Autor: Henk Van Rensbergen
V roce 2007 vydal Uitgeverij Lannoo, Lannoo International
ISBN: 978 90 209 7030 2
Počet stran: 208
Provedení: Lepená, vázaná, pevné desky bez obalu
Průměrná cena: 43USD
Velikost: 29,5×23,5cm
Hodnocení: 10/10
Před časem jsem v krátkém příspěvku informoval o tom, že vyšla kniha mého oblíbeného fotografa Henka Van Rensbergena. Nedávno jsem měl to štěstí ji dostat jako dárek, a protože jde o opravdu nádhernou knihu, rozhodl jsem se napsat její stručnou recenzi.
Henk se narodil roku 1968 v Bruselu. Jeho civilní povolání je pilot a kapitán ArkeFly aerolinií, což by možná vysvětlovalo to, že jeho fotografie pocházejí z různých částí světa. Všechny do jedné ale obsahují podobné téma – opuštěné světy plné zmaru, rozpadu a zapomnění. Možná, že takto napsané to působí depresivně a nepřitažlivě. Ale opak je pravdou, Henkovy černobílé fotografie mají určitou poetiku, obsahují nostalgii, ale hlavně atmosféru míst, kde zněly lidské kroky, smích a pláč, kde se pracovalo, žilo, umíralo. To vše již řadu let není a objekty, kde lidské životy ubíhaly, chátrají, rozpadají se. Buď jsou postupně demolovány a uvolňují místo, nebo se hroutí samy do sebe a příroda je postupně pohlcuje.
Henk fotí nejrůznější místa, která byla kdysi plná lidí. Továrny, nemocnice, školy, kancelářské budovy ale i obyčejné domy. Některé stavby pocházejí ještě z předminulého století, některé vypadají, jako by je někdo opustil ve chvatu a spěchu, věci zůstavají na svých místech, papíry na stolech, otevřené zásuvky psacích stolů, boty v koutě… to vše ale pokryté vrstvou prachu, opředené pavučinami. Loupající se tapety prokvetlé skvrnami vlhkosti, rozklížená prkna, propadlé stropy, ubíhající stěny z cihlového zdiva, propletená chapadla továrních potrubí, obrovské haly, jejichž prašné útroby protínají paprsky slunečního světla padajícího děravou střechou, to i mnoho dalších věcí zachytil objektiv Henkova fotoaparátu. Ano, některé fotografie jsou aranžované – tajemná postava v kápi stojící v rozbořené kapli, nebo vyschlé kostry ptáků, či potopené sádrové odlitky, bublající v kalné vodě. Jiné jsou i svým způsobem smutně šokující, jako například mrtvá kočka, uvízlá mezi hromadami seschlých holubích mrtvol kdesi na zapadlé půdě, kam člověk nevkročil spoustu let. Ač tyto fotografie zobrazují rozklad, smrt a zapomnění, je dobré si připomenout, že takové věci jsou součástí života, že ne všechno je naleštěné, nové, čisté, že ne vše tu bude věky beze změny.
Kniha předkládá citlivě vybranou řadu fotografií, které z různých úhlů ukazují nejrůznější místa, která stvořil člověk, ale opustil je. Z řemeslné stránky není knize co vytknout, je perfektně zpracovaná, pevné desky, široký formát, fotografie zabírající celou stranu, nebo i protistranu, čistě vysázené texty popisující historii a stav konkrétních míst. Většina fotografií je černobílých, v závěru knihy se objevuje i několik v barvě, ale je nutno přiznat, že atmosféru svých předchůdkyň nemohou dohnat. Co jsem musel ocenit je i specialita, kterou je zalaminování každé stránky. Kniha je na křídovém papíře slušné gramáže, ale každá stránka obsahuje jemný film laminátu či laku, který jednak rozptyluje světlo, takže fotografie se nelesknou, ale hlavně na černých plochách nezůstavají nepříjemné otisky prstů. Celkově tak kniha působí velmi solidním a poctivým dojmem.
Co dodat – podobně jako Henk fotí třeba Harald Finster nebo Shaun O’Boyle, kteří své fotografie prodávají. Ale právě Henkovi se podařilo vydat reprezentativní knihu plnou atmosféry a jedinečných fotografií, které ukazují místa, jež možná během několika let zcela zaniknou a pohřbí desítky let, po které sloužila lidem. Pro příznivce podobného žánru je kniha jednoznačnou volbou, která nadchne. Nemůžu jinak, než doporučit.
