Na pultech knihkupectví se brzo objeví první kniha ze série Země upírů (Vampire Earth) od spisovatele E. E. Knighta s názvem Vlk (v originále The Way Of The Wolf). Titul je mixem mnoha oblíbených témat z nejrůznějších koutů fantastiky, která pospojovaná dohromady dávají slušnou a čtivou akční sci-fi z postapokalyptického světa bývalých Spojených států. Kniha má trochu pomalejší rozjezd, který stylem připomíná trochu romány J. F. Coopera, v druhé polovině se ale podstatně zrychluje. K českému vydání této knihy jsem dělal obálku s klasickým, ale stále docela funkčním motivem. Knihu vydává nakladatelství Triton v sci-fi edici Trifid. Více o knize ZDE.

Před čtyřmi lety jsem se do Slovinska vypravil poprvé. Absolutně jsem netušil, co od té země čekat a musím říct, že jsem nelitoval. Jako odpůrce klasicky pojatých dovolených, kdy se člověk jen válí v hotelovém komplexu u moře, jsem si Slovinsko užil po svém, daleko akčněji. Protože mi tato země učarovala, zvláště její příroda, klid a turistická nezkaženost, zařekl jsem se, že se vrátím. Uplynulé dva roky pro mne nebyly k cestování zrovna vhodné, a tak příležitost nadešla až nyní, poslední prázdninový týden jsem se spolu s přáteli vrátil do země hor, jeskyní, vína a mořské soli.
Číst dál… >>> 

Určitě nejsem jediný, kdo byl fascinován podzemním světem v různých knihách, filmech nebo počítačových hrách – Gaimanovo Nikdykde nebo druhý díl herní legendy Half-life poskytují k podobným fantaziím podnětů více než dost. Rovněž nejrůznější, především elektronické, malby mnoha výtvarníků a koncept artistů přinášejí podobné výjevy – různé gigantické kanály, tunely, šachty a systémy, coby kulisy pro nějaký dramatický děj. Konec konců, i v prvním (a nejlepším) díle kultovní série Matrix si můžete podobných obřích podzemních prostorů pod zničenými velkoměsty všimnout.

O to víc je pak člověk překvapen, když zjistí, že podobné věci nejsou tak docela fikcí, ale skutečně existují.
Číst dál… >>> 

Česko-rakouský umělec a výtvarník Peter Gric vydává katalog svých prací. Obsahuje 55 maleb z období 1990 – 2008. Katalog má formát A4, 68 stran a je tisknut digitálně. Text je v angličtině a němčině, katalog stojí 20 euro plus poštovné, což je přiměřená cena. Můžete si jej objednat skrz Lulu marketplace.

Nejen filmový svět zasáhla zpráva o úmrtí legendy trikařiny, Stanu Winstonovi. Jeho studio se po desítky let podílelo na mnoha filmech, z nichž některé se staly klasikami žánru a právě díky trikově dokonalé práci získaly i mnohá ocenění, včetně Oscarů. Winston byl mezi kolegy z branže velmi oblíben, mezi jeho přátele patřil například James Cameron nebo Arnold Schwarzenegger. Proslavil se hlavně velmi komplexně zvládnutým řemeslem filmové trikařiny, na jehož poli i zavedl nové postupy a materiály. Tvořil charaktery od makeupů až k velmi složitým animatronickým loutkám v životní velikosti. I když za filmovými triky vždy stálo celé studio jako team, patří všechny úspěchy pomyslně právě jemu. Kromě Oscarů za filmy Vetřelci, Terminator 2, Jurský park a Batman se vrací získal i svou hvězdu na chodníku slávy. Podílel se na více než sedmdesáti celovečerních filmech a dále i na seriálech. Stan Winston podlehl v 62 letech rakovině, se kterou posledních sedm let bojoval. Filmový svět tak ztratil svého mistra, řada osobností dobrého přítele a diváci člověka, který dokázal posouvat trikové limity až k samotným hranicím.

Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že to bude brzo nějakých osm let, co jsem získal své první filmové dokumenty o díle H.R. Gigera. Byly nutnou součástí mého poznávání tohoto fenomenálního autora. Koupil jsem je tehdy skrz eBay, na pirátské VHS, v příšerném NTSC formátu, který jen doplnil samotný, nekvalitně nahraný materiál. I přes horší úroveň obrazu a zvuku pro mě byla tato videokazeta velmi cenná, protože oproti knihám a internetu poskytovala to hlavní – filmový materiál. Obsahovala dva filmy – H.R. Giger’s Necronomicon a The making of Alien. Opatřit si v této době zmíněné filmy nebylo snadné, a tak jsem byl za tento kousek ve sbírce rád.

Nejen já, ale jistě i další příznivci Gigerova díla si říkali, jak to, že není natočen nějaký novější, podrobnější dokument, který by přinesl další pohledy a informace, vždyť uvedené filmy spadají do sedmdesátých let. Zrovna tak s příchodem DVD se člověk nemohl ubránit úvahám o tom, kolik materiálu by se na tento formát dalo nacpat. Částečně se o to postaraly disky s filmovým Alienem, kam byl The making of Alien zařazen. Nicméně DVD, které by se zabývalo více Gigerem, než filmem stále nikde.
Číst dál… >>> 

Obrazy tohoto francouzského malíře mi v elektronické podobě leží na disku již nějakou dobu. Nyní jsem se konečně dostal k bližšímu představení jeho zajímavého díla a začlenil jeho profil mezi autory, které se snažím prostřednictvím DarkArtu přiblížit i ostatním. Ugarte přináší ve svém díle především atmosféru, spojenou s tématem krajiny, ale hlavně s prvkem záhadnosti a tajemna. Používá určité postupy, kterými navozuje zvláštní znepokojivost a snahu obraz interpretovat, nebo si alespoň odpovědět na otázky, které vyvolává. Jeho krajiny obsahují monumentální struktury, jakési fosilie kultur a civilizací, jejichž čas dávno minul. Pohlcené přírodou, někdy více, jindy méně znatelné, čekají na příchod svých objevitelů. Profil tohoto autora najdete ZDE.

“Orphan Works” – slovní spojení, které v poslední době přivádí řadu výtvarníků k zuřivosti. Je velmi pravděpodobné, že jste o tomto problému ještě neslyšeli, což by měl tento článek napravit. Vychází přitom z velké bouře, která se odehrává na internetu a do které je zapojeno mnoho umělců a výtvarníků, kteří nejen na svých blozích, ale i na jiných portálech dávají najevo své rozhořčení.

Tato neskutečná levárna vznikla, jak jinak, v zemi neomezených možností – v USA. O co tedy jde?

V kongresu se objevil 24. dubna 2008 nový návrh zákona, který ošetřuje autorská práva a používání tzv. “orphan works”. To jsou práce a díla, u kterých není uveden autor a není jej možné dohledat a kontaktovat. Takových prací je ve věku internetu obrovské množství a často nejde o prvoplánově nepodepsanou tvorbu, ale o díla, z nichž někdo záměrně copyright odstranil, což dnes není žádný problém a děje se to běžně. Užití těchto prací pro různé účely se tak stává poměrně komplikované a proto se často stává, že jsou použity bez vědomí autora, bez smlouvy a bez vyplacení příslušného honoráře.
Číst dál… >>> 

Dlouho očekávaná kniha známého digitálního výtvarníka Nicolase Bouviera je konečně na trhu. Zprávy o jejím dokončení se sice objevovaly už na konci března, ale kniha byla ještě nějakou dobu nedostupná. Nyní ji můžete koupit jak na mateřském vydavatelství Design Studio Press, tak i na Amazonu, kde je její cena opravdu vynikající. Structura vyšla jak ve formě brožury, tak s pevnou vazbou. Čeká vás 128 stran a více než 100 ilustrací nejrůznějších světů, postav a strojů, které dokáže autorova fantazie vykouzlit. Sparth se pohybuje už dlouhou dobu v oblasti herního designu a ilustrace, jeho práce souvisí s takovými tituly jako Wolfenstein 3D, Doom I, II nebo Quake, což naznačuje, že je angažován u legendární herní firmy ID Software. Oslovuje svým typickým stylem, který má specifické barvy i lehkost. Vzhledem k tomu, že jde o jednoho z mých oblíbených autorů, počítám s touto knihou do své sbírky a tak se zde v budoucnu objeví jistě konkrétnější článek.

Brzy to bude již 5 let, kdy začal DarkArt.cz fungovat poprvé. Spustil jsem jej 27.6.2003 jako vylepšenou náhradu původních stránek Visorgraphic, které fungovaly ještě na freewebu někdy od začátku roku 2001. Stejně jako stránky Visorgraphic, prošel i DarkArt změnou grafiky a dostal řadu vylepšení. Celkový engine DarkArtu bylo však pouhé jednoduché html a tabulkový design. Velmi dlouho dostačoval, ale jeho editace byla stále náročnější, nejen z důvodu narůstajícího objemu informací.

Většina autorů používá jako prezentaci strukturálně jednoduché stránky, které přinášejí informace hlavně o nich, včetně jejich portfolia, guestbooku a odkazů na další autory. DarkArt se stal ale jakýmsi hybridem mezi autorskou prezentací a redakčním systémem, lépe řečeno blogem. A právě tato část byla starým enginem brzděna nejvíce, vkládání příspěvků se odehrávalo ručně, při jejich větším počtu následovalo krkolomné přesypávání z jedné html stránky do druhé, bez jakýchkoliv vazeb nebo struktur. Ani archivace a zpětné procházení nebo dokonce vyhledávání v tomto stavu nebylo možné zprovoznit. Web se pro mě stával příliš těžkopádný na každodenní aktualizaci, zdlouhavé bylo i přidávání nových prací a podobně.
Číst dál… >>>