkorozpočtových filmů. Uplatnil bys něco z toho na vlasních filmech?
SW: O tomhle jsem nepřemýšlel a ani nebudu. Nemyslím, že bych někdy v blízké budoucnosti sám dělal velkorozpočtový snímek a takové hypotézy mi přijdou jako marnění energie. No co, jsem upřímný.
LMC: Jakým směrem se Hollywood ubírá, pokud jde o horory a trikové filmy? Je to dobrý nebo špatný směr?
SW: Myslím, že špatný. Filmy se pouštějí pokusnému publiku a na základě výsledků se pak mění a často pak působí jako z jedné formy. Dimension films jsou známé tím, že takové změny dělají a to na škodu filmu. A tento trend podle všeho jen tak nezmizí.
LMC: Jaká je tvoje nejoblíbenější maska?
SW: Hmmm… to je jako ta otázka na můj nej film. Mám jich rád tolik, že to nedokážu říct. Stále ještě masky sbírám, takže bych řekl, že kterákoliv z masek v mé sbírce je má oblíbená.
LMC: Máš nějaký vyhraněný styl masek, které musíš mít?
SW: Hledám netradiční design. Nejsem fanda Michaela Myerse, Jasona a dalších hororových ikon. Mám rád inovativní a odlišné věci.
LMC: Vytvořils Myersovu masku? Bylo to pro peníze nebos měl jiný důvod?
SW: Šlo o prachy. Musím přiznat, že bylo dost obtížné jí udělat. Zdání klame. Mnoho lidí si myslí, že je to prostě jen bílý ksicht, takže vznikla spousta špatných replik. Musel jsem ji 4x předělávat, než jsem byl spokojený.
LMC: Je nějaká společnost nebo umělec, jehož masek máš nejvíc?
SW: Mám rád Dona Posta, Old Distortions, House of Horror, Be Something studios, Disguise…
LMC: Při vší tvé slávě a úspěchu stejně každý rok vypouštíš novou řadu masek. Co tě drží v tomhle oboru?
SW: Je to moje první láska. Chtěl jsem to dělat už od dětství. Navíc kvalita Halloweenových masek strašně poklesla. Stal se z toho tak mizerný kšeft, že lidé zapomněli, jaká to může být magie. Při riziku, že budu znít jako idealista, musím říct, že jsem chtěl něco z té magie vrátit zpět. Ale jsem v tom pořád relativně nováček, takže jsem už schytal pár tvrdých lekcí. Ale jsem optimista, vím, že můj cíl není nereálný, jen to chce čas a spoustu dřiny.
LMC: Pravda, lidi vidí masky jako spotřební zboží, které nakoupí jednou za rok a pak vyhodí. Vidíš nějakou šanci pro vysoce kvalitní masky, které by tenhle trend zvrátily?
SW: No zatím jsem našel jen jeden příklad takového zlepšení. Spíš se to zhoršuje. Většina masek je v prodeji u řetězců jako Spencer´s gift a Party city a ti o mé výtvory nemají zájem, protože jakmile by k nim daly svou úděsně vysokou přirážku, nebyly by prodejné. Říkají, že málokdo utratí za masku víc než $50, většinou se cena pohybuje kolem $15-$25.
LMC: Řekni nám něco o maskách, kterés udělal v minulosti pro Death Studios.
SW: Udělal jsem Razora a Huntera. Razor byl design, který vznikl pro Guyver 2 ale nebyl použit a Hunter byla prostě variace na Predátora, kterou chtěl Jeff. Jo Jeff vlastně taky vyrobil trofejní hlavu, kterou jsem udělal pro Predátora a nakonec ji nepoužili.
LMC: Co bys nám řekl o sběratelích masek? Co v masce hledají? Je tu nějaká šance, jak do sběratelské obce nalákat více žen?
SW: Upřímně, obec sběratelů masek podle mě ve skutečnosti neexistuje. Aspoň tedy není tak početná, aby měla nějaký význam pro producenty masek. Kdybych tvořil jen pro sběratele, nevydžel bych ani sezónu. A co v maskách hledají? Podle mé zkušenosti obvykle chtějí známé licencované postavy. Žena sbírající masky?? To zní jako splněná fantazie nějakého sběratelského fanatika :)) Kde můžu takovou potkat? To je příliš krásné na to, aby to byla pravda!
LMC: Dokážeš předpovědět nové trendy v maskách? Co třeba použití jiného materiálu než latex?
SW: Podle mě je všechno při starém. Jediný výraznější trend je to, že sběratelé si kupují zakázkové masky od renomovaných tvůrců jako jsem třeba já. Chtějí špičkové kousky v high-endové kvalitě. Ale pro většinu lidí je to příliš nákladné. A něco jiného než latex? Kdybych si to mohl dovolit, dělal bych masky ze silného vinylu. Všechny vinylové masky v mé sbírce vypadají, jakoby byly odlity včera a jsou přitom staré i přes 20 let. Je to opravdu srdcervoucí, když vidím svou oblíbenou latexovou masku, jak se rozkládá v prach!
LMC: Dostáváš hodně zakázek na speciální masky?
SW: Jsem bombardovaný požadavky na zakázkovou práci. Většina z nich si mě nemůže dovolit, ale momentálně mě to stejně nezajímá. Beru si po zbytek roku volno.
LMC: Kdo je tvůj oblíbený tvůrce masek?
SW: Kdokoliv kdo dělá dobré masky.
LMC: Tvůj design je prostě kus mistrovského umění. Kde bereš inspiraci? Používáš nápady, jak ti přijdou na mysl nebo si děláš předem náčrtky?
SW: Inspirace se ukrývá na nejnečekanějším místech. Naftová skvrna na vodě, prasklina ve zdi a někdy prostě jen má představivost. Dělám si hodně náčrtků. Skoro nikdy nezačínám tvořit, aniž bych měl jakékoliv zdání, co má vzniknout. Mé nejsilnější práce mají za sebou vždy plán.
LMC: Vyrostls na Ultramanovi a podobných superhrdinech. Co vidíš na jejich stylu, co tě zaujalo?
SW: Kostýmy a bojové umění. Copak nejde milovat chlápka v cool kostýmu, když vybíjí duši z těla jinému chlápkovi v gumovém kostýmu monstra?
LMC: Pamatuješ si Space Giants (v Japonsku snad jako Ambassador Magma)? Tu show jsem miloval.
SW: Ano, taky to mám rád, stejně jako mnozí další tvůrci speciálních efektů. Sledoval jsem to na kanálu 2, když jsem byl děcko. Když se v poslední epizodě museli vrátit domů, plakal jsem.
LMC: Jak myslíš, že se trikový průmysl bude vyvíjet, teď s rozvojem počítačových efektů? Jak to ovlivní profíky jako jsi ty?
SW: Většina tvůrců efektů bude souhlasit v tom, že naše oblast skomírá. Přinejmenším v tvorbě přišerek. Kde jsou časy Gremlinů 2 a podobných, kde jsme museli vybudovat armádu animatronických potvůrek. Teď se všechno zvládne v počítači. Ani makeup není co býval. Slyšel jsem, že testují digitální makeup a prý je skvělý a je tu potenciál, aby byl ještě lepší. Moje jediná výtka k počítačovým efektům je, že vzniklo mnoho filmů s podprůměrnými počítačem vytvořenými příšerkami. Většina jejich designu je sama o sobě k smíchu ale převedení do filmu je pak naprosto neakceptovatelné. Jakoby jejich tvůrce neměl ani ponětí o fyzice! Samozřejmě, ne každý může být Phil Tippet, ale měli by se aspoň snažit. Pracoval jsem s člověkem, který se zašklebil, když jsem začal o Rayovi Harryhausenovi. Poznamenal něco o tom, jak mizerné jsou jeho práce a jak jsou počítačové efekty lepší. Neměl ani zdání, jaký byl Ray skvělý animátor, byl úplně zblbý novými technologiemi. Kéž by více filmařů vidělo rozdíly mezi dobrými a špatnými počítačovými efekty. Ale to už je jiná pohádka.
LMC: Co budeš dělat, když oblast tradiční trikařiny zmizí?
SW: Budu dělat masky. Hallowen nikdy nevymře, stejně jako sběratelé masek.
LMC: Jaká je tvá oblíbená modelovací hmota?
SW: Používám všechno od Romy, Wed přes různé typy Chavants až k Super Sculpy. Mám je rád všechny. Snažím se pracovat se všemi typy materiálů.
LMC: Bez jakého nářadí bys nedokázal fungovat?
SW: Potřebuju všechno v mé modelářské soupravě.
LMC: Mohl bys dát nějakou radu začínajícím tvůrcům?
SW: Buďte novátorští, ale držte se reality, i když se jedná o nějakou vyloženou fantasmagorii.
LMC: A co rady pro sochaření?
SW: Sochaření vyžaduje mnoho času a odevzdání. Buďte trpěliví a vytrvalí. Nejlepší sochaři jsou svým uměním úplně posedlí. Jinými slovy — bez práce nejsou koláče.
LMC: Tvoříš si často jen tak pro radost (pokud k tomu máš vůbec čas)?
SW: Ne, čas nemám. Jordu Schell mě kdysi lámal na Nedělní sochařský festival spolu s dalšími příznivci speciálních efektů. Své víkendy trávím se svými dvěma dětmi, jinak modeluju celý den, večer jdu do svého obchodu a tam zase dělám celou noc masky. Takže opravdu necítím potřebu dělat to ještě ve volném čase.
LMC: Jaké používáš barvy?
SW: Gumotiskové barvy. Mám je od union Process.
LMC: A co nějaké typy k barvení?
SW: Nejdříve si zkuste barvení ve Photoshopu nebo na papíře. Opravdu to pomůže, když nemusíte všechno přetvářet za pochodu.
LMC: A nějaké schopnosti nebo talent, který postrádáš?
SW: Ano. Všechny. Nežertuju.
LMC: Jak se člověk dostane do oblasti speciálních efektů?
SW: Udělejte si portfolio s kvalitními fotkami svých prací a zařiďte si nějaký pohovor. Zapamatujte si dvě věci: musíte žít v LA, aby vás vzali a soutěžíte s těmi nejlepšími umělci a techniky z oboru. Takže když se nebudete opravdu tvrdě snažit, nikam se nedostanete.
LMC: Co bys dnes dělal, kdybys nikdy nepřičichl ke své současné práci?
SW: Něco kolem bojových umění.
LMC: Děláš v současnosti nějaké bojové umění? Jaké?
SW: Ne, nedělám nic už přes 10 let. Příležitostně ale trénuju, abych se udržel fit. Praktikoval jsem Wing Chun Kung Fu.
LMC: Co ti dělá radost?
SW: Svoboda vyjadřování a mé děti.
LMC: A co tě zlobí?
SW: Systém hollywoodských studií.
LMC: Co děláš, když nepracuješ?
SW: Trávím čas s dětmi.
LMC: A nějaká moudrost, kterou se v životě řídíš?
SW: Zlaté pravidlo: chovej se k jiným tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě. Chlápek, co ti teď vytírá podlahu bude možná za 10 let tvůj šéf. Buď fér ke všem lidem a respektuj je.
LMC: Takže kdy vyjde DVD zachycující tvou tvorbu (sorry, musel jsem to prozradit)?
SW: Plánuju takové video velmi brzy. Musím si nejdřív udělat čas.
LMC: Nechceš si udělat reklamu na své stránky www.bio-morphs.com ?
SW: Pokud se vám líbí moje masky a chtěli byste v budoucnu vidět nové, můžete mě podpořit. Díky moc.
přeložil: petruschka
Foto copyright
Steve Wang
Stan Winston
20th Century Fox
