Autor: Milan Staněk, Rudolf Linc
Vydalo nakladatelství IDEA SERVIS, v roce 2002, vydání druhé.
ISBN 80-85970-40-6
Počet stran: 218
Provedení: Vázaná, lepená, tvrdé desky, bez obalu
Průměrná cena: 400,- Kč
Velikost: 21×29,5cm
Hodnocení: 7/10
Kniha je koncipována jako učebnice teorie, snad pro střední umělecko-průmyslové školy. Převládá v ní způsob sdělování informací pomocí velkého množství obrázků. Autoři vybírali hlavně díla renesančních mistrů, ke kterým občas přiřadí studentské práce ročníků AVU. Obrazového materiálu je zde skutečně dostatek, prakticky na každé straně je nějaká reprodukce, skica, plánek nebo nákres. Řekl bych ale, že výběr použitých předloh je poněkud monotónní. Netvrdím, že se od Leonarda da Vinci není co učit, ale osobně bych přivítal poněkud obšírnější pohled na kresbu lidské postavy. Z knihy jakoby čišelo akademické zázemí, které nepřipouští žádné heretické úlety typu surrealismus nebo comics. A to je škoda. Kniha díky tomu působí velmi suše a akademicky, dokonce i strnule. Pro milovníky klasického umění je její zpracování jistě bez chyby, ale mě se příliš nelíbí. Co na tom, že bychom měli vycházet právě z děl klasiků, ať kreslíme comics nebo cokoliv jiného. Na druhou stranu, reprodukcím se nedá upřít názornost a zajímavost, i když jsou si značně podobné. Renesanční škola je v nich zkrátka cítit.
Co kniha ztrácí na obrázcích, to dohání na textu. A nebo se o to alespoň snaží. Informací je vcelku dost, i když některé pasáže jsou až příliš suchopárné a jakoby vypadly z oka nějaké složité geometrické větě. Někdy je to popisování středů S, úseček, kolmic, větší a menších částí apod. až příliš zdlouhavé a nicneříkající. Navíc se v textu dost často objevují odkazy na obrazy, které se nacházejí třeba několik stran dopředu, a tak neustálé listování za chvíli člověka přestane bavit. Tady by se dalo určitě leccos zlepšovat – myslím samozřejmě koncepci témat, obrazů a stran.
Témata a kapitoly postupují logicky od teoretických základů kresby lidské postavy, přes způsoby vidění a nazírání na kreslený objekt až po zavedené kánony (pravidla-styly) starých mistrů. Dále se objevují témata metodiky – historické a současné postupy kresby lidské postavy, kreslící prostředky, model, osvětlení, odstup od kresby, materiály a vlastní kresba, včetně konstrukce skeletu, kontrapostu, půlaktu, perspektivy a dalších. Dále zde nalezneme studii horní a dolní končetiny, jejich mechanismus a způsob kresby. Nesmí chybět ani studie hlavy v různých úhlech, portrétní a kompoziční malba. Teorie je zpracovaná dobře, i když se člověk nedozví prakticky nic nového – mnoho informací lze odvodit pozorováním. Právě zde mi citelně chybí praxe – například to, jak se chová tělo či obličej při jednobodovém nebo vícebodovém nasvícení, jak se chovají stíny, kde jsou ostré a kde naopak postupně gradující… Rovněž mi chybí nějaká kapitola, kde by byly ukázané nejčastější chyby, nesrovnalosti a špatné návyky. To je opravdu důležité, neboť jenom tak může člověk svoji kresbu neustále porovnávat a zjišťovat, kde dělá chyby. Samozřejmě to lze podle příslušných obrázků, ale přímé “vypíchnutí” chyby je daleko přínosnější. V této části knihy je nejvíce cítit jakási akademičnost – přehled a učebnice klasické kresby lidské postavy. Uhel, rudka, tužka a nic víc… škoda, neboť kresba tuší, malba stříkací pistolí, akrylem či olejem by byly opravdu zajímavé. Ale to by asi bylo opravdu na další knihu, zde se teorie zaměřuje na kresbu.
Abych ale jenom nekritizoval – na závěr knihy je připojena velmi pěkně propracovaná anatomie lidské postavy, která je, myslím, opravdu přínosná. V ceně knížky tak získáte dobrý anatomický materiál pro své kresby, aniž byste museli na začátek investovat do drahých knih pro výtvarníky. Anatomie je rozebrána logicky, začíná somatotypy lidské postavy, stavbou kostry, kostmi, svaly a nakonec kůží. Zvláště kresby lidského těla v konečné fázi (pokrytí svaly a kůží) jsou opravdu pěkné a líbily se mi natolik, že jsem si je nechal nazvětšovat na formát A3 a pověsil jsem si je na zeď, abych je měl neustále před očima. Musím ale podotknout, že mi zde chyběla kresba těla ženy, anatomie je provedena na mužském modelu.
Takže – co říct na závěr? Knížka je to určitě dobrá a v tak žalostné prázdnotě podobných titulů je to opravdu poklad. Mladé a nedočkavé comicsové kreslíře musím zklamat – nenajdou návod, jak kreslit Spidermana, Batmana či dokonce Druunu. Ale na druhou stranu, každý by měl projít nejdřív klasickým antickým a renesančním uměním, aby mohl dokonale zvládnout kresebnou techniku a pochopit stavbu lidského těla. Kniha je dosti akademická a teoretická, ale i přes to se v ní najde dost nových informací, které člověk před tím nemusel vůbec znát. Když k tomu přičtu pěkně zpracovanou anatomii postavy, stává se z knihy Technika figurální kresby jistě zajímavé informační zpestření pro širokou skupinu obdivovatelů umění.
