“Příručka výtvarníka, edice JAK NA TO”
Autor: David Sanmiguel
Ze španělského originálu LA PINTURA ACRÍLICA TÉCNICA Y PRÁCTICA (Parramón Ediciones, Barcelona, 1996, vydalo nakladatelství Jan Vašut s.r.o., v roce 2003 jako první vydání.
Počet stran: 112
Provedení: Vázaná, tvrdé desky s potiskem, lepená a vázaná, bez obalu
Průměrná cena: 240,- Kč
Velikost: 18,5×26,5cm
Hodnocení: 4/10
Asi mám smůlu v tom, že kdykoliv sáhnu po nějakém titulu z této série, zjistím, že to je nedodělaný zmetek. Zatímco jiné knihy z edice “Jak na to” jsou celkem povedené a informačně sdílné, u této to neplatí. Ale nejdříve všechno popořadě.
Kniha se zabývá malířskou technikou, které se obecně říká akryl, nebo malba akrylem. Akrylové barvy se objevily už ve třicátých letech minulého století, ale své popularity mezi umělci i kritiky dosáhly někdy v šedesátých letech, s masivním nástupem plastických hmot a s příchodem nové experimentální a abstraktní vlny výtvarníků. Akrylové barvy mají celou řadu charakteristických vlastností, které žádné jiné médium nemá, ani olej, ani akvarel. Akrylové barvy odstartovaly používání nových postupů a metod. Kniha “Jak malovat akrylovými barvami” se snaží přinést základní popis techniky, používané nástroje a ukázky některých postupů.
Na úvod je čtenář seznámen s historií akrylových maleb a s umělci, kteří akryl používali. Je připojeno i několik ukázek různých uměleckých stylů, ve kterých se akryl uplatnil – například Pop-art nebo hyper-realismus. Zmiňovaní autoři patří mezi uměleckou elitu, jména David Hockney nebo Andy Warhol mluví za vše. Po historickém úvodu následuje kapitola s názvem Materiál a další pomůcky. Zde se čtenář dozví něco o podstatě akrylu, o nosných médiích a jejich použití. Kapitola mi ale přišla celkem povrchní a chybělo dost důležitých údajů, například o vlastní bázi akrylu. Následující text informuje o tom, jak mohou být barvy baleny a jaké značky je možné sehnat. Úplně chybí popis akrylových tuší, které se hodně rozšířily díky svým výborným vlastnostem, zvláště v oblasti americké retuše. Vzorníky barev, které najdeme dále, na mě vždy působí rozporuplným dojmem. Nikdy si totiž člověk nemůže být jistý, jak hodně velký vliv na výslednou podobu vzorníku má knižní tisk. Může se stát, že vlivem tisku mohou být některé odstíny dosti zkreslené a proto je dobré brát tyto vzorníky s rezervou. Navíc jsou použity názvy konkrétní firmy, takže kdo ví, jestli Neutrální šedá vypadá u jiné firmy podobně. Kapitola o přísadách do akrylových barev je opět dosti povrchní a omezuje se na vysvětlování, že prostředek PRIMAcryl od té a té firmy zvyšuje lesk. Proč to tak je a co je hlavní chemickou složkou, která má na akryl takový vliv se už nedozvíme. Zajímavou kapitolou je Výroba barev, kde je popsán postup pro domácí výrobu akrylu. Akrylové barvy jsou svým složením velmi jednoduché, jde vlastně jenom o směs akrylové pryskyřice a pigmentu. Proto někteří výtvarníci dávají přednost výrobě vlastních barev, jen ze zakoupeného pojidla a pigmentu. Dále najdeme informace o pastách a gelech, s jejichž pomocí lze akrylem provádět husté a pastózní nátěry, tak oblíbené pro svůj reliéf a plasticitu. Poměrně obecnou je další kapitola, která informuje o různých přísadách, které se používají v malbě. Jde hlavně o aditiva, která způsobují průhlednost jinak kryvé akrylové barvy, zpomalují schnutí nebo zvyšují hustotu. Čtenář je opět odkázán na to, že dané přísady vyrábějí určité značky a o podstatě těchto aditiv se nedozví prakticky nic. Následující kapitoly o štětcích a paletách jsou celkem kvalitně zpracované a podobně je provedena i kapitola o podkladech, na které lze akrylem malovat, i když jsou zde jenom klasické podklady – plátno, papír, lepenka a dřevo. Další kapitolou je krátké zasvěcení do některých technických možností, které akrylová malba umožňuje, například kombinace akrylu a pastelu. Nejhrůznější kapitolou celé knihy je paradoxně to nejdůležitější – Malba akrylovými barvami v praxi. Autor vybral několik prací jiných výtvarníků a zachytil je krok za krokem, tak, jak vznikaly. Strašnější malby snad zvolit nemohl. Nejenže jde často o podivné a spíše experimentálně laděné kousky, ale navíc nejsou zastoupené oblasti, kde by akryl mohl předvést, co dokáže. Myslím tím třeba propracované malby architektury nebo nějakých fantastických výjevů, s obrovským množstvím barevných přechodů a tónů. Akrylová barevnost je v tomto ohledu velmi dobrým pomocníkem. Co si ale myslet o trojbarevných příšernostech, nebo o malbě páva, za jehož barevnost by se i sada vodových barev musela stydět. Celkově koncepce praktických ukázek působí velmi podivně a třeba právě mě neoslovilo nic z toho, co jsem si mohl v knize prohlédnout.
Dojem z knihy je rozporuplný, spíše negativní. Po jejím prolistování jsem zjistil, že jsem se v podstatě nic nového nedozvěděl. Spíše naopak, otázek jakoby přibylo. Kdyby se tato knížka prodávala za nějakých 100,- Kč, asi bych to nechal být, ale při ceně 240,- Kč je sakra cítit, že za své peníze dostáváte jakýsi blaf, který vám moc nepomůže. Dvacet minut strávených konverzací s prodavačem v obchodě s potřebami pro výtvarníky vám dá zaručeně víc, než tato předražená a nedodělaná kniha.
