Giger In Wien
velká retrospektivní výstava
24. 05.2006 – 01. 10. 2006
Tak a je to tady zase!
Další, již třetí, velká retrospektivní výstava švýcarského umělce H.R.Gigera! Nyní, po předloňské Paříži (2004) a loňské Praze (2005), se koná ve Vídni od 24.5.2006 až do 1.10.2006. 23. května se konala vernisáž otevření výstavy v KunstHausWien a naše parta, samozřejmě, nemohla ani tentokrát chybět!
Pro mě cesta začala již v pondělí 22. května, kdy jsem kolem druhé odpoledne vyrazil z autobusového nádraží na Florenci v Praze do Uherského Hradiště za Honzou Podškubkou. Vezl jsem mu roli s tisky, které mu poslal náš známý švýcarský sběratel a par osobních věcí. Náš plán byl takový, že do Vídně se pojede z Uh. Hradiště osobním automobilem v úterý 23. kolem 2. odpoledne a večer se vrátíme zpět do ČR. Jediný problém byl v tom sehnat řidiče, který by nás tam hodil, protože ani já ani Honza nemáme řidičák (jo, jasně, jsme asi trošku divní J). Honza, se naštěstí před časem seznámil s novým ctitelem Gigerova umění a začínajícím sběratelem, který je profesionálním řidičem v armádě a ten se nabídl, že tu cestu tam a zpět ochotně odřídí. Milan měl přijet do Uh.Hradiště v úterý před polednem, nato se mělo jít na oběd a tradá!
Moje cesta do Hradiště proběhla v pohodě. Dorazil jsem na místo po páté odpoledne. Na autobusovém nádraží na mně čekal Honza, uvítali jsme se a šli jsme k němu domů, kousek od nádraží, kde jsem si odložil, uvítal jsem se s jeho paní, Adélkou, chvíli pokecali a Honza mi ukázal svou sbírku! Na spaní jsem měl k dispozici pokoj kde Honza má právě svou sbírku tak jsem se cítil jak domaJ! Navečer jsme vyrazili na chvilku do města, abych si Hradiště trošku prohlédl, dokud bylo světlo. Skončili jsme v hospodě na pár piv a pak zpátky k Honzovi se vyspat na příští náročný den.
Druhý den ráno jsme vyrazili kolem desáté do města! Honza si šel do banky rozměnit nějaké peníze na cestu a v jedenáct jsme zašli na vlakové nádraží uvítat Milana, našeho řidiče a souputníka. Milan dorazil přesně na čas, takže jsme všichni čtyři zašli na dobrý oběd. Okolo jedné jsme se vrátili do bytu si vyzvednout nezbytné věci a vyrazili jsme. Honza si vypůjčil firemní auto a GPSku takže jsme vyrazili dobře vybavení. Navigace pomoci GPS se nastavila na nejkratší trasu a kontrolovali jsme to ještě na mapě pro srovnání. Naše cesta probíhala naprosto bez problémů a plynule. Na hraničním přechodu s Rakouskem v Reinthal jsme projeli naprosto hladce; český příslušník celnice jen líně mávl, že můžeme dál a rakouský se ani nenamáhal zvednout oči od svých novin. Dále to šlo stejně hladce, kolem čtvrté odpoledne jsme dorazili do Vídně. GPSka nás navigovala naprosto přesně až ke galerii kde byl náš cíl. Měli jsme i štěstí na parkování, protože jsme našli místo jen kousek od galerie. Vzali jsme si své věci a vyrazili ke galerii.
KunstHausWien je neobvyklá budova, vklíněná do běžné blokové zástavby z 19. století. Je to vlastně přestavěný čtyřpatrový činžovní dům s podkrovím, řešený trošku avantgardně, připomínající trošku výtvory španělského architekta Gaudího. Celá budova je hodně atypická, je obložená střípky a střepy obkládaček a kachlíků všeho druhu, různých barev a povrchů, glazurovaných i matných, vkusně sestavených do jedinečné šachovnicové fasády, ve které se střídá obložený povrch s omítkou a skleněnými plochami oken. Když jsme se vynadívali na budovu galerie a pořídli pár fotek tak jsme vyrazili do jejích útrob. Všimli jsme si že netradičně je řešen i povrch parteru před galerii pokračující až do interiéru. Podlaha je velmi nerovná, dlážděná, samá boule takže jsme si museli dávat pozor abychom nezakopli. Dole v přízemí je hala s obchodem, pokladnou a restaurací se zahrádkou. Schody vedou do vyšších pater kde v prvních dvou se nachází stála výstava a až v posledních dvou patrech nahoře je instalace hostujících umělců; momentálně dějištěm velké retrospektivní výstavy H.R.Gigera a náš cíl!
Hned jsme se šli do obchodu galerie podívat, co tam nabízejí. Prohlédli jsme si katalog Gigerovy výstavy a povinně zakoupili, stoji 24,50 EUR, dále jsme zakoupili i dva oficiální plakáty výstavy. Na prodej tam jsou i standardní plakáty z Gigerova musea a pár šperků. Dále tam jsou i zásadní knížky jako Biomechanics, Giger’s Alien, Necronomicon, Film Design a nějaká trička. Jsou tam i plastiky, jako Biomechanoid a Kondor v „rezavém“ provedení! Když jsme uspokojili své „potřeby“ tak jsme vyšli ven. Bylo něco okolo páté odpoledne a vernisáž začínala až v sedm, tak jsme měli dobré dvě hodinky čekáni před sebou. V galerii byl zatím klid, Giger byl právě ještě na tiskovce a jediného pohybu co jsme si všimli byla partička Gigerových nohsledů okupujících jeden stůl v restaurační zahrádce s Lesliem Baranym v čele. Poslali jsme zprávu Marcovi, našemu kamarádovi a sběrateli, že jsme dorazili a čekáme venku před galerii. Marco odpověděl, že za chvilku tam bude, byl na cestě z hotelu. Vskutku se tam objevil za pár minut. Uvítali jsme se, prohodili pár slov a on odkráčel do galerie na nějaké své obchodní jednání. My jsme neměli nic jiného na práci tak jsme posedávali a sledovali pomalu se trousící lidi do galerie očekávajících zahájení výstavy jako my. Docela jsme se bavili jaké různorodé typy lidí se tu schází, od seriozně vypadajících dam a pánů až po rádoby „gothické“ puberťáky. Všichni v ruce drželi svou obálku s pozvánkou na vernisáž. My jsme své obálky měli taky. Jaký to rozdíl oproti tomu co se dělo vloni v Praze. Kdo chtěl, tak jednoduše mohl napsat do galerie a oni pozvánku a zároveň volný vstup na vernisáž, ochotně poslali, naprosto zdarma a bez jakýchkoliv problémů! Pomaloučku, jak se hodina pravdy blížila, se hala v přízemí galerie začínala plnit. Všimli jsme si hodně známých tváří, které jsme viděli už v Praze. Byli to buď Gigerovi známí, nebo nadšenci jako my. Sám mistr se objevil po ukončení tiskovky a přidal se ke svým přátelům sedících v zahrádce. Upozornili jsme Milana, že Giger už tu je a on se šel podívat aspoň z dálky, protože ho ještě neviděl „in persona“.
Konečně nastala sedmá hodina a uvaděči začali pouštět lidi. Vytvořila se docela slušná fronta na schodišti do vyšších pater a my jsme si šli odložit batohy do auta, abychom je nemuseli dávat do šatny. Jedině Milan si nechal tašku s knížkami s nadějí, že ukořistí nějaký ten podpis. My jsme si vzali jen foťáky a vrátili se do galerie. Dole v hale už skoro nikdo nebyl a tak jsme se vydali ke schodům nahoru. Vylezli jsme do čtvrtého patra, kde začínala vernisáž. U vstupu, kde kralovala plastika biomechanoida s bruslemi, se rozdávaly vzorky parfému s příznačným názvem „ALIEN“. Lidé uvnitř byli napěchovaní tak, že se stěží dalo projít. Právě probíhal zahajovací proslov ředitele galerie a tak lidé postávali u pódia a naslouchali. My, protože jsme nerozuměli ani slovu německy, jsme se prodrali dozadu, kde bylo lidí méně a hned začali prohlížet exponáty. První, který nás zaujal byla plastika vetřelce (Necronom 2005) vytvořená pro film Alien3 (1992) v roce 1990. Tento Vetřelec se stal vlastně takovým maskotem Vídeňské výstavy a normálně visí na fasádě Gigerova musea v Gruyéres!
Naše první „kolečko“ bylo vlastně takovou rekognoscí terénu, tedy vlastně zjišťování, co tu je, oproti předchozím výstavám, nově vystaveno, co ne a co bylo vynecháno. Když jsme namátkou proběhli patro a pokračování v podkroví, tak jsme zjistili, že výstava je mnohem menší než ta, co byla v Praze a v Paříži! Chyběly hlavně velké obrazy ze série Spell I a II, Alien a Passage Temple! Jinak nechyběly obrazy jako je Aleph, část série N.Y.C., nechybí Li I a II, Crowley, National park, Baphomet, Behemoth, Satan I a II, série rudých ELP aj. Z plastik nechybí Birth Machine, Suitcase Baby, Nubian Queen, Hoppla Torso, aj. (pozor, Biomechanoid 2000 je umístěn venku v zahradě!). Nechybí ani, už rozpadající se hlava Aliena a ani Harkonnenův nábytek a zrcadla (je tu nově Capo Chair v kovovém-chromovém provedení). Chybí konferenční stolek a židle. Nechybí ani velké plastiky série Passage, tentokrát jich tu je víc než v Praze a pokrývají celé dvě stěny! Je tu nově hodně obrazů ze série Mordor, hodně skic ze série M. De Sade aj. Hlavně je tu hodně ranných prací tuší, ale i obraz Spell III, který chyběl naopak v Praze a Paříži a skvostný Friedrich Kuhn II. Z plastik tu má premiéru již zmíněný Alien Monster (Necronom 2005), Bambi Alien a též zmíněný Biomechanoid s bruslemi – Zodiac Sign Gemini.
Když jsme procházeli výstavou tak se nám zdálo, že celá expozice je daleko skromnější, než třeba mega akce, co proběhla v Praze! Přesto však zachovává svůj průřezový charakter, jakožto retrospektivní. A hlavně je zde hodně originálů, které nebyly publikovány v žádné knize. Což je například případ obrazu Mutanten, který byl použit jako oficiální plakát výstavy spolu s Biomechanical Mia-Egyptian Style. Mimochodem, oba jsou opravdu skvostná díla. Dále jsme se prodírali davem a snažili se pořídit alespoň trošku kvalitní fotky v tmavých prostorech s ne úplně ideálně nasvícenými obrazy. Když krátké proslovy a poděkování jak Gigera (tak pár sekund), kurátora a Carmen ustaly, tak se lidi rozprchli po výstavě a tak se prostor trošku rozředil. My jsme vesele kroužili po obou patrech a fotili. Sem tam jsme se zastavili a pokecali s nějakým známým. Milan se snažil vystopovat kam mizí mistr Giger, protože se jednou objevoval v tom či onom patře a zase mizel aniž by někdy prošel schodištěm spojující obě úrovně výstavy! Nakonec jsme zjistili, že jeho kouzelnické schopnosti mají na svědomí požární schodiště, která se nachází v dobře zamaskovaných a střežených protilehlých rozích budovy. Milan, lačný po podpisu ale neměl štěstí, protože mistr byl o hodně rychlejší ale hlavně doprovázen hloučkem svých věrných, kteří mu nikoho moc nepouštěli k tělu. Výstavu jsme prošli asi tak šestkrát, bylo to totiž trošku unavující prodírat se stále se pohybujícími návštěvníky.
Za dobré dvě hodiny jsme sešli nabaženi do haly v přízemí. Restaurace byla už dost plná návštěvníků, Giger tam seděl se svou partou a zbytek seděl v zahrádce. Honza měl sjednanou nějakou obchodní schůzku ještě s Marcem tak jsme čekali v hale. Marco se ale nějak vytratil a tak jsme si řekli, že se aspoň trošku posadíme do zahrádky a dáme si něco k pití. Milan si všiml mistra sedícího v restauraci a tak vybalil knížky a odvážně odkvapil pro své první autogramy. My jsme si sedli ke stolu a objednali si. Za nějakou chvílí se k nám vítězoslavně připojil Milan. U Gigera byl prý docela nával. Spousta lidí tam postávala a žádala o podpis. Giger samozřejmě neodmítal, situaci akorát stěžovala nějaká dáma, která žádala aby odešli. Asi nějaká důležitá osoba. Já s Honzou jsme popíjeli místní pivo (pokud se to dá tak nazvat) a sledovali cvrkot. Čekali jsme stále na Marca, který seděl u stolu s Gigerem a o něčem se bavili. Bylo už docela pozdě a začínali jsme být trošku nervózní, protože jsme měli před sebou ještě zpáteční cestu a byli jsme už dost unavení. Když jsme dopili a něco snědli, zaplatili jsme a vyrazili za Marcem ať sebou hodí, že už musíme jít. Marco se teda uvolnil (že mu to dalo ale práci!), s Honzou projednal to co měli v plánu a vyrazili jsme k autu, zanechávajíc celou tu společnost za námi.
Naprogramovali jsme zase GPSku na zpáteční cestu a vyjeli jsme. Bylo něco po desáté večer a tak jsme měly být v Uh. Hradišti tak po jedné ráno. Za malou chvíli jsme vyjeli z Vídně a napojili se na silnici, kterou jsme přijeli. Cesta probíhala v pohodě, už jsme se blížili k hraničnímu přechodu, přes který jsme sem projeli, jenže ejhle! Když jsme tam dorazili byl přechod uzavřený! Bohužel jsme si nepřečetli nápis na ceduli, že mají provozní dobu od šesti ráno do deseti večer! Škoda, že GPSka nemá v programu takové informace, tak bychom ušetřili dobrou hodinu navíc co jsme strávili tím, že jsme se museli vrátit a projet přes hranici v Mikulově kde je hlavní přechod a tudíž otevřeno 24 hodin. Do Uherského Hradiště jsme tak dorazili po druhé ráno. Měli jsme toho dost, ale byli jsme navýsost spokojení. Škoda, že jsme se tam mohli zdržet jen tak krátce. Šli jsme spát s myšlenkou, že do konce výstavy v říjnu se tam určitě vrátíme na pár dnů a projdeme si výstavu v klidu, bez stresu a hlavně bez toho davu návštěvníků. Ta výstava určitě stojí za to ji znovu navštívit. Takže neváhejte a jeďte se podívat! Každá retrospektivní výstava H.R.Gigera byla svým způsobem jiná i když náplň se moc neměnila, a to je to, čeho si na nich cením!
odkaz na galerii: http://www.kunsthauswien.com/
(c) Photos
Angelos Papadopoulos
Jan Podškubka
Milan Svoboda
